ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.5019.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 5019/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Sdružení komunikačních a mediálních organizací v ČR /SKMO/ , se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1048/30, IČ 61378712, zastoupeného JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Na Kozačce 1289/7, proti žalované WebVALC spol. s r.o., se sídlem v Brně, Sportovní 581/4a, PSČ 602 00, IČ 26237954 , o zaplacení 122 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 93/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. července 2009, č. j. 47 Co 158/2007-125, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 661 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně JUDr. Heleny Chaloupkové.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Krajský soud v Brně změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. února 2007, č. j. 13 C 93/2005-78, v zamítavém výroku ve věci samé tak, že uložil žalované zaplatit žalobci 61 000 Kč s příslušenstvím, není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor o úhradu úplaty ze smlouvy uzavřené podle §269 odst. 2 obchodního zákoníku), v níž bylo dovoláním dotčeným měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 61 000 Kč s příslušenstvím. Jedná se tudíž ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Žalovaná nesplňovala podmínku povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4 417,50 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 943,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. ledna 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu