ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.5098.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 5098/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně InterCora, spol. s r.o. , se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 47714018, zastoupené Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti žalovanému RNDr. L. V. , zastoupenému JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Jánská 864/4, o 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 190/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2009, č. j. 11 Cmo 38/2009-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. listopadu 2008, č. j. 38 Cm 190/2006-79, kterým bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni 1 000 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatel brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť odvolací soud řešil otázku vzniku práva žalobkyně na vrácení poskytnuté zálohy ve výši 1 000 000 Kč v důsledku zániku závazku uzavřít budoucí kupní smlouvu (§292 odst. 3 obchodního zákoníku – dále též jen „obch. zák.“) v souladu s hmotným právem a rozhodovací praxí soudů. Dovolatel se totiž zásadně mýlí, dovozuje-li v dovolání, že k zániku závazku uzavřít budoucí smlouvu ve smyslu §292 odst. 3 obch. zák. může dojít pouze za předpokladu, že závazek k uzavření budoucí smlouvy ve smyslu §289 odst. 1 obch. zák. převezme pouze jedna ze smluvních stran. Odvolací soud správně posoudil, že pokud závazek uzavřít kupní smlouvu převzaly obě smluvní strany, pak byly současně v postavení oprávněného i zavázaného, a proto i v tomto případě lze aplikovat ustanovení §292 odst. 3 obch. zák. (srov. například shodně Tomsa, M., časopis Právní praxe, ročník 1994, číslo 4, strana 210).
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou způsobilé založit ani ostatní námitky dovolatele týkající se stanovení několika termínů ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě, neboť řešení těchto otázek nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující.
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. ledna 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu