ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.542.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 542/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně R. Č. , zastoupené JUDr. Alicjí Klimešovou, advokátkou se sídlem v Havířově-Městě, Horní 2a/1433, proti žalovaným 1) V. Z. , zastoupenému JUDr. Petr Dutkem, advokátem se sídlem v Přerově, Blahoslavova 2, 2) M. L. a 3) A. L. , zastoupeným JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Dělnická 1a/434, o zaplacení částky 2,669.692,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 127/2003, o dovolání prvního žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2009, č. j. 15 Co 113/2008-297, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. První žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem pro uznání ze dne 25. listopadu 2003, č. j. 11 C 127/2003-38, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 1,308.883,28 Kč (představující jistinu poskytnutého úvěru), úrok z této částky za dobu od 1. července 2001 do 31. srpna 2002 ve výši 130.960,05 Kč, úrok z částky 1,308.883,28 Kč ve výši 7,6 % za dobu od 1. září 2002 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 1,308.883,28 Kč za dobu od 1. července 2001 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. prosince 2003.
Rozsudkem ze dne 18. září 2007, č. j. 11 C 127/2003-201, ve znění usnesení ze dne 3. prosince 2007, č. j. 11 C 127/2003-215, Okresní soud v Přerově rozhodl o zbývající části žalobou uplatněného nároku tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobkyni částku 181.648,90 Kč představující úrok z jistiny od 2. února 1999 do 30. června 2001, částku 685.799,30 Kč představující 20% úrok z prodlení z jistiny od 30. listopadu 1998 do 30. června 2001 a částku 2.100,- Kč a prvnímu žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 10% úrok z prodlení z částky 1,308.883,28 Kč od 1. července 2001 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 54.058,43 Kč představující úrok z prodlení z neuhrazených splátek úroků a o zaplacení 20% úroku z prodlení z částky 312.608,95 Kč od 1. září 2002 do zaplacení a o zaplacení částky 16.500,- Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. září 2007, č. j. 11 C 127/2003-201, ve výrocích I. a III. ve vztahu ke druhému žalovanému a třetí žalované a v tomto rozsahu řízení zastavil (první výrok), ve vztahu k prvnímu žalovanému rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení (třetí, čtvrtý a pátý výrok).
Proti druhému a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání, odkazuje co do přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel namítá, že bylo-li ve věci rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání, nelze z toho dovozovat, že by kromě dlužné částky uznal cokoliv jiného, zvláště „neuznal podmínky, za kterých byly prostředky poskytnuty“. Odvolacímu soudu vytýká, že nepřipustil zpracování znaleckého posudku k výpočtu úroků z úvěru a úroků z prodlení, přestože výpočet provedený dovolatelem se lišil od výpočtu žalobkyně. Vyjadřuje přesvědčení, že smlouva o úvěru, v níž byly dohodnuty úroky a úroky z prodlení v nepřiměřené výši, takže spolu s poplatky za vedení úvěru několikanásobně převýšily jistinu, by měla být neplatná pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání žalovaného za nepřípustné.
Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání proti části druhého výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a prvním žalovaným a proti čtvrtému výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není přípustné podle žádného z ustanovení občanského soudního řádu (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení ze dne 25. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1357/2006, in www.nsoud.cz). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti části druhého výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve vztahu k prvnímu žalovanému může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Výhrada, kterou dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že neakceptoval jeho návrh na zpracování znaleckého posudku ke zjištění výše úroků a úroků z prodlení, je podřaditelná pod dovolací důvod vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Námitka vady řízení není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jestliže tvrzené vady nezahrnují (jako je tomu v projednávané věci) podmínku existence právní otázky zásadního významu. Dovolatel v rámci námitky procesní vady žádnou otázku zásadního právního významu nevymezil (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz, stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).
Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní zásadně právně významným rovněž námitka, že smlouva o úvěru, v níž byly sjednány sazby úroku a úroku z prodlení ve výši, kterou dovolatel považuje za nepřiměřenou, by měla být neplatná pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku, protože odvolací soud žádný závěr o platnosti smlouvy o úvěru z pohledu ustanovení §265 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) neučinil. V rozporu se zásadami poctivého obchodního styku může být jen výkon práva, nikoliv právní úkon - v dané věci smlouva o úvěru - samotný, z něhož je právo uplatňováno. Právě předpokladem aplikace ustanovení §265 obch. zák. je platný právní úkon, z něhož je právo uplatňováno. I kdyby však tato námitka směřovala proti výkonu práva na úroky a úroky z prodlení, posouzení, zda jde o výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, předpokládá tvrzení a prokázání konkrétních skutečností, které v daném případě vedou k závěru, že výkon práva je šikanózní. Dovolatel tento svůj názor odůvodnil jen tím, že úroky a úroky z prodlení „v kombinaci“ s poplatky z úvěru několikanásobně převýšily jistinu. Dovolatel patrně přehlédl, že na poplatcích za vedení úvěru byl zavázán jen k úhradě částky 2.100,- Kč, kdežto co do částky 16.500,- Kč představující rovněž poplatky spojené s vedením úvěru, byla žaloba zamítnuta, a že výše úroků a úroků z prodlení je dána celkovou dobou prodlení se zaplacením jistiny, nikoliv samotnou procentní výší úroku a úroku z prodlení.
Jelikož dovolání ve zbývajícím rozsahu není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání prvního žalovaného bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 10.000,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč a celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 7. prosince 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu