ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.788.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 788/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. . zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti žalované AKSM Blansko, spol. s r.o. v likvidaci , se sídlem v Blansku, Jiráskova 22, identifikační číslo osoby 16343816, o 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8/11 CmS 9/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. června 2009, č. j. 1 Cmo 164/2008-223, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. ledna 2008, č. j. 8/11 CmS 9/99-185, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, který dovolatel spatřoval v rámci uváděného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. v řešení jím formulované otázky v rozporu s hmotným právem. Odvolacímu soudu vytýkal, že „pominul zásadní nárok žalobce na zaplacení odměny z tvůrčí činnosti“, že „nárok žalobce posoudil na základě jiného právního titulu, než tvrdil a prokazoval žalobce“, a zcela ignoroval, že „žalobce se žalované částky nedomáhá z titulu porušení práv k průmyslovému vzoru č. 24363, ale z titulu odměny za tvůrčí činnost ... resp. z porušení ustanovení §271 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) žalovaným“. Tato výhrada dovolatele proti rozhodnutí odvolacího soudu je však zjevně nedůvodná, a proto není způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
V žalobě na č. l. 1 a násl. spisu žalobce a žalobkyně BOHEMIAFIRE spol. s r.o., se sídlem v Praze 8, Vršní 42, identifikační číslo osoby 48537195, vůči níž bylo řízení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2002, č. j. 8/11 Cm 9/99-54, zastaveno, mimo jiné uvedli, že „Shora popsaným jednáním pak žalovaná společnost působí značnou škodu, přičemž v tomto řízení uplatňují žalobci nárok na náhradu škody a přiměřené zadostiučinění ve smyslu §53 obch. zákoníku. Rozsah škody však žalobci přesně neznají, neboť nemají přístup k účetní dokumentaci žalované společnosti. Předpokládají, že při průměrné ceně jednoho topidla Kč 16 000 a průměrné prodejnosti 40 kusů topidel ročně, a to počínaje rokem 1993 až po rok 1997, lze odhadnout tuto částku minimálně na Kč 400 000. V průběhu řízení pak žalobci předpokládají, že vyjdou najevo skutečnosti rozhodné pro posouzení výše škody a žalobci v tomto směru upraví žalobní petit“.
Skutkovými tvrzeními v žalobě včetně v ní uvedeného citovaného výslovného vyjádření žalobního návrhu byl ze strany žalobce dostatečně a určitě vymezen předmět sporu, o němž soudy obou stupňů – jak se podává z odůvodnění jejich rozhodnutí ve věci – jednaly a rozhodovaly. Podle soudu prvního stupně „se žalobce domáhal náhrady škody z důvodu, že žalovaný vyráběl a distribuoval krbová kamna, která jsou napodobením průmyslového vzoru žalobce č. 24363, existujícího v několika variantách, a zasáhl tak do práv žalobce k průmyslovému vzoru č. 24363“. Podle odvolacího soudu vyplývá ze žaloby, „že ji žalobce opřel právě o to, že je majitelem průmyslového vzoru č. 24363 s názvem „Kovový krb dvouplášťový s prosklenými dvířky“. Žalovaný přitom dle tvrzení žaloby vyrábí topidlo, které je shodné s tímto průmyslovým vzorem a tím zasahuje do práva žalobce na tento patent. Částku 100 000 Kč pak uplatnil jako škodu, kterou mu tím žalovaný způsobil za roky 1993 až po rok 1997.
Z uvedeného vyplývá, že námitka dovolatele o tom, že žalobou uplatnil nárok na odměnu za tvůrčí činnost, resp. nárok z porušení ustanovení §271 obch. zák., nemá oporu ani v žalobních tvrzeních a ani v dalších podáních žalobce, jimiž změnu žaloby nenavrhoval.
Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolatel kromě tvrzeného pominutí jeho žalobního nároku z jiného právního titulu nevznesl žádné jiné výhrady proti napadenému rozhodnutí a dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu