ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.101.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 101/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně TEMPLUM–společenské hry, s. r. o. se sídlem v Praze 5, Radlická 49, identifikační číslo osoby 25776941, proti žalované Pražské energetice, a. s. se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, identifikační číslo osoby 60193913 , o návrhu na vydání předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 1216/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2010, č. j. 70 Co 216/2010-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze shora uvedeným usnesením, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. března 2010, č. j. 0 Nc 1216/2010-51, jímž byl odmítnut návrh žalobkyně na „vydání předběžného opatření, kterým by byla žalované stanovena povinnost do 24 hodin po doručení vrátit do odběrového místa č. 8110116895, byt č. 14, 3. patro, P., řádný elektroměr a obnovit dodávky elektrické energie do tohoto odběrného místa, a že žalovaná není oprávněna přerušovat dodávky ani odebírat elektroměr v tomto odběrném místě“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je přípustné při splnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a c) vyjma věcí uvedených v §237 odst. 2, §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř.
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a). To znamená, že dovolání není přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl návrh na předběžné opatření podle §75a o. s. ř. odmítnut. Právě o takový případ se jedná v dané věci.
Přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z §238 odst. 1, §238a odst. 1 a §239 odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 věta před středníkem o. s. ř., neboť je nelze podřadit pod žádný z případů tam uvedených, kdy zákon dovolání výslovně připouští, ani z §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř., podle kterého předpokladem přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně je, že jím bylo rozhodnuto ve věci samé. Rozhodnutí o předběžném opatření však není rozhodnutím ve věci samé.
Nejvyšší soud proto dovolání pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. února 2011
JUDr.Václav D u d a, v. r.
předseda senátu