ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1163.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1163/2010-117
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Mgr. J. M. , zastoupeného Mgr. Ing. Josefem Šikulou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49, proti žalované MOVIA REALITY, s. r. o. se sídlem v Kamenných Žehrovicích, Pod Horkami 466, o 80.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 15 C 112/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. září 2009, č. j. 26 Co 191/2009-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.630,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ing. Josefa Šikuly, advokáta se sídlem v Praze 1, Štěpánská 633/49.
Odůvodnění:
Dovolání žalované (dále též „dovolatelky“) proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 28. ledna 2009, č. j. 15 C 112/2008-50, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 80.000,- Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Výhrada žalované, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal se všemi jejími námitkami, a že se omezil na pouhé převzetí skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně, aniž se jimi sám blíže zabýval, představují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto tvrzené vady řízení nemůžou být otázkou zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., neboť nejde bezprostředně o výklad procesního práva (spor o procesní právo), na němž bylo založeno rozhodnutí soudu; sluší se podotknout, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva zastává názor, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (viz Van Hurk proti Nizozemí, 1994), a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu (viz Ruiz Torija a Hiro Balani proti Španělsku, 1994). Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu (viz Helle proti Finsku, 1997). Shodně judikuje i Ústavní soud ČR (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. května 2004, sp. zn. III.ÚS 266/03, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 33, pod č. 67).
V rámci – k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilého – dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelkou zpochybněný právní závěr, že ujednání účastníků o smluvní pokutě je neplatné, neboť mezi nimi nevznikl (hlavní) závazek, jehož splnění měla smluvní pokuta zajišťovat, odpovídá již ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2004, sp. zn. 33 Odo 330/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2008, sp. zn. 33 Odo 744/2006);
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve výši 5.225,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a částka 1.105,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.); platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu