ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1312.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1312/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. Z. , proti žalovanému P. K. , o zaplacení 259.815,10 Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 12 C 175/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 5. října 2010, č. j. 35 Co 366/2010-44, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. dubna 2010, č. j. 12 C 175/2009-32, v důsledku zpětvzetí žaloby zastavil řízení o zaplacení 509.815,10 Kč a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci k odvolání žalobce usnesením ze dne 5. října 2010, č. j. 35 Co 366/2010-44, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž rekapituluje své pohledávky za žalovaným, připomíná, že žalovaný mu dosud nedoplatil ani částku 13.000,- Kč, která mu již byla soudem pravomocně přiznána, a uvádí, že nadále trvá na tom, aby mu žalovaný „zaplatil auta, která si vzal na leasing a dodnes je splácí“ (tedy částku 259.815,10 Kč).
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), není však v dané věci přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že rozhodnutí o zastavení řízení podle §96 o. s. ř., není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o zastavení řízení podle §96 o. s. ř., není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v dovolacím řízení nevznikly náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu