ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1325.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1325/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: Územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno, proti žalovaným 1) K. Š. , a 2) A. Š. , zastoupené JUDr. Janou Staškovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Nádražní 30, o zaplacení částky 120.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 342/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 23. října 2008, č. j. 60 Co 308/2008-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen ve výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25. dubna 2008, č. j. 4 C 342/2007-32, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 120.000,- Kč „s příslušenstvím“, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovoláním vymezenou otázku provedení stavby v souladu s platným stavebním povolením vyřešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. listopadu 2005, sp. zn. 33 Odo 822/2004, v němž přijal a odůvodnil závěr, podle kterého pro závěr o splnění této podmínky (rozuměj provést výstavbu v souladu se stavebním povolením) žalovaným není zjištění, zda výstavba je prováděna v souladu se stavebním povolením, ale teprve zjištění, zda byla takto skutečně provedena. Protože až v kolaudačním řízení zahájeném na návrh stavebníka zkoumá stavební úřad otázku, zda stavba byla provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním povolení (§81 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu), lze závěr o splnění této podmínky žalovaným učinit teprve na základě proběhlého kolaudačního řízení.
V rozsudcích ze dne 25. února 2010, sp. zn. 33 Cdo 4271/2008, a ze dne 22. září 2010, sp. zn. 33 Cdo 2275/2008, Nejvyšší soud také dovodil, že není porušením smluvního závazku užívat dům, na jehož výstavbu či přestavbu poskytl stát stavebníkovi příspěvek, po stanovenou dobu k trvalému bydlení, jestliže stavebník vedle trvalého bydlení dům v jeho zanedbatelné části využívá i jiným způsobem (konkrétně k výdělečné činnosti, případně k výkonu živnosti). Tyto závěry jsou využitelné - a odvolací soud se od nich neodchýlil – i v posuzovaném případě, kdy žalovaní dům, na jehož přestavbu jim byl poskytnut státní příspěvek, užívají k trvalému bydlení. Závěry uvedených rozhodnutí platí o to víc v situaci, kdy krejčovská dílna o výměře 12 m2 byla v půdním prostoru zřízena navíc - „mimo rámec původního stavebního povolení“. Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1887/99 je nepřiléhavý, neboť je v něm posuzován skutkově zcela odlišný případ.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je správný a závěry, na nichž založil své rozhodnutí, jej nemohou činit zásadně právně významným. Dovolací soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c] o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným, kteří by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. března 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu