ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1652.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1652/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně GEOSAN GROUP a. s. se sídlem v Kolíně III, U Nemocnice 430, zastoupené Mgr. Petrou Šaldovou, advokátkou se sídlem v Liberci II, Jungmannova 14, proti žalovanému M. M. , zastoupenému JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Lorecká 465, o 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 181/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2009, č.j. 11 Co 132/2009-137, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Karla Poláka, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž městský soud potvrdil rozsudek ze dne 3. 12. 2008, č.j. 17 C 181/97-119, kterým obvodní soud zamítl žalobu o zaplacení 400.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatelka sice ohlásila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), avšak otázka, jaké jsou náležitosti kvitance podle §569 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jíž dovolatelka přikládá zásadní právní význam, míří výlučně proti skutkovému závěru, že jí žalovaný půjčku vrátil, respektive proti hodnocení listinného důkazu – potvrzení o vrácení dluhu předloženého žalovaným. Těžiště dovolací argumentace totiž tvoří námitky, jimiž dovolatelka s poukazem na obsah potvrzení o plnění zpochybňuje pravost listiny a prosazuje, že jí není vrácení půjčky prokázáno. Takové námitky však vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jehož užití je v případě dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. vyloučeno.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. dubna 2011
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu