ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1683.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1683/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. Š. , zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti žalované T-Mobile Czech Republic, a. s. se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, identifikační číslo osoby 64949681, zastoupené JUDr. Pavlou Promnou, advokátkou se sídlem v Havířově, Hlavní 65, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 C 78/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 51 Co 513/2008-237, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 11. 2008, č. j. 51 Co 513/2008-237, zrušil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2008, č. j. 24 C 78/2005-204, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že účastnická smlouva o poskytování telekomunikačních služeb uzavřená účastníky dne 6. 5. 2003 je neplatná, řízení zastavil a věc postoupil Českému telekomunikačním úřadu se sídlem v Praze. Uzavřel, že není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí dané věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že pravomoc soudu je v posuzované věci dána, neboť ve správním řízení nemůže být řešeno, zda je smlouva platná či neplatná. Připomíná, že sám Český telekomunikační úřad zahájené správní řízení do rozhodnutí soudu přerušil a vyčkává na rozhodnutí soudu. Podle žalobce jde v posuzované věci o spotřebitelskou smlouvu, o jejíž platnosti soudy na základě určovací žaloby běžně rozhodují.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srov. bod 12, článek II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání žalobce je přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., avšak je zjevně bezdůvodné.
Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 33 Cdo 2894/2008, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 1/2010 a obstálo i v rovině ústavněprávní (srov. usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 1528/09, jímž byla ústavní stížnost směřující proti tomuto usnesení odmítnuta), dovodil, že k projednání a rozhodnutí sporu o úhradu ceny za poskytnutou službu elektronické komunikace je dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu podle §129 odst. 1, věty první, zákona č. 127/2005 Sb., a to i tehdy, jestliže osoba vykonávající komunikační činnost postoupila pohledávku vůči účastníku osobě, která komunikační činnost nevykonává. Ve svém rozsudku ze dne 12. 10. 1999 sp. zn. 21 Cdo 2057/99, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2000, pod označením SJ 31/2000 pak Nejvyšší soud vyjádřil a odůvodnil závěr, že oprávnění (pravomoc) správního orgánu o věci rozhodnout vždy zahrnuje posouzení existence či neexistence právního vztahu nebo práva jako základu, z něhož možnost uplatnit subjektivní právo na plnění (nárok) vychází. Není-li dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí žaloby o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva (§80 písm. b/ o. s. ř.) , nespadá do pravomoci soudu ani žaloba na určení, zda tu toto právo je či není (§80 písm. c/ o. s. ř.). K shodnému závěru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo 785/2004, a nemá důvod odchylovat se ani v posuzovaném případě, kdy žalovaná je osobou, která vykonává komunikační činnost, žalobce je uživatelem telekomunikační služby a jejich spor o plnění za poskytnutou telekomunikační službu je již ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), projednáván Českým telekomunikačním úřadem. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že tento úřad přerušil řízení, v němž se žalovaná vůči žalobci domáhá zaplacení nedoplatků podle smlouvy o poskytnutí telekomunikačních služeb, aby vyčkal rozhodnutí soudu o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti této smlouvy.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu