ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1768.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1768/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 42 (adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště Brno, Orlí 27, Brno), proti žalované K. K. , zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Českobratrská 2, o zaplacení částky 140.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 8/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2010, č. j. 38 Co 507/2008-90, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. dubna 2010, č. j. 38 Co 507/2008-90, v části výroku I., jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. května 2008, č. j. 16 C 8/2008-64, tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s M. K. částku 140.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % p. a. za dobu od 23. 12. 1997 do zaplacení, a ve výrocích II. a III., pokud jimi bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou a o poplatkové povinnosti žalované, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované a po M. K., aby jí zaplatili společně a nerozdílně 140.000,- Kč s příslušenstvím. Uváděla, že žalovaní, kterým byl za trvání jejich manželství poskytnut státní příspěvek na individuální bytovou výstavbu, nedodrželi jednu z podmínek smlouvy a vznikla jim povinnost příspěvek vrátit.
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 27. května 2008, č. j. 16 C 8/2008-64, zamítl žalobu, aby žalovaná a M. K. byli povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 140.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % p. a. za dobu od 23. 12. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná a její manžel M. K. dne 28. 6. 1990 uzavřeli s tehdejším ONV v Hodoníně smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu a omezení převodu nemovitosti, podle níž jim byl poskytnut státní příspěvek ve výši 140.000,- Kč. Ve smlouvě se zavázali po dobu 10 let od jejího uzavření, nejméně 8 let od kolaudace, užívat rodinný domek k trvalému bydlení, a v případě nedodržení této povinnosti souhlasili s tím, že „národní výbor je oprávněn požadovat vrácení příspěvku.“ Stavba byla kolaudována dne 22. 1. 1996. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 29. 8. 1997 byla povolena změna v užívání z garáže domu na kancelář. Výměra garáže činí 24 m² a výměra obytných místností činí 121,3 m². Dům je i nadále užíván k trvalému bydlení. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěl k právnímu závěru, že žalobkyni nevznikl nárok na vrácení státního příspěvku, jelikož nebylo porušeno smluvního ujednání, které zavazovalo žalované užívat nemovitost k trvalému bydlení. Garáž sice tvoří stavební součást domu, fakticky však jde o příslušenství, jež samo o sobě k trvalému bydlení neslouží. Ke změně v užívání nemovitosti na nebytový prostor došlo jen v části zcela nepodstatné.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. dubna 2010, č. j. 38 Co 507/2008-90, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaným uložil povinnost do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 140.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % p. a. za dobu od 23. 12. 1997 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o poplatkové povinnosti (výroky II. a III.). Převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, jež doplnil o zjištění, že žalovaní se zavázali nedodržení podmínek smlouvy oznámit neprodleně národnímu výboru a příspěvek do 30 dnů vrátit. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 29. 8. 1997 byla žalovaným povolena změna v užívání garáže v rodinném domku č. p. 72 na pozemku parc. č. 10 v k. ú. Z. na kancelář. Žalovaná je od 20. 11. 1997 evidována v Ústřední evidenci podnikatelů podnikajících podle živnostenského zákona s předmětem podnikání spediční činnost, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a pronájem a půjčování věcí movitých, přičemž jako provozovna je uvedena adresa Veselí nad Moravou, Zarazická 72. Odvolací soud jako nevýznamnou posoudil okolnost, že výměra garáže je zanedbatelná v porovnání s výměrou podlahové plochy rodinného domu; žalovaní porušili podmínku smlouvy o poskytnutí státního příspěvku užívat rodinný dům po stanovenou dobu k trvalému bydlení. Od nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí, kterým byla garáž rekolaudována na kancelář, měli žalovaní do 30 dnů poté poskytnutý příspěvek vrátit. Jelikož tak neučinili, shledal žalobu důvodnou. Námitku promlčení neuznal s poukazem na desetiletou promlčecí dobu, která k okamžiku podání žaloby neuběhla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání pouze žalovaná. Není srozuměna s právním posouzením věci odvolacím soudem. Je přesvědčena, že závazek ze smlouvy neporušila, jelikož rodinný dům užívá od počátku k trvalému bydlení. Porušení smlouvy nelze spatřovat ani ve změně v užívání garáže na kancelář; garáž k trvalému bydlení nikdy nesloužila (a sloužit nemohla) a tvoří pouze zanedbatelnou část celkové podlahové plochy domu. Poukazuje na to, že k otázce rozsahu změny užívání se vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1887/99; v něm však řešil skutkově odlišný případ, kdy podstatná část domu byla přeměněna na zdravotnické zařízení a k bydlení zůstala pouze jedna podkrovní místnost. Odvolacímu soudu vytkla, že nesprávně posoudil otázku promlčení, dovodil-li, že se v dané věci právo promlčuje v desetileté promlčecí době, a nikoli v tříleté. Navíc má za to, že vzhledem k rozvodu manželství již s M. K. neodpovídají za závazek společně a nerozdílně, nýbrž každý pouze v rozsahu jedné poloviny. V rozporu s dobrými mravy považuje nárok na úroky z prodlení, neboť několikanásobně převyšují samotnou jistinu.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Podle §242 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů, v případech, kdy jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (§91 odst. 2 o. s. ř.), třebaže dovolání podal jen některý z účastníků.
V posuzovaném případě žalobkyně žalobou požadovala po žalované a M. K., aby jí zaplatili společně a nerozdílně částku 140.000,- Kč s příslušenstvím. Byť žalobkyně uplatnila nárok proti žalovaným jako solidárně zavázaným dlužníkům, nemají tito ve sporu postavení nerozlučných společníků (§91 odst. 2 o. s. ř.), nýbrž společníků samostatných (§91 odst. 1 o. s. ř.); každý z nich jedná sám za sebe a jeho úkony nemají na práva a povinnosti druhého z nich žádný vliv. Nejde zároveň o případ, kdy na napadeném výroku o platební povinnosti žalované byl závislý výrok o platební povinnosti žalovaného M. K., který dovolání nepodal, ani o případ, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu jen v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto ve vztahu k žalované.
Protože žalovaná nenamítá žádnou z vad vyjmenovaných v §242 odst. 3 větě druhé o. s. ř., a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud jen uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalovaná závazně po obsahové stránce vylíčila.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, nebo ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Se zřetelem k právnímu posouzení zjištěného skutkového stavu odvolacím soudem a k obsahovému vymezení dovolacích námitek je otevřena dovolacímu přezkumu kontrola správnosti závěru dovozujícího, že žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni (společně a nerozdílně s M. K.) poskytnutý státní příspěvek na bytovou výstavbu.
Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4271/2008 (které obstálo i v ústavní rovině - Ústavní soud ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí usnesením ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. II. ÚS 1196/2010, odmítl), ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4765/2008, ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3180/2009, a ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3783/2009, dovodil, že není porušením smluvního závazku užívat dům, na jehož výstavbu či přestavbu stát stavebníkovi poskytl příspěvek, po stanovenou dobu k trvalému bydlení, jestliže stavebník vedle trvalého bydlení dům využívá (a to v jeho zanedbatelné části) i k provozování své živnosti, jejíž charakter a rozsah jejího výkonu není v rozporu s původním účelem, pro který byl dům vybudován, a to zajistit trvalé bydlení stavebníku. Jestliže odvolací soud dovodil, že z hlediska vzniku povinnosti vrátit poskytnutý příspěvek na bydlení je nerozhodné, že výměra plochy garáže využívaná k podnikání žalované je vzhledem k celkové podlahové ploše domu zanedbatelná, rozhodl v rozporu se závěry, které se v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ustálily a jsou využitelné i v posuzovaném případě. Žalovaná totiž užívá dům, na jehož výstavbu byl poskytnut příspěvek, nejen k trvalému bydlení, ale původní garáž o výměře 24 m2, která je součástí domu, využívá jako kancelář k provozování své živnosti. Vzhledem k podlahové ploše obytných místností v domě (121,3 m2) není provozováním živnosti v místnosti, která měla původně sloužit jako garáž, vyloučeno užívání domu žalovanou a příslušníky její rodiny k uspokojování jejich bytových potřeb.
Vzhledem k nesprávnému právnímu závěru, že žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni státní příspěvek na bytovou výstavbu, bylo již nadbytečné, aby se dovolací soud zabýval dalšími dovolacími námitkami.
Dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou (§243d odst. 1 věta první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. června 2011
JUDr. Blanka M o u d r á, v .r.
předsedkyně senátu