ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2327.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2327/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně A. M., zastoupené JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem Praha 2, Legerova 44, proti žalovaným 1) O. L., 2) Z. H., a 3) Z. K., zastoupeným JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem se sídlem Praha 2, Slavíkova 1568/23, o zaplacení částky 315.647,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 600/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2008, č. j. 35 Co 486/2008-144, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 16.680,- Kč k rukám JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta se sídlem Praha 2, Slavíkova 1568/23.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 16. prosince 2008, č. j. 35 Co 486/2008-144, kterým Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. dubna 2008, č. j. 21 C 600/2004-115, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 315.647,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 20. 12. 2004 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Žalobkyně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. namítla, že smlouvu o dílo, kterou účastníci uzavřeli, odvolací soud nesprávně poměřoval ustanoveními občanského zákoníku o zhotovení věci na zakázku (§644 obč. zák.), ačkoli měl správně aplikovat ustanovení o opravě a úpravě věci (§652 obč. zák.). Jestliže ze skutkových zjištění, z nichž vyšel odvolací soud (která jsou v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o., s. ř. nezpochybnitelná), vyplývá, že žalobkyně si u žalovaných v rámci zhotovení nového domu objednala instalaci střechy, nemohla být na takto zjištěný skutkový stav aplikována ustanovení občanského zákoníku o opravě a úpravě věci (§652 - §656 obč. zák.), nýbrž jeho ustanovení o zhotovení věci na zakázku (§644 - §651 obč. zák.). Již v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/1989 Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že při posuzování toho, zda poskytovaná činnost má povahu zhotovení díla na zakázku nebo úpravy (opravy) díla, je třeba vycházet především ze smlouvy a z toho, zda v rámci poskytnutí činnosti má být dílo teprve vytvořeno či má být změněna podstata díla již existujícího nebo dílo již existuje a má být jen změněno bez toho, aby se to dotklo podstaty věci. Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. odůvodnění rozhodnutí ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 357/2003, a ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2805/2006) a zajedno je s nimi i komentářová literatura (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1840 s.). Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž správné a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Poukaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2000, sp. zn. 30 Cdo 2746/99, je nepřípadný, neboť se týkal skutkově odlišné věci, než je posuzovaný případ.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládá ani námitka žalobkyně proti závěru, že jí nevznikl nárok na přiměřenou slevu z ceny díla, neboť je založena na kritice správnosti skutkového zjištění, na jehož základě odvolací soud zpochybňovaný závěr učinil (žalovaní byli ochotni vytčené vady ve stanovené lhůtě bezplatně odstranit, ale žalobkyně jim to neumožnila a trvala na sundání střešní krytiny a výměně izolační fólie, ač odstranění vad takový postup nevyžadovalo, a nezajistila nezbytnou součinnost dalšího zhotovitele, který prováděl klempířské prvky). Žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud vzal v potaz její skutkovou verzi, že žalovaní odmítli vady díla ve stanovené lhůtě odstranit, musel by dospět k právnímu závěru, že má ve smyslu §19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele stejná práva, jakoby se jednalo o vadu neodstranitelnou, a že jí tudíž vznikl nárok na slevu z ceny díla. Těmito výhradami žalobkyně ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který není způsobilý přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit. Rovněž námitku mířící proti správnosti zjištění odvolacího soudu, že žalovaným vytkla pouze vady díla uvedené v dopisu ze dne 2. 6. 2004 a specifikované ve znaleckém posudku z května 2004, lze podřadit jedině pod dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je zde vyloučeno.
Přípustnost dovolání proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu co do 6.879,- Kč s příslušenstvím (náhrada nákladů vynaložených v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady - §509 obč. zák.), je ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vyloučena, neboť nepřesahuje limitní částku 20.000,- Kč. Dovoláním dotčeným výrokem sice odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění převyšujícím částku 20.000,- Kč, avšak tato částka sestává z dílčích plnění představujících samostatné nároky s odlišným skutkovým základem, u nichž je třeba posuzovat přípustnost dovolání u každého jednotlivého nároku zvlášť bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 25 Cdo 735/98, a ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněná v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 113/98 a SJ 9/2000).
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 13.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 900,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.780,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné usnesení, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 19. dubna 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu