ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.250.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 250/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně E. J. , zastoupené JUDr. Jitkou Šindelkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Spálená 87/11, proti žalovanému Š. R. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Řičicou, advokátem se sídlem Praha 4, Voráčovská 14, o zaplacení 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 381/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2010, č. j. 31 Co 293/2010-105, 31 Co 294/2010, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2010, č. j. 31 Co 293/2010-105, 31 Co 294/2010, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 6 C 381/2008-69, ve znění opravného usnesení ze dne 25. června 2010, č. j. 6 C 381/2008-93, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Přestože žalobkyně v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnila pouze dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., který je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. výslovně zapovězen. Soudům totiž vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav věci, resp. vadné hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru) ústící v závěr, že v řízení neprokázala, že žalovanému finanční částku 250.000,- Kč skutečně půjčila. Pokud žalobkyně argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by soudy nepochybily ve skutkových závěrech a uvěřily jejímu tvrzení podpořenému dlužním úpisem i svědeckými výpověďmi, musely by následně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy dovodit, že žalobu o vrácení dluhu podala po právu. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění. Jak již bylo shora zmíněno, uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno, resp. k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se nepřihlíží.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolacímu soudu nezbylo než je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalovanému náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu