ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2634.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2634/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Mgr. L. Č. , zastoupené Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, proti žalovaným 1) V. M. a 2) K. M., zastoupeným JUDr. Josefem Filipem, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 156, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 7 C 50/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. února 2009, č. j. 19 Co 483/2008-112, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na nákladech dovolacího řízení 10.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Josefa Filipa, advokáta se sídlem v Ústí nad Orlicí, Komenského 156.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti shora uvedenému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. srpna 2008, č. j. 7 C 50/2007-80, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Přestože žalobkyně v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.; podstatu jejích dovolacích námitek tvoří pouze výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí, a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Oproti odvolacímu soudu žalobkyně prosazuje názor, že v řízení prokázala, že zakoupený dům měl v okamžiku prodeje vady projevující se v přítomnosti plísně a hniloby, že plíseň je důsledkem špatně provedené izolace domu, a nikoli nedostatečně zajištěným prouděním vzduchu, že odvodnění domu v jeho zadní části není provedeno obvyklým způsobem formou napojením na trativod, že nevěděla, že chybí komínek na odvětrávání, že nebyla uvědoměna prodávajícími, o tom, že v roce 2004 byl dům poškozen politím masným olejem, a že byla prodávajícími ujištěna, že prodávaný dům je bez vad. Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Z pohledu kritéria zásadního právního významu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je v důsledku doplnění chybějících střešních hřebenáčů z materiálu zanechaného žalovanými řešení otázky nároku z titulu existence této vady obsolentní.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným vznikly náklady, na jejichž náhradu mají právo. Náklady představují odměnu jejich právnímu zástupci za vypracování vyjádření k dovolání, která činí podle §1 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1 ve spojení s §15, §16 odst. 2, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů 7.900,- Kč,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 600,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, celkem 8.500,- Kč, zvýšených o daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1.700,- Kč, kterou je advokát žalovaných povinen odvést státu. Náklady dovolacího řízení tedy představují 10.200,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1, §160 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu