ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2659.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2659/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České lékařské komory Olomouc se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 38, zastoupené Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, proti žalovanému MUDr. V. K. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 1, o zaplacení 12.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 13 C 141/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. listopadu 2008, č. j. 15 Co 409/2008-27, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.964,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Svejkovského, advokáta se sídlem v Plzni, Kamenická 1.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 14.110,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný jako člen komory nesplnil svoji povinnost uhradit členský příspěvek ve výši 2.110,- Kč ke dni 1. 3. 2005. Protože svoji povinnost nesplnil ani dodatečně, byla mu v rámci disciplinárního řízení uložena pokuta ve výši 12.000,- Kč.
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 18. srpna 2008, č.j. 13 C 141/2008-19, řízení do částky 12.000,- Kč spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím zastavil.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. listopadu 2008, č. j. 15 Co 409/2008-27, potvrdil usnesení soudu prvního stupně s dodatkem, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Čestné radě Okresního sdružení České lékařské komory Plzeň-město. Přisvědčil soudu prvního stupně, že věc nepatří do pravomoci soudu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení 239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že Česká lékařská komora je osobou veřejného práva a rozhodnutí jejích orgánů jsou rozhodnutími orgánů veřejné správy a jako taková jsou od 1. 1. 2006 vykonatelná. Je přesvědčena, že disciplinární řízení konané orgány žalobkyně není správním řízením, nýbrž se řídí specifickými pravidly, která vylučují možnost, že by se jednalo o rozhodování ve správním řízení prováděné orgány veřejné správy, jak je vyžadováno v ustanovení §274 písm. f/ o. s. ř.. Navrhla, aby dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 30. 6. 2009 – dále opět jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), a že je podle §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné, dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu a jeho obsahové konkretizaci se dovolacímu přezkumu otevírá kontrola správnosti právního závěru odvolacího soudu o nedostatku pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí dané věci (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahů podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (srov. §7 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §9 odst. 2 písm. c/ zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 220/1991 Sb.“), má každý člen komory povinnost řádně platit stanovené příspěvky.
Podle ustanovení §2 odst. 2 písm. f/ zákona č. 220/1991 Sb. jsou komory oprávněny uplatňovat disciplinární pravomoc v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
Podle ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb. vykonává disciplinární pravomoc vůči členům komory čestná rada okresního sdružení, která může v souladu s odst. 3 písm. b/ téhož paragrafu uložit za porušení povinností člena komory uvedených v §9 odst. 2 tohoto zákona jako disciplinární opatření pokutu od 2000 do 20 000 Kč.
Podle ustanovení §13 odst. 5 zákona č. 220/1991 Sb. rozhoduje o opravném prostředku čestná rada komory, která přezkoumávané rozhodnutí buď potvrdí nebo zruší. Zruší-li čestná rada komory napadené rozhodnutí, je čestná rada okresního sdružení vázána právním názorem čestné rady komory.
Pravomoc soudu představuje zákonem vymezený okruh věcí, které je soud oprávněn projednat a rozhodnout. Do pravomoci soudu náleží zásadně rozhodování o všech věcech vyplývajících z právních vztahů vyjmenovaných v §7 odst. 1 o. s. ř. O žádný z těchto případů se v dané věci nejedná a pravomoc soudu není založena ani jiným zákonem ve smyslu ustanovení §7 odst. 2 o. s. ř. Jinak řečeno, je-li rozhodování o věci svěřeno jinému orgánu než soudu, pravomoc soudu ve věci není dána a soud nemůže věc projednat a rozhodnout o ní; takovým případem je i rozhodování České lékařské komory o výši příspěvku, respektive rozhodování čestné rady okresního sdružení a čestné rady komory o disciplinárním opatření.
Neopodstatněná je námitka žalobkyně, že rozhodnutí o uložení pokuty v rámci disciplinárního řízení není exekučním titulem. Podle §274 odst. 1 písm. i/ o. s. ř. lze nařídit výkon rozhodnutí také podle dalších rozhodnutí, schválených smírů a listin, a to za předpokladu, že jejich soudní výkon připouští zákon. Mezi tyto tituly patří mimo jiné i rozhodnutí příslušných orgánů zvláštních veřejnoprávních korporací, založených zpravidla na povinném členství osob vykonávajících určité povolání, např. podle zákona č. 85/1996 Sb. , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti ( exekuční řád ) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 220/1991 Sb. , o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (srovnej Ljubomír Drápal, Jaroslav Bureš a kol. Občanský soudní řád I, II. §274 a 275. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 2289 s.).
Lze uzavřít, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, a protože nebylo zjištěno (a ani žalobkyní tvrzeno), že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo zamítnuto, uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení, jež mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta a byly shledány účelně vynaloženými. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.670,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4 ve spojení s §10 odst. 3, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 994,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 28. června 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu