ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2930.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2930/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Gorenje-real, spol. s r. o. se sídlem v Praze 4, Pobočná 1/1395, zastoupené JUDr. Janem Kuželem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811/12, proti žalované D. U., zastoupené JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem se sídlem v Klatovech I, Čsl. legií 172, o zaplacení 1,132.164,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 10 C 19/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2008, č. j. 10 Co 441/2008-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Štancla, advokáta se sídlem v Klatovech I, Čsl. legií 172.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2008, č. j. 10 Co 441/2008-103, jímž byl (ve vztahu k žalované) rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. ledna 2008, č. j. 10 C 19/2007-60, ukládající žalované povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s tehdy rovněž žalovaným L. U. částku 1,132.164,38 Kč s 9,5% úrokem z prodlení od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, s 9,75% úrokem z prodlení od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, s 10,5% úrokem z prodlení od 1. 1. 2008 do 15. 1. 2008 a od 16. 1. 2008 až do zaplacení s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné pro 1. den příslušného kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaných, zvýšené o sedm procentních bodů, změněn tak, že se vůči žalované žaloba zamítá, je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. článek II, bod 12. zákona č. 7/2009), je však zjevně bezdůvodné.
Odvolací soud - stejně jako před ním soud prvního stupně - vyšel ze zjištění, že L. U. uzavřel dne 14. 9. 2004 smlouvu o půjčce, v níž se zavázal vrátit žalobkyni půjčenou částku 1,000.000,- Kč s úrokem 6% ročně do 31. 12. 2006; tato smlouva byla žalobkyní uzavřena k započtení jejích pohledávek za L. U., k předání peněz podle ní nedošlo. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy o půjčce manželkou L. U. a spolu s ním uzavřela téhož dne (tj. 14. 9. 2004) smlouvu, jíž bylo zřízeno zástavní právo k bytové jednotce náležející do jejich společného jmění k zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že ze smlouvy o půjčce nevyplývá žádný závazek pro žalovanou, a že skutečnost, že v době uzavření smlouvy byli L. U. a žalovaná manželé, „nemůže nic změnit na podmínkách vymahatelnosti povinnosti vůči žalované“. Odkázal přitom na „rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Odo 644/2005“ a závěry v něm dovozené.
Otázkou, zda lze v nalézacím řízení vymáhat závazek náležející do společného jmění manželů po tom z manželů, který smlouvu, z níž tento smluvní závazek vyplývá, neuzavřel, se Nejvyšší soud již dříve zabýval a v rozhodnutí svého velkého senátu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005 (z něhož vycházel rovněž odvolací soud, byť je v odůvodnění svého rozhodnutí nesprávně označil), dospěl k závěru, že „splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno“. Nejvyšší soud nemá důvod se od uvedeného závěru odchýlit ani v posuzované věci. Protože odvolací soud rozhodl v intencích tohoto závěru, je dovolání žalobkyně zjevně bezdůvodné a dovolacímu soudu nezbylo než je podle §243b odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§3, §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu