ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3006.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3006/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Městské části Praha 13 proti žalované obci Zbuzany , zastoupené JUDr. Janem Oškrdalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 65, o 65.614,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 7 C 220/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č.j. 21 Co 92/2009-183, a proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 23. 10. 2008, č.j. 7 C 220/2005-158 (ve znění opravného usnesení ze dne 10. 12. 2008, č.j. 7 C 220/2005-157), takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 23. 10. 2008, č.j. 7 C 220/2005-158, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 12. 2008, č.j. 7 C 220/2005-157, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č.j. 21 Co 92/2009-183, se zamítá .
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 23. 10. 2008, č.j. 7 C 220/2005-158 (ve znění opravného usnesení ze dne 10. 12. 2008, č.j. 7 C 220/2005-157), uložil žalované do jednoho měsíce od právní moci zaplatit žalobkyni 130.000,- Kč s 1,5 % úroky z prodlení od 1. 9. 2004 do zaplacení a 85.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,75 % od 1. 10. 2005 do 31. 12. 2005, ve výši 9 % od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006, ve výši 9,25 % od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,5 % od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75 % od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,5 % od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 a dále ve výši „stanovené reposazbou České národní banky zvýšené o 7 % bodů z částky 85.000,- Kč stanovenou vždy k prvnímu dni kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného až do úplného zaplacení“ (výrok I.), co do 90.000,- Kč „s příslušenstvím“ žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. IV. a V.). Nároky žalobkyně v rozsahu vyhovujícího výroku posoudil podle ustanovení §14 odst. 3 zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „zákon č. 564/1990 Sb.“), resp. podle ustanovení §178 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 561/2004 Sb.“), tj. jako náhrady neinvestičních výdajů připadajících na žáky s trvalým pobytem v žalované obci, kteří ve školních letech 2003-2004 a 2004-2005 plnili povinnou školní docházku v základních školách zřízených žalobkyní (ZŠ Brdičkova 1878, ZŠ Mládí 135, ZŠ Fingerova 2186, ZŠ Trávníčkova 1744, ZŠ Mezi školami 2322, ZŠ Kuncova 1580, ZŠ Chlupova 1800). Zamítající výrok opřel soud prvního stupně o zjištění, že neinvestiční výdaje připadající na jednoho žáka ZŠ Trávníčkova 1744 činily ve školním roce 2003-2004 částku 10.647,- Kč a ve školním roce 2004-2005 částku 9.157,- Kč, které podstatně překročily průměrnou výši neinvestičních výdajů v ostatních školách. Protože příčinou bylo nevyužití plné kapacity dané školy v obou školních letech, žalobu zčásti zamítl, aniž vysvětlil, jakými úvahami se řídil.
Rozsudkem ze dne 31. 3. 2009, č.j. 21 Co 92/2009-183, Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil zamítající výrok rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalované uložil do tří dnů od právní moci povinnost zaplatit žalobkyni 65.614,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,75 % od 1. 10. 2005 do 31. 12. 2005, ve výši 9 % od 1. 1. 2006 do 30. 6. 2006, ve výši 9,25 % od 1. 7. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,5 % od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75 % od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,5 % od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,75 % od 1. 1. 2009 do 31. 3. 2009 a za dobu od 1. 4. 2009 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace České národní banky vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí; v souvislosti s věcným rozhodnutím rozhodl i o nákladech řízení účastníků a státu před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění vysvětlil, že o „zbylé částce“ do 90.000,- Kč, tj. o 24.386,- Kč, nerozhodoval, protože tato částka již nebyla předmětem řízení; žalobkyně totiž vzala žalobu zčásti zpět a soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení zastavil (viz usnesení ze dne 4. 9. 2007, č.j. 7 C 220/2005-131). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného v řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že soud prvního stupně – i když to z odůvodnění jeho rozhodnutí expressis verbis nevyplývá – nesprávně aplikoval ustanovení §136 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Korigování výsledných náhrad neinvestičních výdajů není odůvodněno ani znaleckými závěry (znalecký posudek nijak nezohledňuje kriterium míry „naplněnosti“ škol), ani jinými v řízení provedenými důkazy. Z ustanovení §14 odst. 3 zákona č. 564/1990 Sb., resp. §178 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb. vyplývá, že v případě absence dohody dotčených subjektů, tj. obce, jež zřídila školu, a obce, jejíž žáci (s trvalým pobytem na jejím území) plní povinnou školní docházku ve škole zřízené jinou obcí, má obec, jež zřídila školu, právo na úhradu neinvestičních výdajů připadající na jednoho žáka ve skutečné výši (po odečtení dotací).
Žalovaná napadla dovoláním rozhodnutí soudů obou stupňů (navrhla, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zavázána zaplatit žalobkyni 215.000,- Kč s příslušenstvím). Připomíná, že stanovená kapacita ZŠ Trávníčkova 1744 nebyla v předmětných školních letech plně vytížena; oproti plánovaných 926 žáků docházelo ve školním roce 2003-2004 jen 705 žáků, oproti plánovaných 950 žáků docházelo ve školním roce 2004-2005 jen 660 žáků. Tím vzrostly neinvestiční náklady na úroveň významně převyšující průměr těchto nákladů na ostatních školách, takže neinvestiční výdaje připadající na jednoho žáka se měly počítat ze stanovené (ale nenaplněné) kapacity školy, nikoliv ze skutečného počtu žáků, kteří ji navštěvovali. Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o.s.ř. dále namítá, že z důkazů, které provedl soud prvního stupně, nevyplývá celková výše neinvestičních výdajů škol ve školních letech 2003-2004 a 2004-2005. Znalec Doc. Ing. J. R., CSc., vycházel při zpracování posudku z účetních závěrek jednotlivých škol a z prvotních účetních dokladů týkajících se neinvestičních výdajů hrazených Úřadem Městské části Prahy 13, ale prvotní účetní doklady neměl v plném rozsahu k dispozici. Část budovy, v níž je ZŠ Kuncova 1580, byla pronajata soukromé obchodní akademii Stodůlky, s.r.o.; do neinvestičních výdajů tak byly zahrnuty i náklady sloužící nejen jiné škole, do které žáci s místem trvalého pobytu v žalované obci nedocházejí, ale také náklady, které slouží žalobkyni k dosažení výnosu z nájmu. Ve školních jídelnách téměř všech inkriminovaných škol je připravována a podávána strava také důchodcům a jiným osobám, čímž vznikají náklady nesloužící k zajištění povinné školní docházky, které nelze přesně vyčíslit a vyčlenit do samostatného účetnictví.
Žalobkyně se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Z citovaného ustanovení plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 23. 10. 2008, č.j. 7 C 220/2005-158 (ve znění opravného usnesení ze dne 10. 12. 2008, č.j. 7 C 220/2005-157), podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1, věty první, o.s.ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2006 pod č. 47).
S ohledem na výše uvedené jsou bezpředmětné výtky, jimiž žalovaná brojí proti výroku rozsudku, kterým soud prvního stupně vyhověl žalobě co do 215.000,- Kč s příslušenstvím. Protože tento meritorní výrok žalovaná odvoláním nenapadla, přezkoumal odvolací soud na základě odvolání podaného žalobkyní rozsudek jen v části, jíž soud prvního stupně zamítl žalobu v rozsahu 90.000,- Kč s příslušenstvím (a z důvodu akcesority ve všech nákladových výrocích). Z toho se podává, že námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. (neprůkaznost závěrů znaleckého posudku týkajících se zaúčtovaných neinvestičních výdajů jednotlivých škol, nezohlednění pronájmu části budovy ZŠ Kuncova 1580 soukromé škole a skutečnosti, že ve školních jídelnách se připravovala a podávala strava i jiným osobám než žákům plnícím povinnou školní docházku) mohly být relevantní v odvolacím řízení, pokud by jimi žalovaná zpochybnila rozsudek v části, jíž soud prvního stupně žalobě vyhověl.
Dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.; důvodné však není.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání namítány, jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody – zde důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. – včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o.s.ř.). Protože uvedenými vadami řízení netrpí, je předmětem dovolacího přezkumu otázka, zda při výpočtu neinvestičních výdajů připadajících na jednoho žáka ZŠ Trávníčková 1744 v daných školních letech měl být jmenovatelem skutečný počet žáků plnících povinnou školní docházku nebo stanovený (plánovaný) počet žáků, který zůstal nenaplněn.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Jestliže žák plní povinnou školní docházku ve škole zřízené jinou obcí, je obec, ve které má žák trvalý pobyt, povinna hradit obci, která školu zřídila, její neinvestiční výdaje podle odstavce 9, které tvoří náklady na údržbu a opravy, materiální výdaje, služby a výdaje nevýrobní povahy, mzdové prostředky a ostatní výplaty fyzickým osobám neposkytované krajským úřadem připadající na jednoho žáka této školy, pokud se dotčené obce nedohodnou jinak (§14 odst. 3 zákona č. 564/1990 Sb.).
Jestliže žák plní povinnou školní docházku ve škole zřízené jinou obcí, je obec, ve které má žák místo trvalého pobytu, povinna hradit obci, která školu zřídila, neinvestiční výdaje této školy připadající na jednoho jejího žáka, pokud se dotčené obce nedohodnou jinak. Neinvestiční výdaje podle věty první tvoří náklady na údržbu a opravy, materiální výdaje, služby a výdaje nevýrobní povahy, mzdové prostředky a ostatní výplaty fyzickým osobám, které neposkytuje krajský úřad. Toto ustanovení se použije obdobně v případě, že žák plní povinnou školní docházku ve škole zřízené svazkem obcí, jehož členem není obec, ve které má žák místo trvalého pobytu (§178 odst. 6 zákona č. 561/2004 Sb.).
Obě výše citovaná ustanovení nedovolují jiný výklad než takový, že obec, jejíž žáci s trvalým pobytem na jejím území plní povinnou školní docházku ve škole, kterou zřídila jiná obec, je povinna hradit této obci neinvestiční výdaje školy (vyjma těch, které jsou hrazeny ze státního rozpočtu a přidělovány krajským úřadem) připadající na žáky s místem trvalého pobytu na jejím území ve skutečné výši; není tudíž podstatné, že kapacita žáků ZŠ Trávníčkova 1744 stanovená rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, č.j. 24416/2001-21, nebyla ve školních letech 2003-2004 a 2004-2005 naplněna. Neinvestiční výdaje připadající na jednoho žáka ZŠ Trávníčkova 1744 v daných školních letech jsou – jak správně dovodil odvolací soud – výsledkem podílu veličiny představující neinvestiční výdaje hrazené školou (dělenec) a veličiny, jež představuje celkový skutečný počet žáků plnících povinnou školní docházku (dělitel).
Lze uzavřít, že dovolatelce se nepodařilo užitými argumenty správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1, §146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (žalobkyni náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a žalovaná /dovolatelka/ na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. ledna 2011
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu