ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3876.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3876/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Š. R. , zastoupené JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lidická 28, proti žalovaným 1) Ing. J. Š. , a 2) Ing. Z. Š. , zastoupeným Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1718/8, o určení neexistence předkupního a zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 8 C 184/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 4. 2009, č.j. 20 Co 534/2008-88, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.610,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Miroslava Zemana, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. 9. 2008, č.j. 8 C 184/2008-40, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Výhrada dovolatelů, že ze smlouvy o finančním vyrovnání z 30. 8. 2006 uzavřené při prodeji nemovitostí, kterou předložili v ověřené kopii, vyplývá – v souvislosti s ostatními důkazy provedenými v řízení před soudy obou stupňů – že žalobkyně nezaplatila kupní cenu za nemovitosti (dům č.p. 109 a pozemek parc. č. 151 zapsané na listu vlastnictví č. 2505 pro katastrální území N. B.) a že tyto nemovitosti jsou proto stále zatíženy předkupním a zástavním právem, vystihuje výlučně dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v daném dovolacím řízení nevýznamné, protože skutkový základ sporu, jímž je dovolací soud vázán, nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. zpochybnit (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §5 písm. b/, §7 písm. f/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 6.875,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.435,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. února 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu