ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3918.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3918/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. J. P. , zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, proti žalovaným 1) E. K. a 2) J. K. , zastoupeným JUDr. Miloslavou Wipplingerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pražská 45, o zaplacení 340.712,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 23 C 339/2002, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. července 2011, č. j. 61 Co 199/2011-642, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. února 2011, č. j. 23 C 339/2002-615, ukládající žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 340.712,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V pořadí prvním rozsudkem ze dne 29. dubna 2009, č. j. 23 C 339/2002-366, který byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2009, č. j. 61 Co 495/2009-379, zrušen, nerozhodl soud prvního stupně v rozsahu částky 340.712,- Kč s příslušenstvím jinak, než v rozsudku ze dne 2. února 2011, č. j. 23 C 339/2002-615.
Dovolání tak může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je ovšem závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu je tudíž námitka dovolatelů, že v důsledku chybného zadání znaleckého úkolu znalkyni J. T. soudy nesprávně zjistily výši plnění, které mají žalobci uhradit. Argumentují-li nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vzal za základ jiný (podle nich správný) skutkový závěr o hodnotě plnění, které získali v důsledku stavební činnosti žalobce, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci, a to že podle §544 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, mu mají v rámci vypořádání zaniklé smlouvy poskytnout nižší finanční částku, než jakou jim svými rozhodnutími uložily zaplatit soudy. Nejde o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Jak bylo výše uvedeno, k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. nelze přihlížet.
Námitkou, že podle platného rozvrhu práce Krajského soudu v Plzni měl věc projednat jiný senát, tj. že soud byl nesprávně obsazen, uplatnili dovolatelé zmatečnost podle §229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Pomíjí přitom, že ke zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě takové vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají. K posouzení jejich důvodnosti slouží žaloby pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/2003). Totéž platí o námitce, že žalované byla postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (§229 odst. 3 o. s. ř.), neboť po ukončení jejího zastupování v řízení JUDr. Vlastou Šedivcovou s ní jako s účastnicí řízení soud nejednal, nebyla osobně předvolávána k jednání a nebyla jí doručena ani soudní rozhodnutí.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaných směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo než toto dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v této fázi řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu