ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.3998.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3998/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42 (adresa pro doručování: Územní pracoviště Brno, Orlí 27), proti žalovanému Ing. M. M. , zastoupenému JUDr. Jiřím Bönishem, advokátem se sídlem v Brně, Ječná 29a, o zaplacení 58.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 75/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2010, č. j. 37 Co 174/2008-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek ze dne 30. ledna 2008, č. j. 42 C 75/2007-28, kterým Městský soud v Brně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 58.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 28. 7. 2000 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Žalovaný předložil k dovolacímu přezkumu otázku počátku běhu promlčecí doby v případě nároku na vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu poskytnutého na základě vyhlášky č. 136/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která byla významná pro posouzení, zda došlo k promlčení práva žalobkyně na vrácení tohoto příspěvku. K výkladu této otázky se Nejvyšší soud ve svých rozsudcích opakovaně vyjádřil (srovnej např. rozsudky ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 33 Odo 1546/2006, a ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 833/2005). Přijal a odůvodnil závěr, že u příspěvku na individuální bytovou výstavbu se jedná o podmíněně nenávratné finanční prostředky poskytované státem za účelem podpory snah občanů zajistit si vlastní bydlení. Podmíněnost vrácení státem poskytnutých finančních prostředků závisí na odkládací podmínce sjednané ve smlouvě o poskytnutí příspěvku (mimo jiné na podmínce dosáhnout právní moci kolaudačního rozhodnutí nejpozději do 10 let od uzavření této smlouvy). Závazek stavebníka vrátit poskytnutý příspěvek se tak nemůže stát splatným v průběhu této desetileté lhůty, ale až jejím marným uplynutím (srovnej rozsudek Nejvyššího soud ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 311/2008). V případě odkládací podmínky pak začne promlčecí doba běžet teprve dnem následujícím po dni, kdy se příslušná podmínka naplnila.
V posuzovaném případě odvolací soud rozhodl v intencích shora uvedeného výkladu, dospěl-li k závěru, že právo žalobkyně na vrácení příspěvku není promlčeno. Ze smlouvy o poskytnutí příspěvku uzavřené dne 28. 6. 1990 mezi žalovaným a Obvodním národním výborem Brno II vyplývá, že žalovaný byl povinen předložit pravomocné kolaudační rozhodnutí do 28. 6. 2000; jinak byl povinen poskytnutý příspěvek po uplynutí desetileté lhůty vrátit. Žalobkyně tudíž mohla vrácení příspěvku požadovat teprve po 28. 6. 2000. Promlčecí doba začala podle §101 občanského zákoníku běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy ode dne, kdy žalobkyně mohla své právo odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu (actio nata). Actio nata nastává totiž splatností závazku, tj. dnem, kdy měl dlužník povinnost poprvé splnit dluh (v dané věci povinnost vrátit poskytnutý příspěvek). Tento den je počátkem běhu promlčecí doby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 33 Odo 905/2005) . Důvody, které žalovanému bránily splnit sjednanou podmínku, jsou z hlediska posouzení běhu promlčecí doby nevýznamné.
Protože dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. listopadu 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu