ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4059.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 4059/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně TEMPLUM – společenské hry s. r. o. se sídlem v Praze 5, Radlická 49, proti žalované Pražské energetice, a. s. se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, o 118.534,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 91/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2011, č.j. 53 Co 94/2011-156, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 výrokem pod bodem I. usnesení ze dne 4. 2. 2011, č.j. 26 C 91/2010-130, zrušil své usnesení ze dne 3. 2. 2011, č.j. 26 C 91/2010-127 (§12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), výrokem pod bodem II. řízení zastavil (pro nezaplacení soudního poplatku, §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.) a výrokem pod bodem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením odmítl jako nepřípustné odvolání žalobkyně proti výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně (výrok I. usnesení odvolacího soudu, §202 odst. 1 písm. a/, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), ve výrocích II. a III. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok II. usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III. usnesení odvolacího soudu).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř. Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4); usnesení, jímž bylo odmítnuto nepřípustné odvolání, a usnesení, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, nejsou navíc rozhodnutími měnícími ani potvrzujícími.
Nejvyšší soud proto - aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatelky (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.) - dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalované náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. prosince 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu