ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.4282.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4282/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně V. P., zastoupené JUDr. Janou Jankotovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 124, proti žalované D. S., zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, o 128.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání věci, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 63/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 13. dubna 2010, č. j. 54 Co 221/2010-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.570,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Jankotové, advokátky se sídlem v Praze 8, Sokolovská 124.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 13. dubna 2010, č. j. 54 Co 221/2010-68, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 9. prosince 2009, č. j. 12 C 63/2008-47, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu jsou tudíž výtky žalované, že soudy zatížily řízení vadami tím, že nedostály své poučovací povinnosti a porušily zásadu předvídatelnosti rozhodnutí, neboť takové námitky představují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Stejně tak nelze přihlížet k výhradám žalované týkajícím se skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů při rozhodování vycházely (konkrétně k dovolacím námitkám, že soudy „nevzaly v potaz důkazy a tvrzení svědčící ve prospěch žalované strany a v návaznosti na to se s nimi nevypořádaly, event. jsou jejich závěry zcela nepodloženými a spekulativními“).
V rámci přípustného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka sice zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že vztahy účastnic je namístě poměřovat ustanoveními §737 a násl. obč. zák., činí tak ovšem výhradně prostřednictvím skutkových námitek, kdy oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že předmětný automobil neprodávala ona, nýbrž autobazar, v jehož „faktické moci se automobil nacházel“. Argumentuje-li dovolatelka nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by soudy nepochybily ve svých skutkových závěrech a uvěřily tvrzení, že automobil žalobkyni neprodala ona, nýbrž autobazar, na který se v této souvislosti obrátila, a který „prováděl zkušební jízdu i veškerou činnost týkající se prodeje“, musely by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy musely by její vztah s autobazarem posoudit jako smlouvu o obstarání prodeje, nikoli jako smlouvu zprostředkovatelskou a v návaznosti na to pak dovodit, že není ve věci pasivně legitimována. Výtky, že odvolací soud (stejně jako před ním i soud prvního stupně) použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo že aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry, dovolání ve skutečnosti neobsahuje. Jak již bylo shora zmíněno, uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno, resp. k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se nepřihlíží.
Lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.270,- Kč (§3 odst. 1 bod 4., §14 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu