ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.511.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 511/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce P. K. , proti žalovanému D. P. , zastoupenému Mgr. Filipem Lederem, advokátem se sídlem Brno, Lidická 710/57, o 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 37 C 128/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. září 2010, č. j. 21 Co 40/2008-225, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. září 2010, č. j. 21 Co 40/2008-225, vyhověl návrhu dosavadního žalobce R. M., aby do řízení na jeho místo vstoupil P. K. Dosavadní žalobce v průběhu odvolacího řízení odvolacímu soudu oznámil, že po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně postoupil svou pohledávku za žalovaným, která je předmětem tohoto sporu, písemnou smlouvou ze dne 15. 12. 2009 P. K., a navrhl, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo; k návrhu připojil smlouvu o postoupení pohledávky. Nabyvatel práva se vstupem do řízení na místo dosavadního žalobce souhlasil. Odvolací soud návrhu vyhověl, neboť dovodil, že jsou splněny podmínky pro postup podle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II, bod 1. zákona č. 7/2009 Sb.).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §239 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda je soud v rámci postupu podle §107a o. s. ř. povinen posoudit platnost smlouvy o postoupení pohledávky. I přes závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 306/2003 a sp. zn. 29 Odo 708/2002, odkazuje na jeho další usnesení sp. zn. 20 Cdo 1996/2006, v němž se uvádí, že soud se při posuzování singulární sukcese omezí pouze na přezkum toho, zda jde o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti..., a zda opravdu nastala, což je podle jeho přesvědčení spojeno s povinností přihlédnout k absolutní neplatnosti postupní smlouvy. Další argumentaci, směřující na podporu tohoto názoru, dále rozvádí v tom směru, že soud je povinen provést důkazy k prokázání absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu, a že potřeba provedení nových důkazů odvolacím soudem není v rozporu se zákonnou koncentrací řízení. Z uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Dovolání žalovaného není přípustné, neboť napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 1 písm. b/ a §237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Odvolací soud nepochybil, jestliže v rámci zkoumání naplněnosti podmínek pro postup podle §107a o. s. ř. nezvažoval otázku, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, stejně jako komentářová literatura, je ustálena v názoru, že předmětem řízení o návrhu ve smyslu §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí, a že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu §524 a násl. občanského zákoníku. Zda tvrzené právo podle označené právní skutečnosti vskutku bylo převedeno (přešlo) na jiného, se týká již posouzení věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 37/2004 a 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž Nejvyšší soud navázal v mnoha svých rozhodnutích, např. ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 29 Odo 195/2006, ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 29 Cdo 988/2007, a ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1382/2010, dále Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 736 a násl. s.).
Jelikož žalovaným uplatněné argumenty nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (týkají se věcné legitimace žalobce ve sporu, k jejímuž posouzení slouží rozhodnutí ve věci samé), nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že nezkoumal, zda k postoupení pohledávky (práv ze smlouvy o půjčce) došlo platně; touto otázkou - jak je uvedeno výše - se soud při rozhodování o procesním nástupnictví ve smyslu §107a o. s. ř. nezabývá.
Protože žalovaný neotevřel k dovolacímu přezkumu žádnou otázku zásadního právního významu, která by byla způsobilá založit přípustnost jeho dovolání, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. února 2011
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu