ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.5266.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 5266/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Ing. J. Č. , zastoupeného JUDr. Karlem Páskem, advokátem se sídlem v Praze 6, Čkalova 1/328, proti žalovanému JUDr. P. D. , zastoupenému JUDr. Milenou Rafajovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, nám. T.G. Masaryka 588, o zaplacení částky 2,894.395,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 32 C 110/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. června 2009, č. j. 59 Co 200/2008-441, ve znění opravného usnesení ze dne 9. září 2009, č. j. 59 Co 200/2008-458, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Mileny Rafajové, advokátky se sídlem ve Zlíně, nám. T.G. Masaryka 588.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. června 2009, č. j. 59 Co 200/2008-441, ve znění opravného usnesení ze dne 9. září 2009, č. j. 59 Co 200/2008-458, kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. října 2007, č. j. 32 C 110/2004-356, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Přestože žalobce v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., ve skutečnosti uplatnil pouze dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř., který je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. výslovně zapovězen. Soudům totiž vytýká nesprávně zjištěný skutkový stav věci, resp. vadné hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Při podrobné rekapitulaci svých tvrzení prosazuje oproti soudům názor, že v řízení prokázal jak existenci ústní dohody, podle níž se žalovaný zavázal uhradit mu veškeré náklady spojené s uzavřením úvěrové smlouvy s Privátním peněžním ústavem-úvěrovým družstvem, tak to, že úvěr měl sjednán za účelem zaplacení ceny dražených nemovitostí a že mu vznikla škoda právě v příčinné souvislosti s tím, že mu žalovaný nevrátil půjčku včas. Pokud žalobce argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by soudy nepochybily ve skutkových závěrech a uvěřily jeho verzi skutku, musely by následně dospět k odlišným právním závěrům, tedy dovodit, že důvodný je jak jeho žalobní požadavek na zaplacení částky 189.271,- Kč představující smluvenou refundaci nákladů, které vynaložil v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy, tak požadavek na zaplacení náhrady škody, která mu vznikla proto, že mu žalovaný nevrátil půjčku ve sjednané lhůtě a on tak nemohl splnit své vlastní závazky. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění, z nich soudy při rozhodování vycházely. Jak již bylo shora zmíněno, uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno, resp. k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se nepřihlíží.
Protože dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. dubna 2010
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu