ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.860.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 860/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce L. H., zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, proti žalované LAMIKA spol. s r. o. se sídlem Lovosice, Osvoboditelů 2, zastoupené JUDr. Ivanem Vávrou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Dlouhá 16, o zaplacení částky 1,800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 161/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. září 2008, č. j. 10 Co 1039/2006-155, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Ivana Vávry, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Dlouhá 16.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 3. července 2003, č. j. 15 C 161/2001-75, zamítl žalobu o zaplacení částky 1,800.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 30. srpna 2004, č. j. 10 Co 866/2003-90, rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Okresní soud v Litoměřicích poté rozsudkem ze dne 27. června 2006, č. j. 15 C 161/2001-140, žalobu opět zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. září 2008, č. j. 10 Co 1039/2006-155, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), jelikož v pořadí druhým rozsudkem soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém původním odvolacím soudem zrušeném rozsudku, a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Ačkoliv žalobce avizuje použití dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř., z obsahového vylíčení dovolacích námitek je zřejmé, že ve skutečnosti uplatnil výhradně dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze pouze v případě přípustného dovolání namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Vytýká-li odvolacímu soudu, že vyšel z nesprávného skutkového závěru, že účastníci sice sepsali smlouvu o půjčce, avšak na jejím základě žalované žádné peníze nepůjčil, ani jí je fyzicky nepředal, a má-li výhrady ke způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů z hlediska jejich věrohodnosti a k tomu, že soudy pominuly rozhodné skutečnosti vyplývající z blíže specifikovaných důkazů, a namítá-li, že plnění ze smlouvy o půjčce bylo prokázáno obsahem bodu IV. smlouvy o půjčce i z výpovědí svědka JUDr. M. B., napadá správnost skutkových zjištění, jež jsou v podmínkách přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelná. Pokud v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby soudy uvěřily jeho verzi skutku, že žalované finanční prostředky podle uzavřené smlouvy o půjčce poskytl, musely by dospět k odlišnému (správnému) právnímu závěru, že mu vůči žalované svědčí právo na vrácení půjčeného finančního obnosu.
Protože žalobce nenabízí k dovolacímu přezkumu žádnou otázku zásadního právního významu, která by byla způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit, dovolací soud dovolání pro nepřípustnost podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §14 odst. 1 odst. 1 ve spojení s §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 13. ledna 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu