ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.894.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 894/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně B. B. , zastoupené JUDr. Jitkou Páskovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jiráskova 18, proti žalovanému P. B. , zastoupenému JUDr. Jindřichem Finkem, advokátem se sídlem v Brně, Palackého 135, za vedlejší účasti na straně žalobkyně B. B., a J. B., zastoupeného opatrovníkem Statutárním městem Brno, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 241/2000, o nahrazení prohlášení vůle, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2008, č. j. 13 Co 144/2007-156, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.560,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Jindřicha Finka, advokáta se sídlem v Brně, Palackého 135.
III. Ve vztahu mezi vedlejšími účastníky na straně žalobkyně a žalovaným se žalovanému náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Žalobkyně se v konečném znění žaloby domáhala, aby soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít smlouvu, podle níž daruje B. B., a J. B., každému ideální čtvrtinu rodinného domu čp. 456 na pozemku parc. č. 629 a pozemku parc. č. 629, v katastrálním území L., obec B. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný se k uzavření předmětné darovací smlouvy zavázal ve smlouvě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů účastníků jako manželů pro dobu po rozvodu jejich manželství. Obdarované mají být děti účastníků.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. září 2006, č. j. 61 C 241/2000-135, žalobě vyhověl a nahradil souhlas žalovaného s uzavřením darovací smlouvy ve znění uvedeném ve výroku rozsudku; současně rozhodl i o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že účastníci jsou bývalí manželé; jejich manželství bylo rozvedeno při splnění podmínek podle §24a zákona o rodině rozsudkem Městského soudu v Brně. Dne 24. 5. 1999 uzavřeli účastníci „Smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů pro dobu po rozvodu“ (dále též jen „Smlouva“); v článku III., odst. 3 Smlouvy bylo sjednáno, že se žalovaný stává výlučným vlastníkem ideální ½ rodinného domu čp. 459 na pozemku parc. č. 629 a pozemku parc. č. 629 v katastrálním území L., a že bezprostředně po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků a po vkladu jeho spoluvlastnického práva k těmto nemovitostem do katastru nemovitostí „se zavazuje uzavřít darovací smlouvu, na základě které bude darovat každému ze zde uvedených nezletilých dětí účastníků ideální ¼ předmětných nemovitostí“. V článku IV. Smlouvy si účastníci sjednali, že v případě, že by z jakéhokoli důvodu nedošlo k uzavření zmiňované darovací smlouvy, zavazuje se žalovaný vyplatit žalobkyni polovinu hodnoty obchodního podílu v obchodní společnosti ALTROTEC s.r.o. ve lhůtě do šesti měsíců od právní moci rozsudku o rozvodu; tento podíl se totiž měl podle ujednání obsaženého v článku III. bodě 4 Smlouvy stát výlučným majetkem žalovaného za podmínky, že uzavře avizovanou darovací smlouvu ohledně společných nemovitostí. Rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl právní moci 29. 6. 1999. Každý z účastníků vlastní jednu ideální polovinu nemovitostí zapsaných na LV č. 1325 pro katastrální území L., městkou část B. – L., okres B. u Katastrálního úřadu Brno – město (konkrétně domu čp. 459 na pozemku parc. č. 629 a pozemku parc. č. 629); tyto nemovitosti užívá žalobkyně s dětmi. Žalovaný žalobkyni hodnotu obchodního podílu ALTROTEC s.r.o. nevyplatil. Dne 25. 4. 2000 vyzvala žalobkyně žalovaného ke splnění závazku spočívajícího v uzavření avizované darovací smlouvy. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný nesplnil platný závazek obsažený v dohodě o vypořádání majetkových vztahů účastníků pro dobu po rozvodu a žaloba je tudíž po právu. Skutečnost, že se žalobkyně domáhá plnění ve prospěch nezletilých dětí je podle soudu „plně odůvodněna jejím postojem vyjádřeným u jednání dne 8. 6. 2006, kdy uvedla, že pro sebe plnění nepožaduje, tímto plněním by bylo vyplacení části obchodního podílu žalovaného, žádá pouze, aby byl splněn závazek uzavřený v souvislosti s rozvodem manželství ve prospěch nezletilých dětí“. Námitku žalovaného, že uplatněný nárok je promlčen, posoudil jako nedůvodnou.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. června 2008, č. j. 13 Co 144/2007-156, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje ze shodných skutkových zjištění jako soud prvního stupně, na rozdíl od něho uzavřel, že žalovanému závazek převést na své nezletilé děti vlastnické právo k ideální polovině předmětných nemovitostí platně nevznikl. Inkriminované ujednání účastníků obsažené v dohodě o vypořádání jejich majetkových vztahů pro dobu po rozvodu posoudil jako časově omezený právně nevynutitelný příslib k plnění ve prospěch jiných osob než účastníků dohody, jehož splnění bylo výlučně na vůli žalovaného. Jelikož k naplnění příslibu v dohodnuté lhůtě (tj. bezprostředně po rozvodu a vkladu práv účastníků dohody k nemovitostem do katastru nemovitostí) nedošlo, stal se vynutitelným závazek žalovaného vyplatit žalobkyni polovinu hodnoty v dohodě specifikovaného obchodního podílu. Protože žalovanému nevznikl závazek převést na své děti spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech, nelze ani nahradit jeho projev vůle směřující ke splnění takového závazku rozhodnutím soudu, a to navíc vůči osobám, které nebyly účastny žádného smluvního vztahu a nejsou ani účastníky tohoto řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí s jeho závěrem, že splnění příslibu žalovaného převést v budoucnu svůj spoluvlastnický podíl k předmětným nemovitostem na děti účastníků bylo pouze na jeho vůli a nejednalo se o právně vynutitelný závazek. Vzhledem k tomu, že žalovaný převedl k 18. 8. 1999 svůj obchodní podíl v ALTROTEC s.r.o. na třetí osoby, stalo se splnění jeho závazku postoupit jí polovinu svého obchodního podílu v obchodní společnosti ALTROTEC nemožným. Navíc se obchodní podíl nemohl stát po rozvodu manželství účastníků výlučným vlastnictvím žalovaného, neboť v článku III. odst. 4 dohody o vypořádání majetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství bylo ujednáno, že obchodní podíl se v celé hodnotě stane výlučným vlastnictvím žalovaného pouze za podmínky, že uzavře darovací smlouvu podle článku III. odst. 3. Právní úkon, jehož předmětem je nemožné plnění, je podle §37 odst. 2 obč. zák. neplatný a proto je nucena požadovat, aby žalovaný splnil závazek podle článku III. odst. 3 dohody, tedy uzavřel darovací smlouvu, jíž daruje svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech dětem účastníků. Žalobkyně vyjadřuje přesvědčení, že žalovaný jednal od uzavření jejich dohody s úmyslem obohatit se na úkor její i nezletilých dětí. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný s dovoláním nesouhlasil. Shodně s odvolacím soudu namítá, že žalobkyně se vůči němu mohla domáhat pouze splnění závazku spočívajícího ve vyplacení poloviny hodnoty jejich obchodního podílu v ALTROTEC s.r.o., přičemž na splnění tohoto závazku nemá žádný vliv, zda je aktuálně vlastníkem tohoto podílu. Dále namítá, že občanský soudní řád nepřipouští žalobu ve prospěch třetí osoby, byť je jí vedlejší účastník.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12, čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) za splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř. a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobkyně zpochybnila závěr odvolacího soudu, že žalovanému ze „Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů pro dobu po rozvodu“ nevznikl právně vynutitelný závazek darovat svým tehdy nezletilým dětem (vedlejším účastníkům řízení) svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech (tj. domě čp. 456 nacházejícím se na pozemku parc. č. 629 a pozemku parc. č. 629 v katastrálním území L., obci B.), neboť šlo pouze o osobní příslib, od jehož splnění ponechaného na vůli žalovaného odvisel vznik jeho právně vynutitelného závazku vyplatit žalobkyni polovinu hodnoty obchodního podílu náležejícího do společného jmění manželů.
Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem (§35 odst. 1, 2 obč. zák.). Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být vykládáno nejprve prostředky gramatickými (z hlediska možného významu použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. totiž nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání.
Obsah smlouvy, kterou účastníci uzavřeli v souvislosti s rozvodem manželství a vypořádáním svých majetkových vztahů pro dobu po rozvodu, je z hlediska jazykového vyjádření zcela zřetelný; ujednání článku III. bodu 3. smlouvy obsahuje příslib žalovaného uzavřít v budoucnu (konkrétně „bezprostředně po právní moci rozsudku o rozvodu a po vkladu vlastnického práva k nemovitostem na základě smlouvy o vypořádání“) smlouvu, jíž daruje svůj spoluvlastnický podíl na nemovitostech, které účastníci nabyli za trvání manželství, dětem narozeným z jejich manželství. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že tento příslib není právně vynutitelný, jestliže bylo současně v bodě IV. smlouvy sjednáno, že pokud nedojde z jakéhokoliv důvodu k uzavření zmíněné darovací smlouvy, zavazuje se žalovaný vyplatit žalobkyni polovinu hodnoty obchodního podílu ve společnosti ALTROTEC s. r. o. Logicky vzato bylo na vůli žalovaného, předejde-li vzniku své právně vynutitelné smluvní povinnosti vyplatit žalobkyní (na vyrovnání hodnot podílů) určenou finanční částku tím, že daruje třetím osobám na něho připadající část vypořádaného majetku; splnění příslibu (který měl založit právní vztah žalovaného k osobám, které nebyly účastníky Smlouvy) mělo za následek zánik závazku žalovaného ze Smlouvy. Jinak řečeno, naplnění (či naopak nenaplnění) časově omezeného příslibu žalovaného pouze předurčovalo způsob vypořádání společného jmění manželů (účastníků). Odvolací soud proto při výkladu Smlouvy nepochybil.
Na uvedeném závěru nemohou nic změnit další dovolací námitky žalobkyně, neboť zda se stalo nemožným splnění závazku žalovaného „postoupit jí polovinu obchodního podílu v obchodní společnosti ALTROTEC“, nebo zda se žalovaný vůbec stal výlučným vlastníkem obchodního podílu, popř. jaká byla motivace jeho jednání, nemá vliv na posouzení právních důsledků ujednání, v němž žalovaný přislíbil uzavřít v budoucnu darovací smlouvu s nezletilými dětmi účastníků. Navíc první z uvedených námitek neobstojí již proto, že žalovaný se ve Smlouvě nezavázal „postoupit žalobkyni polovinu obchodního podílu v obchodní společnosti ALTROTEC“ jak prezentuje žalobkyně, nýbrž vyplatit jí polovinu hodnoty obchodního podílu ve zmíněné obchodní společnosti, takže skutečnost, že tento obchodní podíl k 18. 8. 1999 převedl na třetí osoby, nemohla způsobit, že se splnění jeho závazku stalo nemožným.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovoláním zpochybněných závěrů správný a jelikož nebylo ani zjištěno (a ostatně ani žalobkyní tvrzeno), že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 3.500,- Kč (srov. §7 písm. e/, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), s připočtením paušální částky 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a daně z přidané hodnoty ve výši 760,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby shora vyčíslené náklady žalovanému nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Vůči vedlejším účastníkům dovolací soud žalovanému právo na náhradu nákladů dovolacího řízení podle §150 o. s. ř. nepřiznal, neboť dovolací řízení nevyvolali, a jedná se o děti žalovaného.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu