ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.98.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 98/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Ing. Z. M. , správkyně konkursní podstaty úpadce „Česká obchodní společnost – Holding a.s. se sídlem v České Lípě, ul. Pátova 777, identifikační číslo 60793309, s adresou pro doručení ADAT.CZ s.r.o., 400 01 Ústí nad Labem, Masarykova 107/203, zastoupené JUDr. Janem Hájkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti žalovanému městu Rumburk , zastoupenému Mgr. Martou Hrubešovou, advokátkou se sídlem ve Varnsdorfu, Na Příkopech 1228, o 5,494.476,- Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 15 C 185/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. července 2008, č. j. 30 Co 353/2007-166, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. července 2008, č. j. 30 Co 353/2007-166, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně, jako správkyně konkursní podstaty úpadce „Česká obchodní společnost – Holding a.s.“ se sídlem v České Lípě, ul. Pátova 777, identifikační číslo osoby 60793309 (dále jen „úpadce“), se domáhala po žalovaném zaplacení 5,793.644,94 Kč s tím, že tato částka představuje náhradu za výstavbu doprovodných staveb k objektu v prostoru „Velká odpočívka v R.“ a předplacenou úhradu za užívání pozemků, na nichž jsou stavby umístěny. Uváděla, že doprovodné stavby byly vybudovány podle smlouvy ze dne 22. 3. 1996 na náklady úpadce na pozemcích, které mu žalovaný podnajal na dobu do 31. 12. 2015 za sníženou úhradu. Dne 23. 7. 1998 však byl na úpadce prohlášen konkurs, takže nemovitosti nevyužívá a nebude využívat a vztahy založené uvedenou smlouvou je namístě vypořádat.
Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 3. 2007, č. j. 15 C 185/2005-122, poté, co řízení o zaplacení 299.186,94 Kč v důsledku částečného zpětvzetí žaloby zastavil, uložil žalovanému povinnost zaplatit do konkurzní podstaty úpadce 5,494.476,- Kč a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Rozhodl tak poté, kdy rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (jako soudu prvního stupně) ze dne 26. 9. 2003, č. j. 45 Cm 40/2001-47, byl usnesením Vrchního soudu v Praze (jako soudu odvolacího) ze dne 14. 4. 2005, č. j. 4 Cmo 48/2004-56, zrušen a věc byla postoupena Okresnímu soudu v Děčíně jako soudu věcně a místně příslušnému. Vycházel ze zjištění, že žalovaný a úpadce dne 22. 3. 1996 uzavřeli smlouvu o podmínkách výstavby a provozování objektu v prostoru „Velká odpočívka R.“, kterou dne 31. 10. 1996 doplnili dodatkem č. 1. Podle této smlouvy úpadce jako investor prostřednictvím zhotovitele uskutečnil výstavbu čističky odpadních vod, vodojemu a hydrofobní stanice, trafostanice, zastávky autobusů, čerpací stanice pohonných hmot s technickým zázemím, supermarketu, obchodního domu a komunikačního systému. Ve smlouvě bylo sjednáno, že postavené objekty jsou vlastnictvím žalovaného a úpadce má nárok je užívat za upravenou sníženou úhradu vypočtenou na dobu dvaceti let dopředu do roku 2015. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že smlouva, kterou žalovaný s úpadcem uzavřeli, je tzv. nepojmenovanou smlouvou (§51 obč. zák.) a požadavek na vypořádání vztahů založených touto smlouvou shledal spravedlivým. Přihlédl ke všem zvláštnostem smlouvy, resp. k tomu, že úpadce uzavřel smlouvu jako investor staveb s tím, že mu následně bude umožněno užívat jím vybudované objekty a jimi zastavěné pozemky za sníženou úhradu, která bude placena žalovanému jako vlastníku objektů a nájemci pozemků (vlastníkem zastavěných pozemků je Pozemkový fond České republiky); úhrada za užívání objektů a pozemků byla zaplacena předem na 20 let (236 měsíců), přičemž úpadce nemovitosti užíval pouze 27 měsíců a poté je žalovaný přenechal do podnájmu třetí osobě. Částka 5,494.476,- Kč představuje to, co žalovaný na úkor úpadce získal tím, že úpadce vybudoval na vlastní náklady objekty, které od počátku vlastnil žalovaný (§667 odst. 1 obč. zák.)“. Námitce žalovaného, že došlo k promlčení práva, nepřisvědčil.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. 7. 2008, č. j. 30 Co 353/2007-166, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení 5,494.476,- Kč zamítl, a rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Vycházeje ze zjištění soudu prvního stupně, na rozdíl od něho dospěl k závěru, že ze smlouvy uzavřené s úpadcem dne 22. 3. 1996 žalovanému žádná povinnost na finanční plnění nevyplývá. Skutečnost, že úpadce po prohlášení konkursu nemovitosti podle smlouvy neužívá, ačkoli je k tomu oprávněn až do 31. 12. 2015, není pro právní posouzení věci významná. Prohlášením konkursu totiž smluvní vztahy nezanikly a není tudíž dán důvod pro jejich vypořádání. Jestliže žalovaný žalobkyni užívání nemovitostí znemožnil a dal je do podnájmu třetí osobě, vznikl jí nárok domáhat se plnění z uzavřené smlouvy. Důvodem pro finanční vypořádání by nemohlo být ani to, že nájemní, resp. podnájemní vztah podle smlouvy skončil výpovědí ze strany žalovaného. Možnost výpovědi byla ve smlouvě sjednána, a to pro porušení smluvních povinností úpadce. Pokud by na základě výpovědi nájemní, resp. podnájemní vztah platně neskončil, svědčí žalobkyni nárok na plnění ze smlouvy (tedy může se domáhat, aby jí bylo umožněno nemovitosti užívat), nikoli však na finanční vypořádání vztahů ze smlouvy. Poměřování zjištěného skutkového stavu věci ustanovením §667 odst. 1 obč. zák. shledal odvolací soud nepřípadným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání v němž namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že i když žalobou uplatněný nárok nemá oporu ve smlouvě, „představuje peněžní vyjádření skutečnosti, že nemohla užívat nemovitosti, přestože úpadce již plnění poskytl, tedy za poskytnuté plnění neobdržela protihodnotu“. Protihodnota plnění, které žalovanému poskytl úpadce, měla spočívat v tom, že žalovaný úpadci podnajal pozemky za podnájemné, v jehož výši byly zohledněny náklady úpadce na vybudování staveb pro žalovaného, a to na dobu určitou do 31. 12. 2015. Této protihodnoty se žalobkyni (úpadci) nedostalo „v důsledku změny poměrů vyvolaných jiným subjektem (prohlášení konkursu je jinou okolností a nelze zaměňovat se vznikem stavu, který způsobil žalovaný), avšak i kdyby tato změna nenastala, nemohlo se jí ho dostat ani v dohodnutém rozsahu v důsledku běhu času“. Žalobkyně sice souhlasí s tím, že se vůči žalovanému mohla domáhat umožnění užívání nemovitostí, nebyl-li podnájemní vztah ukončen, je však přesvědčena, že mohla uplatnit i nárok na peněžní plnění. Vytýká přitom odvolacímu soudu, že náležitě nezjistil, zda smlouvou založený vztah byl ukončen či nikoli. Uvedl-li odvolací soud, že vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, legitimně očekávala, že žalobě bude vyhověno. Pokud se tak nestalo, je rozhodnutí odvolacího soudu „nepředvídatelné“, neboť se nemohla k právním závěrům, na nichž založil odvolací soud své rozhodnutí, vyjádřit a navrhnout k nim důkazy . Navíc jí, resp. jejímu právnímu zástupci byla postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, jestliže nebylo vyhověno žádosti o odročení jednání. V této souvislosti žalobkyně připomíná, že souhlas s tím, aby si za sebe zvolil zástupce, udělila JUDr. Hájkovi v roce 2001, kdy se celé řízení jevilo jednoduchým. V roce 2008 však byl stav jiný, a proto nesouhlasila s účastí substituta u jednání odvolacího soudu.
Žalovaný souhlasí se závěrem odvolacího soud, že mu nevznikla žádná povinnost k finančnímu plnění do konkursní podstaty úpadce a připomíná, že žalobkyně nikdy jednoznačně neuvedla, z čeho žalovaný nárok dovozuje. Má zato, že prohlášení konkursu na úpadce nemělo vliv na jejich smluvní vztahy. Prohlášení konkurzu na majetek úpadce nemohlo zmařit původní účel smlouvy a nemohlo mít vliv na podnájemní vztah. Není proto možné, aby se z tohoto důvodu následně úpadce rozhodl, že předmět podnájmu již užívat nebude a že chce „kompenzaci nezohledněných investic“ za měsíce, kdy předmět podnájmu neužíval, ač takovou možnost měl. Žalovaný připomíná, že úpadce bez investic do jeho objektů nemohl užívat své komerční stavby. Navíc nebylo dohodnuto, že by během dohodnuté doby užívání mělo dojít k plné kompenzaci úpadcových investic. Úpadce měl ze smlouvy prospěch také tím, že se v ní žalovaný zavázal umožnit mu do budoucna bezplatné užívání staveb. Podle žalovaného je irelevantní, zda podnájemní vztah byl či nebyl ukončen, neboť žalobkyni by nárok na požadované peněžité plnění nevznikl ani v jednom případě. Nedůvodnou shledává žalovaný námitku o legitimním očekávání žalobkyně ohledně výsledku řízení a vyjadřuje přesvědčení, že žalobkyni nebyla ani odňata možnost jednat před soudem, neboť bylo na úvaze soudu, zda jednání k žádosti právního zástupce odročí.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 – dále jen „o. s. ř.“ (srovnej bod 12 čl. II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) za splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř. a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Zjistí-li dovolací soud buď z vlastní iniciativy nebo z podnětu dovolatele, že řízení trpí zmatečnostmi uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., napadené rozhodnutí zruší, neboť jde o takové vady, které představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, že napadené rozhodnutí nemůže už z tohoto důvodu obstát; trpí-li rozhodnutí takovými vadami, není možné, aby je dovolací soud pominul a aby na nich tak postavil své rozhodnutí. Přitom nesmí být přehlédnuto, že ke zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1 písm. c/ a v §229 odst. 3 o. s. ř. může dovolací soud přihlédnout, jen týkají-li se dovolatele a že o nich nemůže provádět dokazování (srov. Jaroslav Bureš, Ljubomír Drápal, Zdeněk Krčmář a kolektiv: Občanský soudní řád, Komentář, 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2006, díl II., str. 1281).
Podle §229 odst. 3 o. s. ř. je zmatečnostní vadou, jestliže účastníku byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Řízení před odvolacím soudem trpí zmatečností podle §229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu je zřejmé, že předvolání k jednání odvolacího soudu, konanému dne 18. 7. 2008, bylo doručeno pouze právním zástupcům účastníků a nikoli jim osobně. Ústavní soud České republiky již v nálezu sp. zn. II. ÚS 210/03, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 164, svazek 35, přijal a odůvodnil závěr, že „podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Má-li být výše uvedené základní právo realizováno, musí být účastníkovi umožněno, aby se jednání mohl zúčastnit. Účastník tedy musí být o jeho konání soudem vyrozuměn. Předvolání k ústnímu jednání je proto třeba doručit nejen jeho právnímu zástupci, ale i přímo tomuto účastníkovi. K ústnímu jednání musí být účastník řízení soudem samostatně obeslán. Právního zástupce účastníka řízení nelze považovat za doručovatele předvolání k jednání soudu. Účast účastníka u jednání (zejména pokud jde o jednání jediné) má povahu uplatňování jeho základního práva, a nikoliv plnění některé z procesních povinností, jak je to uvedeno v §49 odst. 1 větě druhé občanského soudního řádu. Proto úvaha o zastupitelnosti účastníka řízení při ústním jednání jeho právním zástupcem není na místě.“ S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzované věci, kdy (jediného) jednání odvolacího soudu dne 27. 6. 2008 se neúčastnil ani zástupce žalobkyně, který svou neúčast omluvil čerpáním řádné dovolené a požádal o odročení jednání s tím, že žalobkyně nesouhlasí, aby jí při jednání odvolacího soudu zastupoval jeho substitut, neshledal dovolací soud důvody, pro které by bylo možné se od uvedeného závěru Ústavního soudu odchýlit.
Vzhledem k tomu, že řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, trpí zmatečnostní vadou uvedenou v §229 odst. 3 o.s.ř., Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aniž se věcí zabýval z pohledu dalších v dovolání uplatněných důvodů (§243b odst. 2 část věty za středníkem, §243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu