ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.174.2011.1
sp. zn. 4 Nd 174/2011-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: A. D., zastoupeného JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem se sídlem Smetanovo nábř. 6, Břeclav, proti žalovaným: J. P. , a nezl. A. P. ,, o popření otcovství, o určení věcné a místní příslušnosti podle §104a odst. 4, §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu ve Vyškově.
III. Neurčuje se, který soud věc projedná a rozhodne.
Odůvodnění:
Žalobce podal k Nejvyššímu soudu žalobu o popření otcovství spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu, neboť podle něj podmínky místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. chybějí nebo je nelze zjistit. Z podání žalobce vyplývá, že je rakouským státním občanem a oba žalovaní mají české státní občanství. Všichni účastníci řízení podle tvrzení žalobce bydlí v Rakousku, přičemž žalovaní zde bydlí převážně.
Podle §23 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním se určení (zjištění nebo popření) otcovství řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením.
Podle §40 téhož zákona, lze návrh na určení otcovství (zjištění nebo popření) podat u českého obecného soudu navrhovatele, nemá-li odpůrce v České republice obecný soud. Nemá-li ani navrhovatel v České republice obecný soud, ale jeden z rodičů nebo dítě je českým občanem, lze návrh podat u soudu, který určí Nejvyšší soud.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §104a odst. 1 o. s. ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle §9 odst. 2, 3, 4 o. s. ř. krajské soudy rozhodují ve věcech zde taxativně uvedených.
Podle §9 odst. 5 o. s. ř. Nejvyšší soud rozhoduje jako soud prvého stupně, stanoví-li tak zvláštní právní předpis.
Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Žalobce (rakouský státní občan) v podané žalobě popírá, že je otcem nezl. A. P. (český státní občan), který se narodil z matky J. P. (česká státní občanka). Podle žalobcova tvrzení všichni účastníci předmětného řízení bydlí v Rakousku, přičemž oba žalovaní zde bydlí převážně a nelze určit, který soud v České republice je místně příslušný k projednání a rozhodnutí ve věci. Z důvodu vhodnosti s poukazem na dopravní dostupnost žalobce navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že věcně a místně příslušným soudem je Okresní soud v Břeclavi.
V posuzovaném případě se určení (zjištění nebo popření) otcovství řídí právním řádem České republiky podle §23 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním s ohledem na skutečnost, že nezletilý A. P. je státním občanem České republiky.
Jak je patrno z výše uvedeného, v daném případě jsou k projednání a rozhodnutí o podaném návrhu věcně příslušné okresní soudy, neboť není dána věcná příslušnost krajských soudů, ani věcná příslušnost Nejvyššího soudu. Vlastní žalobní návrh tak byl k Nejvyššímu soudu podán jako k soudu nepříslušnému.
Z výpisu centrální evidence obyvatel ze dne 27. 6. 2011 Nejvyšší soud zjistil, že žalovaná J. P. má od 10. 12. 2008 veden trvalý pobyt na adrese N. H., V. a žalovaný nezl. A. P. má od 21. 8. 2009 veden trvalý pobyt na shodné adrese jako žalovaná.
V návrhu žalobce na určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. a v přiložené žalobě jsou obsažena jeho tvrzení o tom, že všichni účastníci řízení bydlí ve Vídni na shora uvedených adresách a oba žalovaní zde bydlí převážně. Jak vyplývá z výpisu z centrální evidence obyvatel, oba žalovaní mají stále veden trvalý pobyt v České republice, přičemž ale není zřejmé, zda se žalovaní na adrese trvalého pobytu skutečně zdržují. Na základě těchto skutečností a v této procesní situaci nelze učinit závěr, že žalovaní v České republice nemají obecný soud a že podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit.
Naproti tomu aby bylo možné dospět k jednoznačnému závěru, že žalovaní mají obecný soud v České republice, bude v prvé řadě třeba doručit žalobu žalovaným a pro stanovení dalších rozhodných okolností k určení místní příslušnosti soudu bude případně nutné učinit i jiná potřebná zjištění ohledně místa pobytu žalovaných. Na takto ověřeném základě pak teprve bude možné učinit závěr, zda žalovaní mají v České republice obecný soud a zda jsou podmínky pro určení místní příslušnosti dány, či nikoli.
Jelikož z obsahu tvrzení žalobce a z výpisu z centrální evidence obyvatel zcela jednoznačně nevyplývá, zda mají žalovaní obecný soud v České republice, či nikoli, neurčil Nejvyšší soud v této fázi řízení podle §11 odst. 3 o. s. ř., který soud věc projedná a rozhodne. Podle §104a odst. 4 o. s. ř. bylo ale Nejvyšším soudem rozhodnuto tak, že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení. V obvodu tohoto soudu jsou žalovaní stále hlášeni k trvalému pobytu, i když není zřejmé, zda zde bydlí s úmyslem se zde trvale zdržovat, tudíž při absenci dalších rozhodných kritérií pro určení obecného soudu žalovaných se jeví jako odpovídající rozumnému uspořádání vztahu, aby byla věc postoupena Okresnímu soudu ve Vyškově k dalšímu řízení. Z tohoto postupu ale automaticky nevyplývá, že by Okresní soud ve Vyškově po provedeném šetření nemohl rozhodnout o tom, že je v dané věci místně nepříslušný a věc postoupit soudu, který je podle jeho názoru místně příslušným, popřípadě Nejvyššímu soudu, aby rozhodl o tom, který soud věc projedná a rozhodne v souladu s ustanovením §11 odst. 3 o. s. ř.
V řízení o popření otcovství dochází ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem, proto okresní soud ustanoví dítěti opatrovníka podle §37 odst. 2 zákona o rodině, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c