ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.191.2011.1
sp. zn. 4 Nd 191/2011-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce R. Š., zast. JUDr. Tomášem Fuchsem, advokátem se sídlem Panská 2/4, 602 00 Brno, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, právní odbor, poštovní schránka 155/P, 140 21 Praha 4, o přiznání finanční náhrady podle zákona č. 212/2009 Sb. podle části páté o. s. ř., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 42/2011, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 42/2011 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 7.
Odůvodnění:
Dne 23. 8. 2010 podal žalobce u Městského soudu v Brně návrh na zahájení řízení ve výše uvedené věci.
Podáním ze dne 18. 3. 2011 navrhla žalovaná mimo jiné delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 z důvodu vhodnosti s odůvodněním, že u tohoto soudu je v současné době vedeno ve věci totožných nároků více dalších soudních sporů a soudci jmenovaného soudu jsou seznámeni s předmětnou problematikou.
Žalobce však podáním ze dne 11. 5. 2011 vyjádřil nesouhlas s návrhem žalované na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7, neboť dle jeho názoru nejsou v příslušné věci dány takové závažné okolnosti, které by odůvodňovaly její přikázání jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Žalobce poukázal na skutečnost, že i kdyby bylo tvrzení žalované o množství obdobných případů projednávaných u Obvodního soudu pro Prahu 7 pravdivé, je vysoce nepravděpodobné, že je s danou problematikou obeznámeno na srovnatelné úrovni všech 10 soudců působících na civilním úseku tohoto soudu. Navíc ze skutečnosti, že soudci určitého soudu mají (v průměru) větší zkušenosti s rozhodováním podobných sporů, nelze usuzovat na hospodárnější a rychlejší projednání konkrétní věci. Větší obeznámenost soudce s určitou problematikou nemůže tedy být v žádném případě oním závažným důvodem pro povolení výjimky z principu zákonného soudce. Závěrem svého vyjádření žalobce uvedl, že s delegací věci jinému soudu nesouhlasí také z důvodu pro něj ztížené přístupnosti pražského soudu, a to s ohledem na jeho věk a zdravotní stav.
Městský soud v Brně následně podáním ze dne 30. 5. 2011 (doručeno dne 10. 6. 2011) předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městský soud v Brně) a Obvodnímu soudu pro Prahu 7, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaná návrh na delegaci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 odůvodnila tím, že u tohoto soudu je v současné době vedeno ve věci totožných nároků více dalších soudních sporů a soudci jmenovaného soudu jsou seznámeni s předmětnou problematikou.
Uvedenou skutečnost však nelze považovat za relevantní důvod pro přikázání věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Jak správně uvedl již žalobce ve svém vyjádření, případnou větší obeznámenost některého soudce s určitou problematikou nelze považovat za okolnost natolik významnou, aby na základě ní mohla být povolena výjimka z principu zákonného soudce. Navíc je třeba zdůraznit, že pokud by v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Obvodnímu soudu pro Prahu 7, došlo by ke stavu, který by byl pro žalobce nepříznivý. Je totiž nutno přihlédnou ke skutečnosti, že žalobce s návrhem na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 nesouhlasil.
Po zhodnocení shora uvedených okolností dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 7 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 7 nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2011
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu