ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.214.2011.1
sp. zn. 4 Nd 214/2011-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobce: Mgr. J. T. , zastoupen Mgr. Janem Maškem, advokátem se sídlem Pekařská 658, Kladno, proti žalovanému: R. T., o zaplacení částky 8.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 11/2010, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 11/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalovaného, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 30 Cm 11/2010, byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě. Městský soud v Praze v předkládací zprávě (č. l. 199) uvedl, že v dané věci byl dne 18. 12. 2009 vydán směnečný platební rozkaz. V důsledku opakovaných procesních návrhů žalovaného neproběhlo v dané věci dosud jednání o uplatněných námitkách a Městský soud v Praze shledává postup žalovaného účelovým využívaje práva takový návrh na delegaci podat.
Žalovaný svůj návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti (č. l. 160-161) odůvodnil tím, že byl v současné době nucen se přestěhovat ze svého trvalého bydliště v Praze do Frýdku-Místku, kde nyní převážně pobývá, protože se musí starat o své rodiče, kteří ve Frýdku-Místku bydlí. Podle tvrzení žalovaného vyžadují jeho rodiče neustálou péči, kterou nemůže zabezpečit jiným způsobem než tak, že se o ně musí osobně starat v místě jejich bydliště. Koncem července 2010 otce žalovaného postihla mozková mrtvice, ochrnul na polovinu těla a není proto schopen se sám o sebe postarat či přijímat stravu. Vyžaduje proto stálou asistenci a péči žalovaného k zajištění jeho základních životních potřeb. Péči o otce totiž není schopna dostatečně zajistit matka žalovaného, kterou onemocnění jejího manžela zasáhlo psychicky natolik, že sama potřebuje péči o svou osobu. S poukazem na svou současnou finanční situaci žalovaný uvádí, že mu tato neumožňuje zajistit péči pro jeho rodiče třetí osobou a musel se proto k rodičům přestěhovat, aby jim dostatečnou péči sám zabezpečil. Dále žalovaný konstatuje, že oblast obnovitelných zdrojů a fotovoltaické energie, v níž podniká, je nestabilní a riziková, proto jeho nynější příjmy značně poklesly téměř na minimum. Z toho důvodu byl nucen odvolat plnou moc své tehdejší právní zástupkyně, protože si její služby nemůže dovolit. I přese všechny shora uvedené důvody má zájem a nadále trvá na aktivní účasti na předmětném soudním řízení a vzhledem k charakteru sporu považuje svou účast na něm za nezbytnou. Požaduje proto, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Ostravě.
Žalobce využil svého práva a k návrhu se vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce (č. l. 198). Ve svém vyjádření uvedl, že nechce zpochybňovat zdravotní stav rodičů žalovaného a to i přesto, že žalovaný nikterak svá tvrzení neprokázal, protože doufá, že by se žalovaný nesnížil k tak lživému tvrzení ohledně zdraví jeho rodičů za účelem prodloužení řízení. Avšak zpochybňuje tvrzení žalovaného o místě jeho současného pobytu, jelikož je podle žalobce zcela evidentní, že se žalovaný nadále zdržuje v místě svého trvalého bydliště v Praze. Poněvadž mají oba účastníci řízení společné známé, dozvěděl se žalobce o tom, že žalovaný se každodenně účastní soukromých i pracovních aktivit v Praze a okolí a jeho tvrzení o každodenní péči o nemohoucí rodiče tak nemohou být pravdivá. Dále se domnívá, že vzhledem k výčtu aktivit žalovaného, jak sám soudu již dříve sdělil, se jeho tvrzení o nemajetnosti nezakládá na pravdě. Návrh žalovaného na delegaci vhodnou tak podle něj nelze než považovat za další z kroků vedených snahou oddálit rozhodnutí soudu v posuzované věci, protože žalovaný se opakovaně omlouvá z jednání, mění právní zástupce, žádá o bezplatnou právní pomoc či o osvobození od soudních poplatků. Toto jednání žalovaného je proto důvodem, že je směnečné řízení zahájené v roce 2008 protahováno o další měsíce a roky, což je důsledkem stále se opakujících účelových kroků žalovaného, které si často odporují natolik, že je lze považovat za pohrdání soudem. Přikázání věci jinému soudu než Městskému soudu v Praze, u něhož je řízení vedeno již zhruba tři roky, by proto bylo celkově nevhodné a nehospodárné. Navrhovaný postup by zcela bezdůvodně znevýhodňoval žalobce a to včetně zvýšených nákladů na právní zastoupení tím spíše, pokud by musel právní zástupce žalobce dojíždět do Ostravy, přičemž výdaje na cestu by v tomto případě byly nesrovnatelně vyšší. Ze všech těchto důvodů navrhuje, aby byl návrh žalovaného jako nedůvodný zamítnut, z čehož plyne, že s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti ke Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasí.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby byla věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
V projednávaném případě žalovaný svůj návrh na delegaci Krajskému soudu v Ostravě odůvodňuje špatným zdravotním stavem svých rodičů a z toho vyplývající nutností soustavné péče o ně, což je důvodem pro jeho přestěhování se do Frýdku-Místku, kde oba rodiče bydlí a nedostatkem finančních prostředků, který mu znemožňuje zajistit náhradní péči o rodiče třetí osobou.
Podle Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. K okolnosti uváděné žalovaným, tj. špatný zdravotní stav jeho rodičů a nutnost péče žalovaného o ně, je třeba připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, podle něhož ani odkaz na špatný zdravotní stav jednoho z účastníků řízení nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Pokud jde o špatný zdravotní stav rodičů jednoho z účastníků řízení a tvrzení o nemožnosti dostavit se k příslušnému soudu z důvodu nutnosti péče o rodiče a nemožnost zajištění náhradní péče o ně alespoň po dobu nařízeného jednání kvůli nedostatku finančních prostředků, je nutné upozornit na to, že takové tvrzení žalovaného je v příkrém rozporu s tím, co uvedl ve svém odvolání ze dne 25. 6. 2010 (č. l. 104) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2010 sp. zn. 30 Cm 11/2010. V tomto odvolání žalovaný provádí výčet svého majetku zahrnující mj. byt v jeho osobním vlastnictví a nebytové prostory v P. - S., nebytové prostory v P. – V. a rozsáhlé lesní pozemky na P., jejichž vlastnictví doložil příslušnými výpisy z katastru nemovitostí (č. l. 107 – 119). Dále zde uvádí, že se zabývá rozličnými velice lukrativními obchodními aktivitami, které jej materiálně zabezpečují více než dostatečně (obchodní aktivity v oblasti výstavby a inženýringu fotovoltaických elektráren, nákup a prodej nemovitostí a s tím související konzultační činnost). Pokud by byla tvrzení žalovaného ohledně neustálé péče o jeho rodiče pravdivá (z obsahu spisu totiž nevyplývá, že by žalovaný tyto skutečnosti jakýmkoliv způsobem prokázal), byl by žalovaný vzhledem ke své finanční zajištěnosti, kterou sám deklamoval, jistě schopen finančně zabezpečit péči o rodiče jinou osobou alespoň po dobu nařízeného jednání a současně vynaložit náklady na cestu k Městskému soudu v Praze. Jak již Nejvyšší soud mnohokráte judikoval, zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá faktické bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s náklady na dopravu, jsou spíše běžné a nemohou proto samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Proto ani tyto argumenty návrhu na delegaci vhodnou nejsou natolik významné, aby odůvodnily průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Nejvyšší soud danou věc posoudil ze všech hledisek a dospěl k závěru, že z důvodu nesouhlasu žalobce by delegací věci mohl být navozen stav pro žalobce nepříznivý. Navíc nelze přehlédnout, že požadavek na hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že Městský soudu v Praze je s věcí již obeznámen, neboť ve věci již vede jednání.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c