ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.259.2011.1
sp. zn. 4 Nd 259/2011-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně: Fakultní nemocnice v Motole, se sídlem V Úvalu 84, Praha 5, proti žalované: S. V. , o zaplacení 3094,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 16 C 46/2010, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Určuje se, že věc p r o j e d n á a r o z h o d n e Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 předložil Nejvyššímu soudu shora označenou věc k rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, chybějí nebo je nelze zjistit. Zároveň s tímto návrhem poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 524/2002, podle něhož by měl Nejvyšší soud rozhodnout.
Podle čl. 10 Ústavy České republiky vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Podle §2 zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
Část II zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním upravuje mezinárodní právo procesní a v oddíle 1 této části pak pravomoc českých justičních orgánů včetně pravomoci ve věcech majetkových. Podle §37 odst. 1 tohoto zákona pravomoc českých soudů v majetkových sporech je dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost. Podle odst. 2 téhož ustanovení může být pravomoc českých soudů v majetkových sporech založena také písemnou úmluvou stran. Věcnou příslušnost českých soudů nelze však takovou úmluvou měnit.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale, nestanoví-li zákon jinak.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalovanou (státní příslušnost USA) uzavřely dne 25. 5. 2004 smlouvu o poskytnutí zdravotní péče. V čl. II bodu 6 této smlouvy si sjednaly, že vztahy mezi nimi se řídí českým právem, zejména §51 občanského zákoníku, a že případné spory bude řešit soud v České republice. Tímto ujednáním účastnice řízení založily pravomoc českých soudů v souladu s §37 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Jelikož neuzavřely dohodu o prorogaci, tedy dohodu o místní příslušnosti soudu určeného státu, již ostatně taková smlouva ani nemusí obsahovat, je třeba místní příslušnost soudu posoudit podle občanského soudního řádu, neboť na posuzovanou věc nedopadá žádná dvoustranná ani mnohostranná mezinárodní smlouva, jimiž jsou Česká republika a USA vázány.
Z provedeného šetření o pobytu žalované na území České republiky bylo zjištěno, že se na adrese: M. C. , P. , kterou žalovaná uvedla ve shora uvedené smlouvě jako svou kontaktní adresu v České republice, nezdržuje. Podle sdělení Cizinecké policie ČR (č. l. 10) a výpisu z centrální evidence obyvatel (č. l. 6) je patrné, že žalovaná nemá evidovánu ani jinou adresu v České republice. V průběhu řízení nebylo zjištěno, že by měla žalovaná na území České republiky jakýkoli majetek. Na posuzovaný případ nedopadá ani žádné ustanovení upravující obligatorní či fakultativní místní příslušnost soudu podle §87 či §88 o. s. ř. Je tak zřejmé, že podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit.
V daném případě účastnice řízení založily pravomoc soudů České republiky smlouvou o poskytnutí zdravotní péče ze dne 25. 5. 2004. Jeví se proto při absenci dalších rozhodných kritérií pro určení obecného soudu žalované jako odpovídající rozumnému uspořádání vztahu, aby byla věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 5, v jehož obvodu má žalobkyně sídlo.
Nejvyšší soud proto podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil, že příslušným soudem k projednání a rozhodnutí věci je Obvodní soud pro Prahu 5.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c