ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.287.2011.1
sp. zn. 4 Nd 287/2011-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně: Českomoravská stavební spořitelna, a. s., se sídlem Vinohradská 3218/169, Praha 10, IČ 49241397, proti žalovaným: 1) M. M. , 2) S. M. , o zaplacení 989 055,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 225/2010, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 225/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Znojmě.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 předložil podle ustanovení §12 odst. 2, 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh obou žalovaných, aby věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 28 C 225/2010, byla přikázána Okresnímu soudu ve Znojmě.
V posuzované věci byl vydán platební rozkaz ze dne 4. 10. 2010 sp. zn. 28 C 225/2010, jímž bylo žalovaným uloženo, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni pohledávku ve výši 989 055,20 Kč spolu s 7, 7 % p. a. smluvně sjednaným úrokem z prodlení z částky 989 055,20 Kč od 11. 5. 2010 do zaplacení spolu s náklady řízení ve výši 39 560,- Kč. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal prvý žalovaný odpor ze dne 6. 12. 2010 (č. l. 15) a druhá žalovaná odpor ze dne 6. 12. 2010 (č. l. 16), v nichž navrhli, aby byla věc přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Znojmě. Svůj návrh shodně odůvodnili tím, že prvý žalovaný je vedle dalších okolností natolik sociálně slabý, že není schopen se u soudu sám účinně hájit a na úhradu cest do Prahy a právního zastupování k ochraně zájmů finanční prostředky nemá. Druhá žalovaná je pak v důsledku svého zdravotního stavu takřka neschopna vycházet z domova a proto je nemyslitelné, aby se u soudu v Praze hájila osobně. Oba žalovaní zároveň poukázali na skutečnost, že u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 14 C 794/2010 a sp. zn. 5 Nc 2401/2010 již probíhá řízení ve věci „soudního prodeje zástavy (nemovitostí v k. ú. Š. zapsaných na LV …)“ a taktéž řízení o zaplacení 508 400,90 Kč s příslušenstvím, kdy se jedná o „ne sice totožnou, ale blízce související věc s věcí předmětnou”.
Žalobkyně se k návrhu na delegaci vhodnou k Okresnímu soudu ve Znojmě vyjádřila tak, že s ní nesouhlasí. Žalovaní podle ní neplní dlouhodobě řádně své povinnosti vyplývající z mezi nimi uzavřených úvěrových smluv a uvádí ve svém vyjádření přehled těchto smluv a jednotlivých dílčích splátek žalovaných s tím, že mohla od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. … odstoupit již v roce 2008, ale učinila tak až v březnu 2010. Domnívá se proto, že žalovaným již poskytla dostatek času na vyřešení vzniklé situace. Žalobkyně rovněž uvedla, že s žalovanými uzavřela dne 16. 7. 2008 smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. … a spor z této smlouvy vzniklý je veden u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 14 C 794/2010.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. mají účastníci právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 10 a Okresnímu soudu ve Znojmě, jemuž má být věc přikázána, návrh obou žalovaných na přikázání věci Okresnímu soudu ve Znojmě z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby byla věc přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon při tom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil nepříznivě.
V projednávaném případě žalovaní svůj návrh na delegaci Okresnímu soudu ve Znojmě odůvodňují sociální situací prvého žalovaného, zdravotním stavem druhé žalované, kdy je podle svého vyjádření takřka neschopna vycházet z domova a souvisejícím řízením vedeným u Okresního soudu ve Znojmě.
Podle názoru Nejvyššího soudu však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnost spočívající v tom, že první žalovaný pobírá podporu v nezaměstnanosti a nemá peníze na cestu do Prahy, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci z důvodu vhodnosti. V této souvislosti je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá faktické bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště, příp. sídlem účastníka a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s náklady na dopravu, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení (č. l. 30) vyplývá, že druhá žalovaná pobírá invalidní důchod třetího stupně. Avšak z obsahu spisu není zřejmé, zda je její zdravotní stav natolik závažný, že by zcela vylučoval možnost účastnit se jednání u Obvodního soudu pro Prahu 10. Druhá žalovaná tuto skutečnost nedoložila ani jakoukoli lékařskou zprávou či jinými listinami, které by prokázaly tvrzení ohledně jejího zdravotního stavu. Nutno též připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, podle něhož pouze odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby byla věc přikázána jinému soudu. Navíc pokud druhá žalovaná uvádí, že je natolik zdravotně indisponována, že není takřka schopna vycházet z domova, znamená to, že se nemůže účastnit jednání nejen u Obvodního soudu pro Prahu 10, nýbrž i jednání u soudu vůbec, tedy i jednání u Okresního soudu ve Znojmě, jemuž má být věc přikázána. Tato okolnost pak způsobilým důvodem delegace být nemůže. Třetí okolnost tvrzená žalovanými, že u Okresního soudu ve Znojmě jsou vedena řízení ve věci „soudního prodeje zástavy (nemovitostí v k. ú. Š. zapsaných na LV …)“ a taktéž řízení o zaplacení 508 400,90 Kč s příslušenstvím, kdy se jedná o „ne sice totožnou, ale blízce související věc s věcí předmětnou”, nezakládá důvodný předpoklad, že by u tohoto soudu byla posuzovaná věc projednána hospodárněji a rychleji. Dále je nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu ve Znojmě nesouhlasila.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Znojmě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c