ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.334.2011.1
sp. zn. 4 Nd 334/2011-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobce O.PO.RA, odborová organizace „Ochrana – pomoc – rada“ (pův. Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu) , IČ: 26991934, se sídlem 783 25 Bouzov 8, proti žalovanému Odborový svaz státních orgánů a organizací , IČ: 00469351, se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 23, o určení nezákonnosti rozhodnutí orgánu sdružení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 76/2007, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 76/2007, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Ve shora označené věci podáním ze dne 6. 8. 2007, doručeném Nejvyššímu soudu prostřednictvím Vrchního soudu v Praze dne 4. 11. 2011, navrhl žalobce (v době podání návrhu označený jako „Základní organizace evid. č. 20-0135-3805“, dle poslední změny registrované na č. l. 107 spisu nyní označen jako O.PO.RA, odborová organizace „Ochrana – pomoc – rada“) přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Olomouci. V textu svého návrhu ze 6. 8. 2007 adresovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 1 žalobce sice uvedl, že žádá o přikázání věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 75/2005, avšak s přihlédnutí k tomu, že samotný návrh byl odeslán ke sp. zn. 21 C 76/2007 a dle údaje ve spisu byla věc vedená pod sp. zn. 23 C 75/2005, ukončena 3. 1. 2007 smírem, je zjevné, v textu návrhu byla sp. zn. 23 C 75/2005, uvedena omylem a návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci se vztahuje k věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 76/2007. Věc také byla předložena k rozhodnutí Nejvyššímu soudu spolu se spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 21 C 76/2007.
Žalobce svůj návrh na přikázání věci jinému soudu odůvodnil svými majetkovými poměry, které mu ve srovnání se žalovaným omezují možnost přístupu ke značně vzdálenému soudu a znesnadňují uplatňování jeho procesních práv. V této souvislosti odkázal jednak na usnesení Nejvyššího soudu (v návrhu nesprávně uveden „NSS“) pod sp. zn. 5 Nd 74/2001, jednak na okolnost, že žalobce byl osvobozen od soudních poplatků a že žalovaný má v obvodu působnosti Okresního soudu v Olomouci své Informační a poradenské centrum s vlastním právníkem.
Přípisem ze dne 23. 9. 2011 vyslovil žalovaný v návrhem na přikázání věci jinému soudu svůj nesouhlas. Žalovaný uvedl, že má sice v Olomouci své pracoviště – Informační a poradenské centrum, to však nebylo, není a nebude obsazeno zaměstnancem s právním vzděláním, neboť se jedná o pracoviště, které má na starosti organizační záležitosti a v právních věcech nepůsobí a jediný zaměstnanec s právnickým vzděláním má místo výkonu práce a pravidelné pracoviště v Praze.
Dle názoru žalovaného žalobce svým návrhem usiluje o přenesení části nákladů soudního sporu bez relevantních důvodů na žalovaného, který spor neinicioval.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
V posuzovaném případě z dostupného spisového materiálu nikterak nevyplývá, že by přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci pozitivně ovlivnilo rychlost a hospodárnost řízení. Je-li výše citovaným ustanovením zákona sledován mj. zájem na hospodárnosti, nelze si takové ustanovení vykládat tak, že jde o zájem na hospodárnosti z pohledu jen některého z účastníků řízení, nýbrž zájem na hospodárnosti řízení jako celku.
Důvod, kterým byl návrh žalobce odůvodněn, by sice mohl nasvědčovat sám o sobě tomu, že z hlediska žalobce by projednání věci Okresní soudem v Olomouci bylo pohodlnější, opačný pohled je však třeba mít na druhé straně z hlediska žalovaného.
V posuzovaném případě jde o řízení, které probíhá již od dubna 2007, ve kterém již byla učiněna řada úkonů a pokračování a dokončení řízení jiným soudem než Obvodním soudem pro Prahu 1, který je s věcí řádně obeznámen, by dle názoru Nejvyššího soudu nikterak nemohlo přispět k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. zajisté nepočítá s výjimečným přikázání věci jinému soudu jen z toho důvodu, aby jím bylo možno dosáhnout většího komfortu ať již žalobce nebo žalovaného.
Pokud žalobce ve svém návrhu poukázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Nd 74/2011, pak Nejvyšší považuje za nutné konstatovat, že právní názor vyslovený v usnesení sp. zn. 5 Nd 74/2011 vychází ze značně odlišných skutkových okolností než v nyní posuzovaném případě a analogické rozhodnutí by v nyní posuzované věci nebylo na místě.
Nejvyšší soud vzal rovněž do úvahy skutečnost, že ohledně předmětného návrhu na přikázání věci jinému soudu mezi žalobce a žalovaným nepanuje shoda.
S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Olomouci nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. listopadu 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á