ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.350.2011.1
sp. zn. 4 Nd 350/2011-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s., se sídlem Na Pankráci 310/60, 140 00 Praha 4, zast. JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Zelený Pruh 95/97, 140 00 Praha 4, proti žalovanému T. N. D. , o zaplacení částky 89.382,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 21 EC 1165/2010, o návrhu na určení místní příslušnosti soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedenou u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 21 EC 1165/2010 projedná a rozhodne Okresní soud Praha – západ.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 11. 5. 2010 podala žalobkyně u Okresního soudu Praha – západ návrh na zahájení řízení ve výše uvedené věci z důvodu nezaplacených závazků žalovaného vyplývajících z uzavřené úvěrové smlouvy s tím, že místní příslušnost uvedeného soudu byla sjednána dohodou o prorogaci ve všeobecných smluvních podmínkách žalobkyně, které tvoří nedílnou součást předmětné leasingové smlouvy a s nimiž žalovaný vyslovil souhlas svým podpisem.
Okresní soud Praha – západ poté usnesením ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 21 EC 1165/2010, vyslovil svoji místní nepříslušnost ve věci s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Tachově jako soudu místně příslušnému. V odůvodnění svého rozhodnutí Okresní soud Praha – západ odkázal na ustanovení §261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku a sjednanou prorogační doložku shledal neplatnou pro rozpor s článkem čl. 3 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, neboť předmětná úvěrová smlouva včetně všeobecných smluvních podmínek byla uzavřena na formuláři předem strojopisně vyhotoveném žalobkyní, která neprokázala, že by prorogační doložka byla účastníky sjednána individuálně. Vzdálenou místa bydliště žalovaného od Prahy je nepoměrně delší, než vzdálenost sídla žalobkyně (Praha), což znamená významnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran a ve vztahu mezi žalovaným jako spotřebitelem a žalobkyní jako podnikatelem.
Proti citovanému usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. 17 Co 165/2010, tak, že změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se místní příslušnost nevyslovuje. Dané rozhodnutí Krajský soud v Praze odůvodnil tím, že v předmětné věci je dána pravomoc soudů České republiky, avšak sjednanou prorogační doložku je nutno posoudit jako nedovolené ujednání ve spotřebitelské smlouvě a tedy ujednání neplatné. Zhoršení hmotně právního postavení účastníka – nepodnikatele – v obchodních závazkových vztazích zabraňuje §262 odst. 4 obchodního zákoníku, které přikazuje aplikaci občanského zákoníku a zvláštních právních předpisů vždy, je-li to ve prospěch účastníka – nepodnikatele. V obecné rovině lze dohodnou prorogaci podle §89a o. s. ř., když tato dohoda nemůže zhoršit právní postavení žalovaného. V případě projednávané věci byla sjednána dohoda o prorogaci ve všeobecných smluvních podmínkách žalobkyně, které tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy, která je typickou formulářovou smlouvou, kdy jediný zásah žalovaného jako spotřebitele byla možnost vlastnoručního vyplnění data, místa a podpisu. Dle názoru odvolacího soudu se proto jedná o předem sepsanou běžnou smlouvu ve smyslu čl. 3 bod 2 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která byla implementována do českého právního řádu novelou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 376/2000 Sb., kdy byl občanský zákoník doplněn o ustanovení §52 až §65 o spotřebitelských smlouvách. Uvedená ustanovení občanského zákoníku je třeba aplikovat vždy i na vztahy obchodní mezi dodavatelem a spotřebitelem, je-li to ve prospěch smluvní strany, která je spotřebitelem, jak vyplývá i z ustanovení §262 odst. 4, věty první, části za středníkem, obchodního zákoníku. Občanský zákoník tedy umožňuje spotřebiteli dovolávat se neplatnosti takových ujednání, přičemž tuto neplatnost upravuje jako neplatnost relativní. Implementovaná směrnice však o relativní neplatnosti vůbec nehovoří, naopak lze dovodit, že nepřiměřená smluvní ujednání jsou neplatná absolutně, proto je v daném případě na místě aplikovat přímo citovanou Směrnici a závěry aplikační praxe Evropského soudního dvora (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009 vydaný pod sp. zn. C-243/08).
Na základě uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je soud, v jehož obvodu se žalovaný zdržoval (popř. kde měl majetek) v době podání návrhu na zahájení řízení. Protože bylo nutno provést další šetření ohledně místa pobytu žalovaného, postupoval odvolací soud podle §220 odst. 3 o.s.ř., místní nepříslušnost nevyslovil a soudu prvního stupně uložil, aby provedl šetření, zda žalovaný ke dni zahájení řízení fakticky pobýval na území České republiky a kde nebo zda měl na území České republiky majetek.
Okresní soud Praha – západ následně, dle pokynu odvolacího soudu, provedl šetření ohledně místa bydliště (majetku) žalovaného na území České republiky, avšak s negativním výsledkem, proto usnesením ze dne 13. 10. 2011, sp. zn. 21 EC 1165/2010, vyslovil ve věci svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Z ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Podle §85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje.
Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k totožnému závěru jako Krajský soud v Praze, tj. že prorogační doložka sjednaná mezi účastníky ve spotřebitelské smlouvě o úvěru je neplatná, a to z důvodů podrobně rozvedených v předmětném usnesení Krajského soudu v Praze.
Místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je tedy pouze obecný soud žalovaného ve smyslu ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř., tj. okresní soud, v jehož obvodu měl žalovaný bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržoval ke dni podání návrhu na zahájení řízení.
V případě projednávané věci se však nepodařilo zjistit ani místo bydliště žalovaného ani místo, kde se žalovaný v době podání návrhu na zahájení zdržoval, popř. kde měl majetek. Soud prvního stupně provedl šetření dotazem u Městského úřadu ve S., příslušném pošty, Ředitelství služby cizinecké policie, Policie ČR, katastrálního úřadu a evidence obyvatel, přesto se mu však nepodařilo zjistit místo bydliště žalovaného v době zahájení řízení (popř. místo, kde měl žalovaný na území České republiky majetek).
Vzhledem ke skutečnosti, že prorogační doložka sjednaná mezi účastníky ve spotřebitelské smlouvě o úvěru byla shledána neplatnou a nepodařilo se zjistit ani místo bydliště žalovaného ani místo, kde se žalovaný v době podání návrhu na zahájení zdržoval (popř. kde měl majetek), shledal Nejvyšší soud České republiky podmínky pro určení místně příslušného soudu ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř.
I přes okolnost, že prorogační doložka sjednaná mezi účastníky ve spotřebitelské smlouvě o úvěru byla shledána neplatnou, rozhodl Nejvyšší soud České republiky s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení tak, že jako soud příslušným k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Okresní soud Praha-západ, u něhož bylo řízení zahájeno, a to za situace, kdy nelze určit obecný soud žalovaného podle §85 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Jiří P á c a l
předseda senátu