ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.358.2011.1
sp. zn. 4 Nd 358/2011-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce O. N. , zast. Mgr. Jaroslavem Jurášem, advokátem se sídlem Lešetín I/674, 760 01 Zlín, proti žalovanému R. V. , zast. JUDr. Zlatavou Davidovou, advokátkou se sídlem Přívrat 12, 616 00 Brno, o zaplacení 806.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 219/2010, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2, 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 219/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Výše uvedená věc byla podáním Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 11. 2011 (doručeno dne 23. 11. 2011) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalobce na delegaci Městskému soudu v Brně podle §12 odst. 2 o. s. ř. Žalobce návrh na přikázání věci jinému soudu odůvodnil tím, že žalovaný je již několik měsíců ve Vazební věznici Brno, předmětem řízení jsou investice, které byly žalobcem vloženy do nemovitosti nacházející se v obci a katastrálním území Kroměříž a svědci, jejichž výslech byl navržen, mají bydliště ve Zlínském kraji.
Žalovaný však s návrhem na přikázání věci Městskému soudu v Brně nesouhlasil s tím, že se v současné době nachází ve Vazební věznici v Ostravě a nelze vyloučit, že bude propuštěn a bude se nadále zdržovat v místě svého trvalého pobytu (Praha), příp. že bude přeložen do Vazební věznice v Praze. Dále žalovaný uvedl, že lokace nemovitosti, do níž měl žalobce investovat, nemá žádnou souvislost s místní příslušností soudu a ani bydliště svědků není kritériem pro určení místní příslušnosti soudu.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodní soudu pro Prahu 6) a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce, jak již bylo uvedeno výše, návrh na delegaci Městskému soudu v Brně odůvodnil tím, že žalovaný se nachází ve Vazební věznici Brno, předmětem řízení jsou investice, které byly žalobcem vloženy do nemovitosti nacházející se v obci a katastrálním území Kroměříž a svědci, jejichž výslech byl navržen, mají bydliště ve Zlínském kraji.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení či svědek nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Městskému soudu v Brně, došlo by ke stavu, který by byl pro žalovaného nepříznivý. Je totiž nutno přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaný s návrhem na delegaci věci Městskému soudu v Brně nesouhlasil.
Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Městskému soudu v Brně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu žalobce na přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Brně nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2011
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu