ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.366.2010.1
sp. zn. 4 Nd 366/2010-282
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce Ing. M. B. , správce konkursní podstaty úpadce GPR RÝMAŘOV, v.o.s., Rýmařov, 8. května 46, zastoupeného JUDr. Milanem Schwarzem, advokátem se sídlem Mánesova 6, 792 01 Bruntál, proti žalované Mgr. R. J. , správkyni konkursní podstaty úpadce PG Rýmařov Sanace s.r.o. v likvidaci, Rýmařov, 8. května 46, za účasti vedlejších účastníků na straně žalobce A) L. Z. , B) RNDr. A. K. , a C) M. M. , o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 Cm 40/2003 a u Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího pod sp. zn. 10 Cmo 39/2008, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci, podle §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Anna Hradilová, JUDr. Ivana Waltrová, JUDr. Radka Panáčková a JUDr. Iva Wontrobová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 10 Cmo 39/2008.
Odůvodnění:
Ve shora označené právní věci podal žalobce odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2007, sp. zn. 12 Cm 40/2003, ve kterém mimo jiné vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci a návrh, aby odvolání projednal Vrchní soud v Praze. V odůvodnění uvedl, že soudce Krajského soudu v Ostravě Mgr. Filip Cileček má přejít na nové pracoviště jako soudce Vrchního soudu v Olomouci a dle žalobce tedy může ovlivňovat rozhodování tohoto soudu o jeho odvolání.
Obdobně odůvodněnou námitku podjatosti s návrhem na delegaci věci z důvodu vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci Vrchnímu soudu v Praze vznesli vedlejší účastníci na straně žalobce A. K. , L. Z. a M. M. s tím, že L. Z. ve svém doplňujícím podání ze dne 30. 1. 2009 navíc uvedl, že Ing. V. V. „asi má své osobní známosti na Vrchním soudu v Olomouci“.
Výše uvedenou námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci spolu se spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 12 Cm 40/2003, předložil Vrchní soud v Olomouci Nejvyššímu soudu České republiky s tím, že podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci má o věci rozhodovat senát tohoto soudu ve složení JUDr. Anna Hradilová, JUDr. Ivana Waltrová, JUDr. Radka Panáčková a JUDr. Ivana Wontrobová. Vrchní soud v Olomouci připojil i písemná vyjádření výše jmenovaných soudkyň, které shodně prohlásily, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům řízení ani jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zajištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Důvody uvedené žalobcem a vedlejšími účastníky řízení na straně žalobce, nezakládají žádný důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti ve věci a nelze je podřadit pod žádný z výše citovaných zákonem stanovených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.
V daném případě nebyly shledány okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že shora jmenované soudkyně Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 10 Cmo 39/2008 a není ani důvodu přikázat věc podle §12 odst. 1 o. s. ř. jinému soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. února 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná