ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.418.2010.1
sp. zn. 4 Nd 418/2010-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce: S. ž. d. c., státní organizace, proti žalovanému: G. T. P. S. z o. o., Polská republika, o zaplacení 957,83 Euro s příslušenstvím, vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 10/2006, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Určuje se, že věc projedná a rozhodne Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně předložil Nejvyššímu soudu shora označenou věc k rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, v době jeho rozhodování chyběly nebo je nešlo zjistit.
Podle čl. 46 §1 Jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM), které jsou přípojkem B k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. května 1980, nároky založené na těchto Jednotných právních předpisech mohou být uplatňovány u soudů členských států určených dohodou stran nebo u soudů státu, na jehož území a) má žalovaný svůj trvalý nebo obvyklý pobyt, své sídlo nebo pobočku nebo obchodní zastoupení, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo b) leží místo převzetí zboží nebo místo určené pro dodání. Na jiné soudy se nelze obracet. Podle §2 téhož ustanovení je-li řízení zahájeno u soudu příslušného podle §1 ve věci nároku na základě těchto Jednotných právních předpisů nebo vynesl-li takový soud ve věci takového sporu rozsudek, nemůže být v téže věci mezi týmiž stranami podána nová žaloba, ledaže rozhodnutí soudu, u něhož byla podána první žaloba, nemůže být vykonáno v tom státě, ve kterém je podávána nová žaloba. (Viz vyhláška č. 8/1985 Sb. ministra zahraničních věcí ze dne 2. srpna 1984 o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě COTIF).
Podle čl. 23 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Taková dohoda o příslušnosti musí být uzavřena a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením nebo b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.
Podle čl. 71 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení §85 odst. 3 o. s. ř. obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Uvedený Krajský soud v Brně usnesením ze dne 26. 4. 2010 sp. zn. 35 Cm 10/2006 (č. l. 78) vyslovil, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Brně předcházelo rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který usnesením ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. Ncp 10/2006 rozhodl, že ve věci je dána věcná příslušnost okresních soudů s tím, že v dalším řízení bude třeba, aby Krajský soud v Brně postupoval podle §11 odst. 3 o. s. ř. a věc předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí, který soud věc projedná a rozhodne.
Z listin obsažených ve spise plynou následující skutečnosti. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 5. 1. 2001 dohodu o poskytnutí slevy na tranzitní přepravu vozových zásilek přes trasy Českých drah z České republiky do Polska Nr. D 189771. Podle čl. 14 této dohody se vztahy v této dohodě výslovně neupravené řídí příslušnými ustanoveními Úmluvy CIM a jinými českými předpisy. Všechny spory vzniklé z této dohody se pokusí smluvní strany přednostně vyřešit dohodou. V případě, že nedosáhnou dohody, předloží smluvní strany spor podle právních předpisů České republiky a českého o. s. ř. českému soudu, a to konkrétně Krajskému obchodnímu soudu v Brně.
Podle ve věci vydaného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. Ncp 10/2006 je ve věci dána výlučná pravomoc českých soudů k projednání věci podle čl. 23 Nařízení Rady ES č. 44/2001, a to na základě dohody stran ze dne 5. 1. 2001.
Nejvyšší soud se s názorem vrchního soudu neztotožnil s poukazem na ustanovení čl. 71 odst. 1 Nařízení Rady ES č. 44/2001 ve spojení s ustanovením čl. 46 §1 Jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM), které jsou přípojkem B k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. května 1980, jíž jsou Česká a Polská republika signatáři. Výkladem těchto ustanovení dospěl Nejvyšší soud k závěru, že z čl. 71 odst. 1 Nařízení Rady ES č. 44/2001 vyplývá přednostní aplikace pravidel příslušnosti obsažených v mezinárodních úmluvách o zvlášť vymezených věcech před úpravou příslušnosti obsaženou v nařízení. Dané pravidlo pak dopadá i na dohody o soudní příslušnosti, jako jeden ze způsobů určení soudní příslušnosti. Obsahuje-li proto mezinárodní úmluva ve zvlášť vymezené věci úpravu sjednání příslušnosti, má tato úprava přednost před čl. 23 Nařízení Rady ES č. 44/2001. (Srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376, Komentář, 1. vydání, Praha C. H. Beck 2009, str. 2961).
V dané věci je tedy podle názoru Nejvyššího soudu dána pravomoc soudů České republiky na základě dohody stran ve smyslu ustanovení čl. 46 §1 Jednotných právních předpisů pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM), které jsou přípojkem B k Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF) z 9. května 1980. Poté je pravomoc určena v ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění.
Pokud jde o podmínky určení místní příslušnosti konkrétního soudu, ty nejsou v uvedené mezinárodní úmluvě obecně upraveny a nevyplývají ani z výše uvedené dohody stran, které si zvolily pravomoc soudů České republiky, avšak jako příslušný stanovily již neexistující Krajský obchodní soud v Brně.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Jak je patrno z výše uvedeného, v posuzované věci není možné určit místní příslušnost soudu podle ustanovení o místní příslušnosti uvedených v §84 a následujících občanského soudního řádu. Ze spisu totiž nevyplývá žádný z hraničních určovatelů místní příslušnosti podle uváděných ustanovení tohoto právního předpisu a dohoda stran o určení Krajského obchodního soudu v Brně není vzhledem k neexistenci tohoto soudu již nadále platným ujednáním nehledě na to, že v konkrétní věci je dána příslušnost okresních soudů. Navíc nejsou známy ani jiné relevantní údaje, z nichž by bylo možno dovodit vztah žalovaného k některému z okresních soudů České republiky.
Vzhledem k tomu, že z obsahu výše uvedené dohody stran je zřejmý úmysl stran soudit se v městě Brně, jeví se jako odpovídající rozumnému uspořádání vztahu, aby věc projednal a rozhodl Městský soud v Brně.
Při určení místně příslušného soudu vycházel Nejvyšší soud především z výše uvedených hledisek, a proto vzhledem k nim podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určil, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je jmenovaný soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c