errNsVec,

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.02.2011, sp. zn. 4 Nd 44/2011 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.44.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.44.2011.1
sp. zn. 4 Nd 44/2011-190 USNESENÍ Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Danuše Novotná rozhodla v exekuční věci oprávněného Statutární město Brno, Městská část Brno – Bohunice, Dlouhá 3, 625 00 Brno, zastoupeného Mgr. Romanou Andělovou, advokátkou se sídlem Štefánikova 21, 602 00 Brno, proti povinným R. Š. , a S. Š. , vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1667/2002, o návrhu povinných na opravu a doplnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 4 Nd 420/2010, podle §165 a 164 o. s. ř. takto: Návrh povinných na opravu a doplnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 4 Nd 420/2010, se z a m í t á . Odůvodnění: V označené exekuční věci rozhodoval Nejvyšší soud o návrhu povinných na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a usnesením ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 4 Nd 420/2010, věc vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 1667/2002, k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal. Dne 24. 1. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh povinných R. Š. a S. Š. na opravu výše označeného usnesení Nejvyššího soudu podle §165 a §164 o. s. ř., stejný návrh byl předložen prostřednictvím Městského soudu v Brně Nejvyššímu soudu dne 7. 2. 2011. Povinní především nesouhlasili s tím, že o návrhu na delegaci ve smyslu §12 odst. 3 o. s. ř. rozhodoval Nejvyšší soud, který není nejblíže společně nadřízeným soudem, jak požaduje toto zákonné ustanovení. Podle povinných tak jde o zjevnou chybu rozhodnutí, což by mělo být v opravném usnesení výslovně uvedeno. Dále vyslovili nespokojenost s citací důvodů, které je vedly k podání návrhu na delegaci. Těmi bylo „korupční jednání soudu, organizované postupy, spolčování, diskriminace a šikana údajných povinných“, což v napadeném rozhodnutí Nejvyššího soudu není výslovně uvedeno. V tomto směru se domáhali opravy odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle §165 odst. 1 o. s. ř. pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno. Podle §165 odst. 3 o. s. ř. se o opravě rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat. Podle §167 odst. 2 o. s. ř. není – li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Nejvyšší soud konstatuje, že není na místě aplikace ustanovení §165 odst. 1 o. s. ř., neboť pro tento postup nejsou dány zákonné předpoklady. K namítané nepříslušnosti Nejvyššího soudu rozhodovat ve věci je třeba poukázat na zákonný a ustálený výklad pojmu „nadřízený soud“. Je-li tento pojem použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, jak je tato soustava vymezena v §8 a následujících zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, v platném znění, nikoli ze vztahů instančních. Nadřízeným soudem, který rozhoduje o přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., je tedy nejblíže společně nadřízený soud, v jehož obvodu jsou soudy, jichž se navrhované přikázání věci týká. Bude – li se spor týkat soudů mimo obvod téhož krajského soudu, ale v obvodu téhož vrchního soudu, je tímto společně nadřízeným soudem vrchní soud, v jehož obvodu se nacházejí, a půjde – li o spor mezi soudy, z nich každý bude v obvodu jiného vrchního soudu, jak je tomu v posuzovaném případě, je nejblíže společně nadřízeným soudem Nejvyšší soud (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, Plns 1/96, uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4344/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, roč. 1977, Drápal, Bureš a kol., Občanský soudní řád I, Komentář, str. 73, I. vydání 2009, C. H. Beck). Z uvedeného výkladu tak mimo pochybnost plyne, že Nejvyšší soud ve věci, v níž rozhodoval o návrhu povinných na delegaci vhodnou, byl v postavení nadřízeného soudu, jak v této věci také v odůvodnění rozhodnutí konstatoval. Pokud povinní navrhují doplnění odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010 o argumenty, které ve vztahu k Městskému soudu a Krajskému soudu v Brně snesli, pak ty jsou v jimi uváděném znění doslovně v napadeném usnesení uvedeny v odstavci 1, na str. 1. Ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř., které je rovněž nutno analogicky vztáhnout na obsah odůvodnění usnesení, vznáší požadavek „stručnosti a jasnosti“, kterému odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2010, sp. zn. 4 Nd 420/2010, plně konvenuje. Z těchto důvodů byl návrh povinných na opravu výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu zamítnut. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. února 2011 JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:02/10/2011
Spisová značka:4 Nd 44/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:4.ND.44.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§164 o. s. ř.
§165 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25