ECLI:CZ:NS:2011:4.PZO.3.2011.1
sp. zn. 4 Pzo 3/2011-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2011 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podaný odsouzeným K. P. , vydaným v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 2/2007, a podle §314n odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 10. 8. 2006 sp. zn. 1 Nt 1717/2006 (V 69/2006) n e b y l p o r u š e n z á k o n .
Odůvodnění:
Dne 17. 3. 2011 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh odsouzeného K. P. na přezkoumání zákonnosti odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve výše označené trestní věci, v níž byl jmenovaný rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2009 sp. zn. 2 T 2/2007, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009 sp. zn. 9 To 76/2009, uznán vinným pokusem trestných činů podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 4 tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §8 odst. 1, §176 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2, odst. 3 písm. a), b) tr. zák., za použití §143 tr. zák. (vše podle zák. č. 140/1961 Sb. v platném znění) a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 10 let s výkonem ve věznici s ostrahou a k trestu propadnutí věci.
V odůvodnění své žádosti odsouzený K. P. poukázal na celou řadu okolností, týkajících se průběhu již pravomocně skončeného trestního stíhání v jeho věci. Dále pak uvedl, že návrh na přezkoumání odposlechu podává jako součást jeho snahy o obnovu řízení. Jeden z odposlechů byl proti němu použit jako důkaz, ale soud nepřihlédl k jeho obhajobě, že uváděnou informaci měl od tehdejšího advokáta spoluobžalovaného B., který již byl ve vazbě. Zdůrazňuje, že povolení odposlechu bude třeba přezkoumat již s ohledem na to, že byl bezúhonnou, netrestanou osobou s rodinným zázemím a zdůvodnění nařízení odposlechů mezi ním a rodinnými příslušníky muselo jistě mít závažné důvody. V odposleších naopak chybí jeho rozhovory s JUDr. J. Ačkoli vlastnil dva telefonní přístroje, které mu byly zabaveny, odposlechy byly předloženy pouze z jednoho. V opačném případě by bylo dokázáno, že informaci měl od JUDr. J. před jeho rozhovorem s manželkou. Odsouzený K. P. je toho názoru, že v předmětné věci zůstala nezodpovězena celá řada otázek, na něž je třeba najít odpovědi v novém řízení, o jehož povolení nyní opakovaně usiluje. Svůj návrh na přezkoumání nařízení odposlechu Nejvyšším soudem pokládá za opodstatněný.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle §314 l tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2, a to do šesti měsíců ode dne, kdy jí byla předsedou senátu soudu prvého stupně doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Z předloženého spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 T 2/2007 vyplývá, že předmětnou informaci odsouzený K. P. obdržel dne 29. 11. 2010, a jak již bylo zmíněno výše, uvedený návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl odsouzeným podán k poštovní přepravě dne 16. 3. 2011 a Nejvyššímu soudu byl doručen následujícího dne. Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že K. P. je podle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou a současně bylo shledáno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.
Po přezkoumání dalšího obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 T 2/2007, ale zejména spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 1 Nt 1717/2006 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že shora označeným příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 10. 8. 2006 zákon porušen nebyl.
Podle §88 odst. 1 věty prvé tr. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2008, mohl být v přípravném řízení vydán soudcem příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, bylo-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení.
Podle §41 odst. 2 tr. zák. zvlášť závažnými trestnými činy jsou trestné činy uvedené v §62 tr. zák. a ty úmyslné trestné činy, na něž tento zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let.
V posuzovaném případě je ze spisu sp. zn. 1 Nt 1717/2006 zjevné, že trestní řízení bylo orgány Policie ČR vedeno podle §158 tr. ř. a násl. a to pro podezření ze spáchání pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. trestných činů padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2, §143 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Oba citované trestné činy je nutno považovat za zvlášť závažné úmyslné trestné činy, jelikož za první z nich je možno pachateli uložit trest odnětí svobody na pět až deset let a za druhý trest odnětí svobody na dva až osm let. V konkrétním případě není rozhodující, že trestné činy nebyly dokonány, a nacházely se ve stádiu pokusu. Podle §8 odst. 2 tr. zák. je pokus trestného činu trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Tedy oba uvedené trestné činy byly podřaditelné pod ustanovení §88 odst. 1 tr. ř.
Z označeného příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 10. 8. 2006 dále vyplývá, že se jednalo o příkaz vydaný na podkladě návrhu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze s tím, že předmětný úkon je vyžadován v rámci šetření závažné trestné činnosti, kdy podezřelý nebo další skupina osob v době od 13. 3. 2006 do 15. 3. 2006 vhodila do boxu KB, P., K. n.. falešné šeky. Telefonní číslo, o jehož příkaz k odposlechu je žádáno, bylo uvedeno jako kontaktní při zakládání účtů. Jeho majitel je tak podezřelý, že se na trestné činnosti podílel, přičemž je důvodné předpokládat, že odposlechem budou zjištěny významné skutečnosti pro trestní řízení. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 pak na základě předložených skutečností dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro požadovaný úkon jsou splněny a vydal odůvodněný písemný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikační účastnické stanice tel. č. (viz spis), které užívá K. P., a to od 10. 8. 2006 do 10. 2. 2007, tedy na dobu šesti měsíců. Ze spisu následně vyplývá, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu předmětného tel. čísla byl ke dni 20. 9. 2006 ukončen.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud shledal, že jak návrh státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, tak i příkaz soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 byly řádně a dostatečně odůvodněny a obsahovaly veškeré náležitosti vyžadované ustanovením §88 odst. 1, 2 tr. ř. v platném znění, přičemž povolená šestiměsíční lhůta k realizaci odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu předmětné telefonní stanice nebyla překročena.
Dále je třeba dodat, že provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je zákonem zakázáno pokud jde o komunikaci odposlouchávané osoby s jejím obhájcem, ale nikoli s jejími rodinnými příslušníky. Výhrady navrhovatele v tomto směru tudíž nejsou opodstatněné, stejně jako jeho námitka, že předloženy byly pouze odposlechy z jednoho ze dvou telefonů, které používal. Skutečností je, že přezkoumávaný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zahrnuje pouze telefonní číslo jediné telefonní stanice jmenovaného, a ta také byla odposlouchávána, o čemž byly pořízeny příslušné záznamy. Pokud jde o ostatní skutečnosti, jež K. P. v podaném návrhu uváděl, a které převážně souvisí s důkazním hodnocením soudů a učiněnými skutkovými závěry v meritorním rozhodnutí, tak nelze než uvést, že těmito námitkami se Nejvyšší soud v rámci tohoto přezkumného řízení sui generis nebyl oprávněn zabývat.
Vzhledem ke všem výše uvedeným zjištěním a závěrům pak Nejvyšší soud shledal, že přezkoumávaný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami tehdy platného ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c