ECLI:CZ:NS:2011:4.TDO.593.2011.1
sp. zn. 4 Tdo 593/2011-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. září 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce v zastoupení I. náměstkem proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 12 To 88/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 1/2010, které bylo podáno v neprospěch obviněných T. L. a D. H. takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 57 T 1/2010 byli obvinění T. L. a D. H. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. (dále jen „trestní zákoník“), ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku (obviněný T. L.), účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku k zvláště závažnému zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, ukončenému ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku (obviněná D. H.).
Za to byl obviněný T. L. odsouzen podle §209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněná D. H. byla podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za použití §58 odst. 5 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, přičemž podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 trestního zákoníku jí byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let.
Rozsudek Městského soudu v Praze napadli oba obvinění odvoláními, z jejichž podnětu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 1. 2001, sp. zn. 12 To 88/2010 rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 trestního řádu ve věci znovu rozhodl tak, že oba obviněné podle §226 písm. b) trestního řádu obžaloby pro výše popsané skutky zprostil s tím, že nejsou trestnými činy.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 12 To 88/2010, podal v zastoupení nejvyššího státního zástupce jeho I. náměstek JUDr. Igor Stříž dovolání v neprospěch obviněných T. L. a D. H., které také podepsal.
Z podnětu Nejvyššího soudu nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření z 2. 9. 2011 sdělil, že dne 17. 3. 2011 z osobních důvodů nebyl na pracovišti, proto předmětné dovolání podepsal jeho náměstek JUDr. Igor Stříž.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda I. náměstek nejvyššího státního zástupce je v posuzovaném případě osobou oprávněnou podat dovolání. Podle §265d odst. 1 písm. a) může dovolání podat nejvyšší státní zástupce.
V odůvodnění usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011, vyslovil Nejvyšší soud právní názory, že oprávnění k podání dovolání je výlučným oprávněním, které je třeba chápat jako osobní procesní právo nejvyššího státního zástupce, které je mu svěřeno zákonem, a proto ho nemůže bez zákonného zmocnění převést na někoho dalšího. Ustanovení §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a ustanovení §8 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, nejsou vůči sobě ve vztahu speciality, ale jde o ustanovení, která je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti a v návaznosti na sebe, neboť z nich vyplývá, že zásadně, pokud tomu nic nebrání, vykonává výlučné oprávnění podat dovolání sám nejvyšší státní zástupce, jestliže však výkonu tohoto oprávnění brání určitá podstatná překážka (např. smrt, nemoc nebo dlouhodobá zahraniční cesta nejvyššího státního zástupce, apod.), uplatní se ustanovení §8 odst. 2 zákona o státním zastupitelství o zákonném zastoupení nejvyššího státního zástupce jeho náměstky v pořadí a rozsahu jím stanoveném. Zákonné zastupování ve smyslu §8 odst. 2 zákona o státním zastupitelství u výlučných pravomocí nejvyššího státního zástupce přichází v úvahu jen v případě, že mu v jejich výkonu brání důležitá překážka. Je na nejvyšším státním zástupci, aby si organizoval svou práci a přítomnost na pracovišti tak, aby v zásadě mohl své výlučné pravomoci svěřené mu zákonem vykonávat osobně a nikoliv prostřednictvím svých zastupujících náměstků.
V posuzované trestní věci podal dovolání v zastoupení nejvyššího státního zástupce I. náměstek nejvyššího státního zástupce, přičemž nebyla Nejvyššímu soudu sdělena podstatná důležitá dlouhodobá překážka, pro kterou nemohl podat dovolání sám nejvyšší státní zástupce. Za takovou překážku nelze považovat nepřítomnost nejvyššího státního zástupce z osobních důvodů na pracovišti 17. 3. 2011 za situace, kdy lhůta pro podání dovolání nejvyšším státním zástupcem trvala až do 27. 3. 2011, přičemž podle §265e odst. 1 tr. ř. dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Se zřetelem na shora uvedené právní názory velkého senátu Nejvyššího soudu tedy bylo dospěno k závěru, že I. náměstek nejvyššího státního zástupce není v dané věci osobou oprávněnou dle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. podat dovolání, a proto bylo toto dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal