ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.40.2011.2
sp. zn. 4 Tz 40/2011-31
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. června 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného T. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 4 To 286/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 3 T 213/2007 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 4 To 286/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., §149 odst. 1 tr. ř. a §419 tr. zákoníku v neprospěch obviněného T. B.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí na Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 3 T 213/2007, byl obviněný T. B. mimo jiné uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), kterého se podle skutkové věty výroku uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 15. 12. 2006 v době kolem 9.15 hod. měl u sebe pro vlastní potřebu v ulici U N., T., okres T., v bydlišti V. H., u něhož bydlel, 26 ks plastových sáčků s gripem o obsahu 0,45 – 0,49 gramu čistého metamfetaminu (obsah báze metamfetaminu 74 ± 5 %) v 0,63 gramech zajištěné látky bez obalů (váha látky s obaly 8,1 gramu), kdy metamfetamin je psychotropní látky uvedená v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, a kdy obviněný T. B. k nakládání s ním neměl příslušná zákonná povolení.
Za uvedené jednání byl obviněný T. B. podle §187a odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 18 měsíců, podle §39a odst. 2 psím. c) tr. zák.byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl současně uložen trest propadnutí věci, a to černého koženkového pouzdra.
Proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 3 T 213/2007, podali odvolání obviněný i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích a o podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 4 To 284/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Poté Okresní soud v Teplicích rozhodl usnesením ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 3 T 213/2007, že podle §465 odst. 1 tr. ř. obviněný T. B. nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 3 T 213/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 4 To 284/2009, ve výměře 18 měsíců, nevykoná.
Proti citovanému usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 3 T 213/2007, však podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích stížnost, na základě které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 4 To 286/2010, napadené usnesení podle §149 odst. 1 tr. ř. zrušil.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 4 To 286/2010, podal následně ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného T. B. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., §149 odst. 1 tr. ř. a §419 tr. zákoníku v neprospěch obviněného T. B.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že rozhodnutí o tom, že obviněný T. B. trest odnětí svobody ve výměře 18 měsíců (z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 3 T 213/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 4 To 284/2009) nevykoná,vydal Okresní soud v Teplicích na návrh státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích a odůvodnil ho tím, že od 1. 1. 2010 vstoupil v účinnost nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., podle jehož ustanovení §419 je soud povinen přezkoumat, zda skutek, pro který byl obviněný odsouzen, je i nadále trestným činem, popř. rozhodnout o tom, že obviněný uložený trest (resp. jeho nevykonaný zbytek) nevykoná. Proti usnesení Okresního soudu v Teplicích o tom, že obviněný příslušný trest nevyková, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích z judikatorních důvodů stížnost. Krajský soud v Ústí nad Labem na základě podané stížnosti napadené usnesení zrušil.
Podle ustanovení §284 odst. 2 tr. zákoníku je i nadále trestné, aby osoba, která nemá příslušné povolení, přechovávala, byť pouze pro vlastní potřebu, množství drogy, které by bylo možno označit jako množství větší než malé. Do dne 31. 12. 2009 nebylo žádným předpisem takové množství definováno (vycházelo se pouze z judikatury), od 1. 1. 2010 je však účinné nařízení vlády č. 467/2009 Sb., podle kterého je větší než malé množství metamfetaminu (pervitinu) definováno jako minimálně 2 g pervitinu s nejmenším množstvím účinné látky odpovídající 0,6 g. U obviněného T. B. bylo nalezeno 0,63 g pervitinu s obsahem 0,45 – 0,49 g účinné látky. Dle ministra spravedlnosti, na rozdíl od názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem uvedeného ve stížností pro porušení zákona napadeném usnesením, je třeba činem ve smyslu ustanovení §419 tr. zákoníku chápat konkrétní skutek, který byl předmětem trestního stíhání a za jehož spáchání byl uložen trest, z čehož vyplývá, že obviněný byl odsouzen pro jednání, které podle nové právní úpravy již není trestným činem. Krajský soud v Ústí nad Labem se však nezabýval konkrétním skutkem a nezkoumal, zda by i podle nové právní úpravy byly tímto skutkem naplněny všechny zákonné znaky přečinu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, proto nesplnil svoji přezkumnou povinnost a zrušením napadeného rozhodnutí porušil zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., §149 odst. 1 tr. ř. a §419 tr. zákoníku v neprospěch obviněného T. B.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 4 To 286/2010, byl porušen zákon v neprospěch obviněného T. B. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., příp. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 3 T 213/2007, bylo rozhodnuto, že obviněný T. B. podle §465 odst. 1 tr. ř. nevykoná nepodmíněný trest odnětí svobody, který mu byl uložen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 3 T 213/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 4 To 284/2009, ve výměře 18 měsíců. V odůvodnění rozhodnutí Okresní soud v Teplicích uvedl, že od 1. 1. 2010 je v účinnosti nový trestní zákoník (č. 40/2009 Sb.), podle jehož ustanovení §419 je soud povinen přezkoumat, zda skutek, pro který byl obviněný odsouzen, je i nadále trestným činem, a v opačném případě rozhodnout o tom, že obviněný daný trest, popř. dosud nevykonaný zbytek trestu, nevykoná.
Usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 3 T 213/2007, bylo napadeno stížností státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích s tím, že se jedná o spornou věc, kde jsou odůvodnitelné dva právní názory a stížnost je podávána proto, aby k dané problematice mohla vzniknout judikatura. Otázkou je, zda činem podle §419 tr. zákoníku je třeba rozumět trestný čin ve smyslu skutkové podstaty uvedené v trestním zákoníku nebo konkrétní jednání ve smyslu konání, nikoliv tedy trestný čin. Z pohledu projednávané věci je tedy třeba zodpovědět, zda předmětné jednání obviněného T. B. bude posuzováno jako jednání, které by za účinnosti nyní účinného trestního zákoníku trestné nebylo či zda je třeba brát pojem čin jako trestný čin. Ve druhém případě by pak jednání obviněného bylo trestné i nadále (tj. i za účinnosti nového trestního zákona) a nebyl by dán důvod pro postup podle §465 odst. 1 tr. ř. s odkazem na §419 tr. zákoníku. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství proto závěrem stížnosti navrhl, aby Krajský soud v Ústí nad Labem napadené usnesení zrušil, popř. sám ve věci rozhodl.
Krajský soud v Ústí nad Labem poté stížností napadené usnesení usnesením ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 4 To 286/2010, podle §149 odst. 1 tr. ř. zrušil s odůvodněním, že jednání obviněného je trestné i podle současné právní úpravy a rozdíl mezi současnou a předchozí právní úpravou spočívá pouze v množství neoprávněně přechovávané omamné či psychotropní látky. Nedošlo tedy ke změně znaků skutkové podstaty daného trestného činu, ale pouze ke změně podmínek trestnosti stejného jednání určením většího množství omamné látky, které je potřebné k naplnění jednoho ze znaků skutkové podstaty trestného činu, resp. přečinu. Změna podmínek trestnosti však neznamená zánik trestnosti činu a neopravňuje k postupu podle §419 tr. zákoníku.
Podle ustanovení §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle ustanovení §149 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, buď rozhodne sám ve věci, nebo uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Podle ustanovení §187a odst. 1 tr. zák. kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
Podle ustanovení §284 odst. 2 tr. zákoníku kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává jinou omamnou nebo psychotropní látku než uvedenou v odstavci 1 (tj. mj. i pervitin) nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Jak bylo již shora uvedeno, do dne 31. 12. 2009 nebylo žádným předpisem takové množství definováno (vycházelo se pouze z judikatury), od 1. 1. 2010 je však účinné nařízení vlády č. 467/2009 Sb., které v příloze č. 2 stanovuje, že větší než malé množství metamfetaminu (pervitinu) je definováno jako více než 2 g pervitinu - metamfetaminu s obsahem minimálně 0,6 g účinné psychotropní látky, resp. 0,72 g v případě hydrochloridu.
Podle ustanovení §419 tr. zákoníku se trest uložený přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1.1.2010) za čin, který není trestným činem podle tohoto zákona, popř. jeho nevykonaný zbytek, nevykoná.
V případě projednávané věci bylo u obviněného T. B. nalezeno 0,63 g pervitinu s obsahem 0,45 – 0,49 g účinné látky, z čehož je patrné, že podle současné právní úpravy čin obviněného již není trestným činem, resp. přečinem. Obviněný T. B. byl uznán vinným pro konkrétní spáchaný čin, a to se všemi svými důsledky, proto je nutno zohlednit, že podle současné právní úpravy je pro naplnění znaků příslušné skutkové podstaty přečinu vyžadováno větší množství drogy, než které bylo nalezeno u obviněného T. B.
Pro úplnost je třeba poznamenat, že stanovením konkrétního množství drogy, které odpovídá množství větší než malému, byl odstraněn nedostatek právní jistoty v obdobných věcech.
Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém stížností pro porušení zákona napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že daný trestný čin obviněného T. B. je trestný jak podle předchozí, tak i podle současné právní úpravy, když v podstatě porovnal skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. a přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku se zjištěním, že rozdíl spočívá pouze v množství neoprávněně přechovávané omamné či psychotropní látky, které je požadováno k naplnění znaku „množství větší než malé“ a že objektivní a subjektivní znaky obou skutkových podstat jsou totožné.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky bylo však ze strany Krajského soudu v Ústí nad Labem nutné zabývat se otázkou, zda obviněný T. B. předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že jednáním obviněného nedošlo k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty přečinu podle ustanovení §284 odst. 2 tr. zákoníku, neboť držením 0,63 g zajištěné látky o obsahu 0,45 – 0,49 g čistého metamfetaminu nebyl naplněn zákonný znak objektivní stránky příslušného přečinu (tj. množství větší než malé), nebylo by možno podle nové právní úpravy klasifikovat čin obviněného jako trestný čin ve smyslu ustanovení §13 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud České republiky z výše rozvedených důvodů dospěl k závěru, že pokud Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud stížnostní nezkoumal, zda činem obviněného byly i podle nové právní úpravy naplněny všechny zákonné znaky přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, nesplnil svoji přezkumnou povinnost a zrušením napadeného rozhodnutí porušil zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., §149 odst. 1 tr. ř. a §419 tr. zákoníku v neprospěch obviněného T. B.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2010, sp. zn.4 To 286/2010, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., §149 odst. 1 tr. ř. a §419 tr. zákoníku v neprospěch obviněného T. B. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a aby při svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení včetně ustanovení §419 tr. zákoníku. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je krajský soud vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného T. B., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal