ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.71.2011.1
sp. zn. 4 Tz 71/2011-16
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. října 2011 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného B. P. , proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 1 T 78/1999, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 1 T 78/1999 a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §45a odst. 4 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), §2 odst. 5, 6 a §340b odst. 1 tr. ř. a v ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněného B. P.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného B. P. proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 5. 2010 č. j. 1 T 78/1999-88, kterým bylo podle §45a odst. 4 zák. č. 140/1961 Sb., za použití §340b odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin, uloženého obviněnému trestním příkazem téhož soudu ze dne 12. 5. 1999 č. j. 1 T 78/99-32, na trest odnětí svobody v trvání 150 dní. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný k jeho výkonu zařazen do věznice s dohledem. Toto usnesení nabylo právní moci dne 13. 7. 2010.
Stěžovatel spatřuje porušení zákona v neprospěch obviněného a to v ustanoveních §45a odst. 4 a §68 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, (dále jen tr. zák.). Poukazuje na to, že obviněný B. P. byl citovaným trestním příkazem Okresního soudu v Klatovech uznán vinným trestným činem urážky mezi vojáky podle §277 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), d) tr. zák. a trestným činem svémocného odloučení podle §284 odst. 2 tr. zák. Za tato jednání byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 20. 5. 1999 a nabyl právní moci dne 29. 5. 1999. Výkon trestu obecně prospěšných prací nebyl obviněnému soudem nařízen, neboť se nepodařilo vypátrat jeho pobyt. Dne 3. 5. 2006 byl Okresním soudem v Klatovech vydán příkaz k zatčení obviněného, který byl realizován dne 20. 10. 2007 a po zjištění aktuální adresy pobytu obviněného byl tento ze zatčení propuštěn. Následně bylo stejným soudem dne 26. 5. 2010 pravomocně rozhodnuto, že se trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému ve výměře 300 hodin, přeměňuje v trest odnětí svobody v trvání 150 dnů. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný zařazen do věznice s dohledem. Usnesením ze dne 16. 9. 2010 č. j. 1 T 78/1999-107 pak bylo Okresním soudem v Klatovech podle §323 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nepovolení odkladu výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný P. nastoupil výkon trestu odnětí svobody dne 6. 12. 2010 ve Věznici v Hradci Králové, přičemž jej měl vykonat dne 5. 5. 2011.
Dále pak stěžovatel poukazuje na znění ustanovení §45a odst. 4 tr. ř. a §68 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zák. upravující podmínky promlčení uloženého trestu obecně prospěšných prací a konstatuje, že okresní soud se jimi při svém rozhodování neřídil.
Z obsahu spisu dovozuje, že pokud trestní příkaz Okresního soudu v Klatovech, kterým byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, nabyl právní moci dne 29. 5. 1999, tak nejkratší promlčecí doba pěti let se vztahuje i na odsouzení k ostatním druhům trestů, u nichž promlčení výkonu trestu přichází v úvahu, tedy včetně trestu obecně prospěšných prací a v daném případě tak promlčecí doba uplynula dnem 29. 5. 2004. V případě obviněného však nebylo zjištěno, že by se zdržoval v cizině, nebo že by vykonával jiný trest odnětí svobody a taktéž ani v promlčecí době od 29. 5. 1999 do 29. 5. 2004 nespáchal trestný čin nový, na který by trestní zákon účinný v promlčecí době stanovil trest stejný nebo přísnější. Další odsouzení obviněného jsou v opise rejstříku trestů evidována až v roce 2008 a 2009, tedy mimo období promlčecí doby. Nutno vidět, že Okresní soud v Klatovech neučinil, až do vydání příkazu k zatčení dne 3. 5. 2006, žádná razantnější opatření směřující k výkonu trestu, o jehož promlčení jde a pouze pátral po pobytu obviněného vyžadováním zpráv od policie a rodinných příslušníků. Pokud tedy Okresní soud v Klatovech rozhodl o přeměně trestu obecně prospěšných prací až dne 26. 5. 2010, rozhodl tak již po uplynutí promlčecí doby a tím porušil zákon v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 1 T 78/1999 byl v ustanovení §45a odst. 4 tr. zák., §68 tr. zák. a v ustanovení §340b odst. 1 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného B. P. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak aby zrušil napadené usnesení Okresního soudu v Klatovech a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen vytýkaným způsobem.
Pokud bylo napadeným usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 1 T 78/1999 rozhodnuto o tom, že obviněnému B. P. se přeměňuje uložený trest obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s dohledem, tak soudem nebylo v prvé řadě respektováno ustanovení §68 odst. 1 písm. d) tr. zák. Z tohoto ustanovení vyplývá, že uložený trest nelze vykonat po uplynutí promlčecí doby, která u tohoto druhu trestu (obecně prospěšných prací) činí pět let. Nejvyšší soud z obsahu předmětného trestního spisu zjistil, že dnem 29. 5. 2004 uplynula obviněnému B. P. zmíněná pětiletá promlčecí doba, neboť nebylo zjištěno, že obviněný tento trest, který mu byl uložen ve výměře 300 hodin, nevykonal proto, že se v kritické době zdržoval v cizině, nebo vykonával jiný trest odnětí svobody (viz §68 odst. 2 tr. zák.). Od právní moci trestního příkazu, která nastala dne 29. 5. 1999, soud sice učinil v průběhu promlčecí doby několik formálních úkonů směřujících k realizaci výkonu trestu obecně prospěšných prací, ale veškeré tyto úkony nebyly činěny ve vztahu k obviněnému, nýbrž mezi složkami státní moci (dožádání na Policii ČR), případně dotazem na matku ohledně pobytu obviněného. Žádost o vypátrání pobytu obviněného byla ale soudem vypracována dne 13. 2. 2006 a příkaz k zatčení byl vydán až dne 3. 5. 2006, tedy oba uvedené úkony byly učiněny až po uplynutí promlčecí doby. Nebylo ani shledáno, že by obviněný spáchal v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. V případě obou odsouzení, která Okresní soud v Klatovech v napadeném usnesení cituje ( Okresním soudem v Chrudimi sp. zn. 2 T 96/2009 a Okresním soudem v Trutnově sp. zn. 3 T 98/2008 ), jde o skutky spáchané obviněným v letech 2008, resp. 2009, tedy až po uplynutí promlčecí doby.
Neexistovaly zde tudíž ani překážky, jak je předvídá ustanovení §68 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zák., které by vedly k přerušení promlčení a k novému běhu promlčecí doby (viz §68 odst. 4 tr. zák.). Okresní soud v Klatovech tak z důvodu promlčení výkonu trestu již nebyl oprávněn obviněnému výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací nařídit, a tím méně přeměnit na trest odnětí svobody.
Uvedené okolnosti měly být mj. předmětem dokazování v nařízeném veřejném zasedání, neboť okresní soud byl povinen podle §2 odst. 5 tr. ř. zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nedostatečná skutková zjištění byla zjevně výsledkem neúplného hodnocení důkazů, když tyto nebyly podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnoceny způsobem předvídaným zákonem, tj. podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nad rámec důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona lze též poznamenat, že v době, kdy v daném případě teoreticky připadala v úvahu přeměna trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody (tedy do 29. 5. 2004), předpokladem pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody byla podle §45a odst. 4 tr. zák. buďto okolnost, že pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo že zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest. Pokud jde o první podmínku, z obsahu přezkoumávaného spisu vyplývá, že okresní soud neměl k dispozici žádný důkaz, z něhož by se podávalo, že obviněný nevedl řádný život, jímž nutno rozumět to, že dodržuje právní řád, plní si své povinnosti vůči státu a společnosti, nezneužívá svých práv, nenarušuje občanské soužití, nedopouští se přestupků, jiných deliktů a trestných činů. Ostatně tyto okolnosti cíleným dotazem na příslušné orgány okresní soud v kritické době vůbec nezjišťoval. Bylo tomu zjevně z důvodu, na který je poukázáno níže.
Existence druhé podmínky pro přeměnu trestu pak vyžadovala „zaviněné nevykonání trestu v uložené době“. Předpokladem výkonu trestu je jeho nařízení, přičemž v případě výkonu trestu obecně prospěšných prací podle tehdy účinného ustanovení §336 odst. 2 tr. ř. platilo, že o druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní soud uvedený v odstavci 1. Povinnost okresního soudu, v jehož obvodu obviněný bydlí, rozhodnout v intencích ustanovení §336 odst. 2 tr. ř. vyplývala z toho, že v rámci odsuzujícího rozsudku (trestního příkazu) je stanoven pouze druh trestu, nikoli však konkrétní místo a druh práce. Takovéto rozhodnutí o druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací je třeba považovat za součást rozhodování o trestu a proto bylo zákonem svěřeno soudu. O konkrétním druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhoduje okresní soud usnesením (§119 odst. 1 tr. ř.), proti němuž není stížnost přípustná. Soud měl povinnost takto učiněné usnesení – nařízení výkonu trestu – zaslat obviněnému, poučit ho o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů k obecnímu úřadu nebo k instituci, u níž má obecně prospěšné práce vykonávat a také toto usnesení oznámit obecnímu úřadu nebo instituci, u níž má obviněný obecně prospěšné práce vykonávat. Nařízení výkonu trestu musel soud podle §336 odst. 3 tr. ř. zaslat také probačnímu úředníkovi, který provádí kontrolu nad výkonem trestu. Z obsahu přezkoumávaného spisového materiálu ale vyplývá, že výše zmiňované rozhodnutí nebylo žádným ze soudů učiněno, přičemž z předchozího výkladu zákona je zřejmé, že rozhodnutí a procesní postup s tím spojený je nezbytnou podmínkou existence pojmu nařízení výkonu trestu.
Je sice pravdou, že takovéto rozhodnutí nebylo učiněno zejména proto, že soudům se nepodařilo zjistit aktuální místo pobytu obviněného, když na oficiální adrese se již delší dobu nezdržoval, a nemohla tak s ním být navázána potřebná součinnost, aby mu výkon uloženého trestu obecně prospěšných prací mohl být nařízen. Zároveň je ale nutné konstatovat, že okresní soud v rozhodné době nevyvinul potřebnou míru aktivity ke zjištění aktuálního pobytu obviněného, když se v tomto směru omezil pouze na běžné dotazy na Policii ČR, případně na matku obviněného. Je tak nutné konstatovat, že výkon předmětného trestu nebyl obviněnému po celou dobu nařízen, a tudíž mu jej ani z důvodu nevykonání ve stanovené době nebylo možné přeměnit na trest odnětí svobody.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 5. 2010 sp. zn. 1 T 78/1999 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních 45a odst. 4 tr. zák., §2 odst. 5, 6 a §340b odst. 1 tr. ř. a v ustanovení §56 odst. 3 tr. zákoníku v neprospěch obviněného B. P. Ačkoli obviněný podle obsahu spisu přeměněný trest odnětí svobody již vykonal, k event. požadované nápravě a k odškodnění obviněného bylo nezbytné postupovat podle §269 odst. 2 tr. ř., a proto bylo napadené usnesení zrušeno, včetně všech dalších rozhodnutí, která na něj obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, že trestní řád v takovýchto případech nevyžaduje vydání rozhodnutí o promlčení výkonu trestu, Nejvyšší soud nepostupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc nepřikázal Okresnímu soudu v Klatovech, aby ji v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Přesto tento soud musí v dalším případném postupu respektovat právní názor Nejvyššího soudu, který byl v tomto rozsudku vysloven ( viz §270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c