ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.73.2010.1
sp. zn. 4 Tz 73/2010-22
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2011 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. 8 To 369/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 47/2008, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. 8 To 369/2009 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. v neprospěch obviněného A. B.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ministr spravedlnosti podal k Nejvyššímu soudu podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. 8 To 369/2009, kterým bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného A. B. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. 24 T 47/2008.
Tímto rozsudkem byl obviněný A. B. uznán vinným v bodě I. trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. č. 140/1961 Sb. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. č. 140/1961 Sb., jichž se dopustil jednáním dne 18. 4. 2007 a v bodě II. pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., který spáchal jednáním dne 18. 4. 2007. Za to byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu z rozhodnutí (trestního příkazu) Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007, jakož i dalších rozhodnutí na tento výrok navazujících, pokud pozbyla svého podkladu. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Ve svém podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007, který nabyl právní moci dne 1. 11. 2007 a jímž byl obviněný A. B. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. č. 140/1961 Sb. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 150 hodin, byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 5. 2009 sp. zn. 4 T 310/2007 zrušen poté, co byla týmž rozhodnutím v dané věci povolena obnova řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 6. 2009. Usnesením téhož soudu ze dne 8. 6. 2009 sp. zn. 4 T 310/2007 pak ohledně předmětného skutku, k němuž došlo dne 4. 4. 2007, bylo trestní stíhání obviněného A. B. podle §231 odst. 1 a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno (pro tzv. neúčelnost). Právní moc tohoto usnesení nastala dne 23. 6. 2009.
Podle stěžovatele z výše uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 47/2008 při vyhlašování rozsudku dne 17. 6. 2008 postupoval správně, když uložil souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. a zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 z 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání obviněného, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 310/2007, ale nakonec skončilo zastavením trestního stíhání, Městský soud v Praze, když rozhodoval o odvolání obviněného, porušil zákon, když jeho odvolání zamítl, neboť v mezidobí musel skutečnost zastavení trestního stíhání obviněného u Obvodního soudu pro Prahu 2 zjistit. Měl tedy rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 zrušit ve výroku o trestu a uložit obviněnému úhrnný trest podle §35 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb.
Za uvedených okolností je třeba usnesení Městského soudu v Praze z 10. 12. 2009 sp. zn. 8 To 369/2009 hodnotit jako rozhodnutí, jímž byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. B., nerespektováním ustanovení §35 tr. zák. č. 140/1961 Sb., když senát Městského soudu v Praze přehlédl předchozí zrušení výroku o trestu, ke kterému byl souhrnný trest ukládán rozsudkem, který byl předmětem odvolání a o kterém senát Městského soudu v Praze rozhodoval.
Ministr spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 č. j. 8 To 369/2009-218 byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. B. v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. a v řízení, které jeho vydání předcházelo, též v ustanovení §256 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a dále zrušil všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté pak aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
Podle §35 odst. 1 věty první před středníkem tr. zák. č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák.), odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumáním obsahu trestních spisů Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 24 T 47/2008 a Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 310/2007 zjistil, že námitky obsažené ve stížnosti pro porušení zákona jsou opodstatněné.
Obvodní soud pro Prahu 7 svým rozsudkem ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. 24 T 47/2008 obviněnému A. B. v souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody, neboť trestné činy, jímž obviněného uznal vinným, spáchané dne 18. 4. 2007, byly ve vícečinném souběhu s trestným činem spáchaným dne 4. 4. 2007, kterým byl obviněný uznán vinným v té době pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 z 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007.
V době, kdy o odvolání obviněného A. B. proti všem výrokům rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. 24 T 47/2008 rozhodoval Městský soud v Praze, ale již byl trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 z 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007 v důsledku povolené obnovy řízení zrušen a následně bylo v této věci trestní stíhání proti obviněnému pravomocně zastaveno. O této skutečnosti byl včas a řádně vyrozuměn rejstřík trestů s tím, aby předmětné odsouzení obviněného nebylo v rejstříku trestů uváděno (viz č. l. 60, 62 spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 310/2007).
Navzdory tomu, že Městský soud v Praze si před konáním veřejného zasedání o odvolání obviněného A. B. vyžádal trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 310/2007 (viz č. l. 202, 203 spisu sp. zn. 24 T 47/2008 a č. l. 67 spisu sp. zn. 4 T 310/2007), ve veřejném zasedání dne 10. 12. 2009 (podle protokolu o veřejném zasedání viz č. l. 215 – 216 spisu) spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 310/2007 jako důkaz neprovedl. Byl v něm ale přečten coby důkaz opis rejstříku trestů na obviněného ze dne 2. 12. 2009 (č. l. 226 – 227 spisu), ve kterém se odsouzení obviněného A. B. Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 310/2007 neobjevuje. Přesto Městský soud v Praze další dokazování k tomuto poznatku neprováděl a odvolání obviněného zamítl, jako nedůvodné.
V takovémto postupu a rozhodnutí odvolacího soudu tak lze spatřovat pochybení, neboť zde byly dostatečné indicie vedoucí k závěru, že obviněnému A. B. již nelze uložit souhrnný trest za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., neboť trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 z 21. 8. 2007 sp. zn. 4 T 310/2007 byl v mezidobí zrušen a trestní stíhání obviněného pro předmětný skutek bylo pravomocně zastaveno. Tyto skutečnosti Městský soud v Praze v rámci odvolacího řízení mohl a zároveň byl povinen zjistit a ve svém rozhodnutí na ně reagovat tím, že měl v odvoláním obviněného napadeném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 6. 2008 sp. zn. 24 T 47/2008 zrušit výrok o uloženém souhrnném trestu, a obviněnému pak měl svým rozhodnutím za souběh trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. a pokusu trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. uložit úhrnný trest ve smyslu §35 odst. 1 tr. zák.
Protože tak neučinil a zamítl odvolání obviněného, které bylo v tomto směru, byť výslovně nevytýkaném, oprávněné, porušil v neprospěch obviněného A. B. zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., což Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. Porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. vysloveno nebylo z důvodu, že ve výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu citováno není a v předchozím řízení před soudem prvního stupně bylo ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. aplikováno správně. Ze souvislostí uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu je ale zjevné, že pokud odvolací soud nenapravil pochybení, které vzniklo změnou v právním postavení obviněného, který za původně sbíhající se trestný čin nebyl pravomocně odsouzen, když dříve vydaný trestní příkaz byl zrušen a trestní stíhání obviněného zastaveno, ve svém postupu nerespektoval, že ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. při ukládání trestu obviněnému již nelze použít. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji v intencích tohoto rozsudku znovu projednal a rozhodl.
To znamená, že ve věci bude nařízeno veřejné zasedání, v jehož rámci budou v podobě důkazu zejména konstatována všechna výše zmíněná soudní rozhodnutí, která mají s projednávanou problematikou souvislost, případně důkazy další, které mezitím mohly vyjít najevo, a tyto budou vzaty v úvahu při stanovení nového trestu obviněnému, který musí respektovat veškerá zákonná ustanovení, zejména pak ta, na něž bylo poukázáno v tomto rozsudku Nejvyššího soudu.
Městský soud v Praze bude muset mít při dalším postupu též na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je tento soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec