ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.77.2010.3
sp. zn. 4 Tz 77/2010-37
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 8 To 152/2009 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 8 To 152/2009, v části týkající se obviněného R. K., b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §259 odst. 4 trestního řádu v neprospěch obviněného R. K.
Napadený rozsudek se v části týkající se obviněného R. K. zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 3 T 128/2006, byl obviněný R. K., vedle dalších obviněných, uznán vinným ze spáchání trestných činů:
- krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák.,
- porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák.,
- poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák.,
- nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák,
za což byl podle §247 odst. 3 tr. zák. s přihlédnutím k §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6,5 roku, podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl na dobu výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §35 odst. 2 tr. zák. byly současně zrušeny výroky o trestu z rozsudků Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006 a Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Obviněný R. K., vedle dalších obviněných, podal proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 3 T 128/2006, odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 8 To 152/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o souhrnném trestu ohledně tohoto obviněného z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 3 T 128/2006, včetně výroku podle §35 odst. 2 tr. ř. a při nezměněném výroku o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. mu byl za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 90 T 62/2006, úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007 a úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006, uložen podle §247 odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007, jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 8 To 152/2009, v části, v níž byl z podnětu odvolání obviněného R. K. podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o souhrnném trestu ohledně tohoto obviněného z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 3 T 128/2006 a při nezměněném výroku o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. mu byl za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 90 T 62/2006, úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007 a úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006, uložen podle §247 odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007, jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, podal následně ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §259 odst. 4 a §2 odst. 5, 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že obviněný R. K. byl kromě výše specifikovaných rozhodnutí dříve odsouzen ještě rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006, rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 90 T 62/2006, rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007 a rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006. Okresní soud ve Znojmě uložil rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 3 T 128/2006, obviněnému R. K. souhrnný trest za údajně sbíhající se trestnou činnost, za kterou byl odsouzen jednak rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006 a jednak rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007 a současně zrušil výroky o trestech z těchto rozsudků. Takto však postupoval v rozporu se zásadami pro ukládání souhrnného trestu a tedy v rozporu s §35 odst. 2 tr. zák., neboť trestná činnost, za kterou byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006, byla spáchána až poté, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006. Ve vztahu k trestné činnosti projednávané Okresním soudem ve Znojmě ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 128/2006 tak nejde o vícečinný souběh, protože rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006, nabyl právní moci až dne 8. 11. 2006, tedy až poté, kdy obviněný spáchal trestnou činnost, za kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006. Krajský soud v Brně jako soud odvolací se snažil vadu napravit, avšak svým rozhodnutím nezrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006, čímž postupoval v neprospěch obviněného a v rozporu s ustanovením §259 odst. 4, neboť státní zástupce odvolání proti rozsudku nalézacího soudu nepodal.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 8 To 152/2009, v části týkající se obviněného R. K., byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. K. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadenou část rozsudku zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na tuto část rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud České republiky z předloženého spisového materiálu zjistil, že obviněný R. K. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006, uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil dne 15. 3. 2005 jednáním podrobně specifikovaným ve výroku daného rozsudku, za což byl odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou, podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené společnosti GE Money Multiservis, a.s., škodu ve výši 224.000,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla uvedená poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 11. 2006.
Dále byl obviněný R. K. rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006, uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterých se dopustil dne 2. 8. 2006 jednáním popsaným ve výroku daného rozsudku. Za uvedené jednání mu byl podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl současně poškozený J. Ch. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 90 T 62/2006, byl obviněný R. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil ve dnech 4. 1. 2005 a 11. 1. 2005 jednáním podrobně specifikovaným ve výroku daného rozsudku. Za tento a sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006, včetně všech dalších rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 2. 2007.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007, byl obviněný R. K. uznán vinným ze spáchání pokračujícího trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., kterého se dopustil ve dnech 26. 1. 2005 a 15. 3. 2005 jednáním popsaným ve výrokové části daného rozsudku, a to za současného zrušení výroku o vině z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006, jakož i dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 90 T 62/2006, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2007, byl obviněný odsouzen podle §250b odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnném trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 90 T 62/2006, včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rovněž rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 7. 8. 2007.
Následně byl obviněný shora citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 3 T 128/2006, vedle dalších obviněných, uznán vinným ze spáchání trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák, za což byl podle §247 odst. 3 tr. zák. s přihlédnutím k §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6,5 roku, podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl na dobu výkonu trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle §35 odst. 2 tr. zák. byly současně zrušeny výroky o trestu z rozsudků Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006 a Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Z podnětu odvolání obviněného poté Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 8 To 152/2009, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o souhrnném trestu ohledně tohoto obviněného z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 3 T 128/2006, včetně výroku podle §35 odst. 2 tr. ř. a při nezměněném výroku o vině trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. č. 140/1961 Sb., porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. mu byl za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2006, sp. zn. 90 T 62/2006, úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007 a úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006, uložen podle §247 odst. 3 tr. zák. za užití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7.8.2007, sp. zn. 92 T 127/2007, jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (úhrnný trest), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody.
Z obsahu předmětného trestního spisu je zřejmé, že Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 3 T 128/2006, rozhodl v rozporu se zásadami pro ukládání souhrnného trestu, tedy v rozporu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák., neboť uložil obviněnému R. K. souhrnný trest za údajně sbíhající se trestnou činnost, za kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006 a Městského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 92 T 127/2007 a současně zrušil výroky o trestech z těchto rozsudků. Je však třeba zdůraznit, že trestná činnost, za kterou byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006, byla spáchána 2. 8. 2006, tedy až po vyhlášení shora zmíněného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2006, sp. zn. 95 T 13/2006. Ve vztahu k trestné činnost projednávané Okresním soudem ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 128/2006 tak nejde o vícečinný souběh a nelze v tomto případě uložit souhrnný trest.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací svým stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem sice chybně uložený souhrnný trest napravil, trestnou činnost, za kterou byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006, již neposuzoval ve vztahu k předmětné trestné činnost jako vícečinný souběh a souhrnný trest k této trestné činnosti neuložil. Krajský soud v Brně uložil obviněnému trest ve stejné výši jako soud prvního stupně (nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši 6,5 roku), avšak na rozdíl od soudu prvního stupně současně nemohl zrušit výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006 (obviněnému byl tímto rozsudkem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let, který vykonal dne 21. 8. 2008), takže obviněnému byl uložen celkem oběma rozsudky trest ve výši 8,5 roku. Krajský soud v Brně však nebyl oprávněn rozhodnou v neprospěch obviněného, neboť rozhodoval pouze z podnětu odvolání obviněného, když státní zástupce v příslušné věci odvolání vůbec nepodal. Krajský soud v Brně tak svým postupem porušil citované ustanovení §259 odst. 4 tr. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem ministra spravedlnosti, bylo možným postupem odvolacího soudu zamítnutí odvolání obviněného s vědomím, že nalézací soud porušil zákon ve prospěch obviněného. V úvahu přicházel i takový postup odvolacího soudu při ukládání trestu, který by nezhoršil postavení obviněného, tedy uložení trestu do výše 4,5 roku odnětí svobody (takový trest by v součtu s trestem uloženým rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 10. 2006, sp. zn. 2 T 168/2006, nepřesáhl 6,5 roku odnětí svobody). Takový postup preferuje Nejvyšší soud, neboť jím lze napravit i pochybení Okresního soudu ve Znojmě.
Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21.4.2009, sp. zn. 8 To 152/2009, v části týkající se obviněného R. K., byl porušen zákon v ustanovení §259 odst. 4 tr. řádu v neprospěch obviněného R. K.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 8 To 152/2009, v části týkající se obviněného R. K., byl porušen zákon v ustanovení §259 odst. 4 tr. řádu v neprospěch obviněného R. K. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v části týkající se obviněného R. K. ve výroku, kterým byl zrušen výrok o trestu citovaného rozsudku Okresního soudu ve Znojmě a nově uložen trest, zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení, zejména ustanovení §259 odst. 4 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného R. K., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal