ECLI:CZ:NS:2011:4.TZ.93.2011.1
sp. zn. 4 Tz 93/2011-15
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. listopadu 2011 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného P. T., proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 10. 10. 1994, sp. zn. 5 T 94/94, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 10. 10. 1994, sp. zn. 5 T 94/94, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §272a tr. zákona č. 140/1961 Sb. v tehdy účinném znění a v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného P. T.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný P. T. byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 10. 10. 1994, sp. zn. 5 T 94/94, uznán vinným trestným činem nenastoupení civilní služby podle §272a) tr. zákona č. 140/1961 Sb., v tehdy platném znění, a v sazbě tohoto zákonného ustanovení mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Skutkovou podstatu uvedeného trestného činu naplnil tím, že dne 18. 4. 1994 ve F. – M. nenastoupil do Technických služeb města Frýdku – Místku, přestože na základě povolávacího příkazu, vydaného referátem zdravotnictví Okresního úřadu ve Frýdku – Místku dne 24. 3. 1994, č.j. 507/1994-CS-Soj. byl povolán počínaje dnem 18. 4. 1994 k výkonu civilní služby u této organizace a tuto nenastoupil ani v náhradním termínu.
Vzhledem k tomu, že proti rozsudku v zákonné lhůtě nepodal obviněný, státní zástupce ani jiná k tomu oprávněná osoba odvolání, nabyl rozsudek právní moci dne 22. 11. 1994.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1 tr. řádu proti citovanému pravomocnému rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. T. Podle stěžovatele byl napadeným rozhodnutím a řízením, které mu předcházelo, porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §272a tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Ministr spravedlnosti vytkl napadenému rozhodnutí, že postrádá hodnocení provedených důkazů ve vztahu k tehdy platným ustanovením zákona o civilní službě. Pokud by soud I. stupně v souladu s tímto požadavkem důkazy provedl a hodnotil, nemohl by dospět k závěru, že obviněný je osobou povinnou k výkonu civilní služby. Okresní soud tuto povinnost dovodil z prohlášení obviněného o odepření vojenské služby ze dne 11. 2. 1993. Takové prohlášení však nemohlo být pokládáno za podklad k povolání k civilní službě, neboť podle tehdy platné úpravy bylo podáno mimo zákonnou lhůtu stanovenou v §2 odst. 1 písm. a) zákona č. 18/1992 Sb. Okresní soud sice připustil, že prohlášení bylo podáno mimo zákonnou lhůtu, avšak tento nedostatek byl podle jeho názoru zhojen zákonem č. 135/1993 Sb., který stanovil dodatečnou lhůtu. Stěžovatel upozornil na skutečnost, že posledně citovaný zákon nabyl účinnosti dne 1. 6. 1993, neměl retroaktivní povahu a dodatečná lhůta se vztahovala pouze na prohlášení, která byla učiněna od účinnosti tohoto zákona do data 1. 7. 1993. K prohlášení obviněného, které bylo podáno po uplynutí této zákonné lhůty, tak neměla vojenská správa vůbec přihlížet. Okresní soud se naopak měl zabývat oprávněností vydání povolávacího příkazu ze dne 24. 3. 1994 a tuto otázku řešit jako předběžnou podle §9 tr. řádu, což neučinil. V opačném případě by totiž musel konstatovat, že jednání obviněného, kvalifikované jako trestný čin, postrádá znak protiprávnosti.
V petitu stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 10. 10. 1994, sp. zn. 5 T 94/1994, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, dále aby podle §269 odst. 2 tr. řádu toto rozhodnutí zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu, případně podle §271 odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Trestného činu nenastoupení civilní služby podle §272a tr. zákona v tehdy účinném znění, se dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale civilní službě tuto službu nenastoupí do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím příkaze, za což mohl být potrestán odnětím svobody od šesti měsíců do tří let.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, je civilní službou služba, kterou je občan podléhající služební povinnosti povinen podle tohoto zákona vykonat, jestliže z důvodů svědomí nebo náboženského vyznání odmítá vykonávat vojenskou základní ( náhradní) službu nebo vojenská cvičení.
Podle ustanovení §2 odst. 1 písm. a) tohoto zákona prohlášení o odepření výkonu vojenské základní ( náhradní) služby nebo vojenských cvičení z důvodů uvedených v §1 odst. 1 může písemně podat jen odvedenec nejpozději do třiceti dnů od ukončení odvodního řízení.
Podle §2 odst. 2 citovaného zákona se k prohlášením podaným po lhůtách nepřihlíží.
Podle §2 odst. 5 citovaného zákona splňuje-li prohlášení náležitosti uvedené v odstavci 1 a 3, postoupí je příslušná vojenská správa do pěti dnů od doručení úřadu stanovenému nařízením vlády České republiky nebo vlády Slovenské republiky.
Zákon č. 135/1993 Sb, kterým se doplňuje zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, účinný od 1. 6. 1993, doplnil dosavadní text §10 o nový odstavec 2, stanovící, že „odvedenec nebo voják v základní (náhradní) službě, jehož odvodní řízení bylo ukončeno před 16. lednem 1992, může prohlášení z důvodů uvedených v odstavci 1 odst. 1 písemně podat do 1. července 1993“.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu, v tehdy účinném znění, orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu, v tehdy účinném znění, orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Po přezkoumání věci Nejvyšší soud konstatuje, že se okresní soud těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil. Obviněný se podrobil odvodnímu řízení dne 10. 6. 1991, jak vyplývá z odůvodnění opisu obžaloby Vojenské obvodové prokuratury ze dne 26. 6. 1992 sp. zn. OPv 236/92 (čl. 15 -16 spisu) v trestní věci, jež byla posléze před Vojenským obvodovým soudem v Olomouci vedena proti obviněnému pro trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle §269 odst. 1 tr. zákona pod sp. zn. 1 T 159/92. Písemné prohlášení o odmítnutí vykonat vojenskou základní službu z důvodu vlastního svědomí a náboženského přesvědčení bylo doručeno Okresní vojenské správě ve Frýdku – Místku dne 11. 2. 1993 ( čl. 10 – 11 spisu) a povolávací příkaz k výkonu civilní služby byl obviněnému doručen dne 29. 3. 1994. Z časové posloupnosti jednotlivých úkonů je patrno, že obviněný se skutečně nemohl stát osobou povinnou k výkonu civilní služby v intencích §1 odst. 1 zákona č. 18/1992 Sb. Pro tento závěr svědčí nedodržení zákonné lhůty uvedené v ustanovení §2 odst. 1 písm. a) zákona č. 18/1992 Sb. a tento stav nemohl být dodatečně konvalidován dodatečně stanovenou lhůtou uvedenou v zákoně č. 135/1993 Sb., neboť zákon nabyl účinnosti až dne 1. 6. 1993 a lhůtu pro prohlášení odepření služby stanovil na jeden měsíc do 1. 7. 1993. Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně (§3 odst. 1 tr. zákona), přičemž pro konstatování, že konkrétní skutek je trestným činem, je nezbytným předpokladem existence všech zákonných znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu a potřebný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (§3 odst. 4 tr. zákona), který musí být vyšší než malý. Trestným činem tak je konkrétní protiprávní zaviněné jednání pachatele, přičemž chybí-li prvek protiprávnosti nemůže být skutek kvalifikován jako trestný čin. V tomto směru je třeba přisvědčit v celém rozsahu argumentaci stěžovatele, kterou ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, s níž se Nejvyšší soud v celém rozsahu ztotožnil. Právně relevantní je i názor stěžovatele, že okresní soud pochybil, pokud jako předběžnou otázku v intencích ustanovení §9 odst. 1 tr. řádu v tehdy účinném znění nehodnotil právní validitu povolávacího příkazu k civilní službě ze dne 24. 3. 1994. Je tak na místě závěr, že okresní soud neprovedl dokazování a hodnocení provedených důkazů v souladu s požadavky, jež jsou stanoveny v §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Vzhledem k výše uvedené argumentaci poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 10. 10. 1994, sp. zn. 5 T 94/1994, a v řízení, které mu předcházelo,byl porušen zákon v ustanoveních §272a tr. zákona v tehdy účinném znění a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného P. T. Podle §269 odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Povinností okresního soudu při dalším procesním postupu bude řídit se závazným právním názorem Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. řádu), přičemž také zjistí stav řízení v trestní věci obviněného, jež byla vedena před bývalým Vojenským obvodovým soudem v Olomouci sp. zn. 1 T 159/92. Obsah tohoto zjištění vyhodnotí i z pohledu případné aplikace zásady „ne bis in idem“. Obviněného buďto zprostí obžaloby podle §226 písm. b) tr. řádu, neboť skutek není trestným činem, nebo trestní stíhání obviněného zastaví podle §11 odst. 1 písm. f) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2011
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu