ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.518.2011.2
5 Tdo 518/2011-I. -37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. dubna 2011 o dovolání, které podal obviněný P. K. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 3 To 2/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 19/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 3 To 2/2011.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný P. K. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 41 T 19/2009, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 (dále jen „trestní zákoník“), za což byl podle §240 odst. 3 trestního zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ho soud zařadil do věznice s dozorem podle §56 odst. 3 trestního zákoníku.
O odvolání obviněného proti citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, které podal prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Jankrleho, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 3 To 2/2011, tak, že je odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř.
Obviněný P. K. uvedené usnesení vrchního soudu napadl prostřednictvím svého nového obhájce JUDr. Jaroslava Filipa dovoláním, které opřel o důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., tedy proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), a dále z toho důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedl, že Městský soud v Praze vyzval k doplnění odvolání do pěti dní od jeho doručení pouze jeho tehdejšího obhájce JUDr. Jaroslava Jankrleho. Ten však dovolatele o této skutečnosti ani o opětovné, tentokráte telefonické výzvě soudu uskutečněné dne 3. 1. 2011 neuvědomil, a především ani sám řádně nedoplnil blanketní odvolání. Obviněný byl proto přesvědčen, že podmínky pro odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. nebyly splněny, neboť v souladu s ustanovením §254 odst. 4 tr. ř. nelze odmítnout odvolání, pokud oprávněná osoba nebyla řádně poučena podle §249 odst. 1 tr. ř., přičemž za oprávněnou osobu zákon považuje obviněného a nikoli jeho obhájce /§246 odst. 1 písm. b) tr. ř./. V této souvislosti obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu „č. 666 ze dne 17. prosince 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003“. Současně také zažádal o navrácení lhůty ve smyslu ustanovení §61 tr. ř. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel uvedl, že nesprávné právní posouzení skutku spočívalo v nesprávnosti a neúplnosti skutkových zjištění, jež městský soud vedly k nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Závěrem podaného dovolání obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný P. K. podal dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na správném místě (§265e tr. ř.), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, a obsahuje všechny náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že konkrétní námitky obviněného odpovídaly první alternativě uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku usnesení odvolacího soudu, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i předcházející řízení a zjistil, že napadené usnesení je skutečně zatíženo vytýkanou vadou a nemůže proto obstát.
Jak Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu sp. zn. 41 T 19/2009, obviněný P. K. prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslav Jankrleho napadl rozsudek soudu prvního stupně tzv. blanketním odvoláním, jež bylo městskému soudu doručeno dne 24. 11. 2010 (č. l. 2406). V tomto svém podání obhájce vyjádřil jménem obviněného vůli využít zákonného oprávnění k podání řádného opravného prostředku s tím, že konkrétní důvody doplní po poradě s ním. Městský soud v Praze následně zaslal písemnou výzvu JUDr. Jaroslavu Jankerlemu ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř., aby doplnil odvolání, současně stanovil lhůtu k odstranění vad podání a to pět dnů od doručení výzvy s poučením o možném následku odmítnutí odvolání. Tuto výzvu však soud zaslal výhradně obhájci obviněného, jemuž byla doručena dne 13. 12. 2010. Na listině obsahující text výzvy k doplnění odvolání založené v trestním spise na č. l. 2407 je zachycena rukou psaná poznámka, že dne 3. 1. 2011 byl JUDr. Jaroslav Jankrle kontaktován i telefonicky, kdy slíbil doplnit odvolání o jeho odůvodnění nejpozději do 7. 1. 2011, což ale nesplnil.
Za takového stavu věci předložil Městský soud v Praze dne 13. 1. 2011 odvolání obviněného spolu s trestním spisem Vrchnímu soudu v Praze, který v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2011 odvolání obviněného P. K. odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., jak již bylo uvedeno v úvodu tohoto usnesení Nejvyššího soudu.
Podle ustanovení §249 odst. 1 tr. ř. musí být odvolání ve lhůtě uvedené v §248 nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 také odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo; o tom musí být oprávněné osoby poučeny. Poučení oprávněné osoby o obsahových náležitostech odvolání ve smyslu citovaného ustanovení §249 odst. 1 tr. ř. však nestačí poskytnout pouze obhájci obviněného, ale musí být dáno i samotnému obviněnému (srov. č. 1/2005 Sb. rozh. tr.). Osoba obviněného je zákonem považována za oprávněnou osobu k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká /srov. §246 odst. 1 písm. b) tr. ř./. Pokud má obviněný obhájce, ten je mj. oprávněn podávat za něho i opravné prostředky (§41 odst. 2 tr. ř.), avšak vždy tak činí jménem obviněného, jedná vždy v zastoupení obviněného a není proto osobou se samostatným odvolacím právem jako např. osoby uvedené v ustanovení §247 odst. 2 tr. ř.
Odmítnout odvolání, které nesplňuje jeho obsahové náležitosti (§253 odst. 3 tr. ř.), může odvolací soud pouze tehdy, pokud oprávněná osoba byla řádně poučena podle §249 odst. 1 tr. ř. nebo byla oprávněné osobě, jež nemá obhájce či zmocněnce, poskytnuta pomoc při odstranění vad podání (srov. §253 odst. 4 tr. ř.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že obviněný P. K. , ačkoli se jedná o osobu oprávněnou podat odvolání, nebyl řádně poučen o náležitostech obsahu odvolání ve smyslu ustanovení §249 odst. 1 tr. ř., a proto nebyly dány ani procesní podmínky stanovené v §253 odst. 4 tr. ř. pro odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. Odvolací soud nemohl odmítnout podané odvolání bez věcného přezkoumání podle §253 odst. 3 tr. ř., neboť u soudu prvního stupně neproběhlo v souladu se zákonem řízení podle §251 tr. ř., a nebyla tak splněna podmínka uvedená v §253 odst. 4 tr. ř. Jestliže vrchní soud nevrátil věc soudu prvního stupně k dokončení řízení podle citovaného ustanovení a sám rozhodl o tzv. blanketním odvolání, postupoval nesprávně a dovolací důvod podle písm. l) §265b odst. 1 tr. ř. v jeho první alternativě uplatnil obviněný právem. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 3 To 2/2011, jakož i rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Protože k vadnému postupu městského soudu došlo až po podání odvolání, tj. po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, nezrušil Nejvyšší soud také rozsudek soudu prvního stupně. Věc se tak vrací do stadia po podání řádného opravného prostředku, který nemá veškeré zákonem stanovené náležitosti, a bude proto záležet na odvolacím soudu, aby zajistil dokončení řízení u Městského soudu v Praze tak, aby byl obviněný P. K. řádně poučen ve smyslu §249 odst. 1 tr. ř. o obsahových náležitostech odvolání a poskytnuta mu lhůta k doplnění podaného odvolání, resp. jeho novému obhájci.
Nejvyšší soud není příslušný k rozhodnutí o žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání podle §61 odst. 1 tr. ř., proto se jí věcně nezabýval. Vzhledem k rozhodnutí dovolacího soudu však tato žádost obviněného pozbyla významu. Ze stejného důvodu bylo také nadbytečným zabývat se v tomto dovolacím řízení naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve věci totiž dosud neproběhlo řádné odvolací řízení, v jehož rámci může obviněný uplatnit své konkrétní námitky proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně i jeho procesnímu postupu a případné vyjádření dovolacího soudu ještě před konáním odvolacího řízení není reálné.
O podaném dovolání mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání, neboť byly splněny zákonné podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. dubna 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka R o u š a l o v á