ECLI:CZ:NS:2011:5.TDO.539.2011.1
sp. zn. 5 Tdo 539/2011-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. června 2011 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné D. F. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2010, sp. zn. 4 To 432/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 67/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 1 T 67/2004, byla obviněná D. F. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov pro skutky kvalifikované jako dva trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku, první z nich podle §255 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), a druhý byl kvalifikován podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. Těchto trestných činů se měla podle obžaloby obviněná dopustit tím, že
1) jako ředitelka státního podniku Brněnské papírny se sídlem v Předklášteří, Komenského 1036, Brno-venkov, dne 30. 6. 2001 v P. uzavřela za státní podnik Brněnské papírny se společností 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., se sídlem Masarykova 635, Kralupy nad Vltavou, zastoupenou jednatelem Ing. M. U., smlouvu o poskytování služeb, kterou zavázala státní podnik poskytovat uvedené společnosti měsíčně paušální částku 600.000,- Kč + daň z přidané hodnoty, ačkoli skutečná cena služeb poskytovaných společnosti 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., dosahovala hodnoty nejvýše 30.000,- Kč, přičemž dne 20. 9. 2001 uhradila dohodou o započtení závazků a pohledávek se společností 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., částku 3.780.000,- Kč za služby fakturované fakturou č. … ze dne 16. 9. 2001, které měly být provedeny až v období od října 2001 do března 2002, a jež fakticky provedeny nebyly, čímž způsobila státnímu podniku Brněnské papírny škodu ve výši 3.780.000,- Kč,
2) poté, co dne 8. 1. 1998 v T. jako ředitelka státního podniku Brněnské papírny uzavřela se společností 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., jako dodavatelem zastoupenou jednatelem Ing. M. U., smlouvu o poskytování služeb k ekonomické stabilizaci podniku, kterou zavázala státní podnik hradit ve prospěch dodavatele v případě, že státní podnik dosáhne kladného hospodářského výsledku, a to v závislosti na výsledcích účetní závěrky ke konci příslušného kalendářního roku, smluvně stanovenou procentní odměnu z hospodářského výsledku, uhradila společnosti 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., dne 20. 9. 2001 dohodou o zápočtu vzájemných pohledávek jako zálohu z předpokládaného hospodářského výsledku za rok 2001 částku 449.021,- Kč a dne 27. 9. 2001 rovněž dohodou o zápočtu vzájemných závazků a pohledávek jako zálohu na hospodářský výsledek za rok 2001 částku ve výši 8.500.683,50 Kč, přičemž tato záloha byla společností 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., fakturována zálohovou fakturou č. … ze dne 15. 9. 2001, tedy v době, kdy podle smlouvy o poskytování služeb k ekonomické stabilizaci podniku nemohla být vyúčtována, neboť ještě nebyla zpracována účetní závěrka za rok 2001, a v tomto kalendářním roce dosáhl státní podnik ztráty 12.271.000,- Kč, čímž způsobila státnímu podniku Brněnské papírny škodu ve výši 8.946.704,50 Kč.
Odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov proti citovanému rozsudku okresního soudu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 11. 2010, sp. zn. 4 To 432/2010, zamítl podle §256 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 2010, sp. zn. 4 To 432/2010, podal v neprospěch obviněné D. F. dovolání nejvyšší státní zástupce. Podání opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v jeho druhé alternativě, tedy proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g), což znamená, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Ve svém mimořádném opravném prostředku namítl dovolatel existenci extrémního nesouladu „mezi obsahem důkazů a z nich vyvozenými skutkovými a právními závěry“. Podle jeho přesvědčení soudy především opominuly důkazy, které vypovídaly o tom, že státní podnik převáděl na společnost 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., majetek (nemovitosti a pohledávky) v hodnotě více než 17 milionů Kč, za který nedostal zaplaceno, neboť úhrady byly řešeny formou zápočtu proti fakturám na základě smluv uzavřených 8. 1. 1998 a 30. 6. 2001. Nejvyšší státní zástupce spatřoval spojitost mezi odvoláním obviněné z funkce ředitelky státního podniku, k němuž došlo dne 30. 9. 2001, a úkony provedenými krátce před ukončením výkonu funkce ředitelky obviněnou. V září 2001 státní podnik postoupil na společnost 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., své pohledávky za společnostmi SURPACK – VL, a. s., a KAPPA KARTON MORAVA, s. r. o., a již ve dnech 1. 7. 1999 a 11. 12. 2000 nemovitosti v k. ú. M. a P., přičemž k uhrazení všech těchto závazků došlo až zápočtem v září roku 2001, kdy již obviněná „zřejmě věděla“, že ve funkci ředitelky brzy skončí. Podle nejvyššího státního zástupce se jedná o zjevný případ cíleného vyvádění peněz ze státního podniku, resp. o jeho „tunelování“ a obě smlouvy o poskytování služeb tak představovaly způsob bezplatného odčerpání státního majetku do soukromé sféry a to bez obdržení ekvivalentní hodnoty v poskytnutých službách. Ačkoli byla totiž první ze smluv uzavřena již v lednu roku 1998, nebylo z ní ve prospěch poskytovatele služeb plněno dříve, než právě citovaným zápočtem v září roku 2001. Cena za dvě prodané nemovitosti pak také nebyla uhrazena téměř dva roky, resp. jeden rok od převodu, a stalo se tak až zápočtem. Třetí z nemovitostí pak byla prodána rovněž v září roku 2001. Všechny zásadní transakce tak proběhly těsně předtím, než byla obviněná odvolána z funkce ředitelky státního podniku Brněnské papírny, k čemuž došlo dne 30. 9. 2001, o čemž zřejmě obviněná věděla a svého tehdejšího postavení také využila. Soudy obou stupňů nehodnotily všechny podstatné okolnosti tímto logickým způsobem a bylo tak zcela vadně rozhodnuto o zproštění obviněné obžaloby. Podle nejvyššího státního zástupce je tak napadené rozhodnutí zatíženo vadou spočívající v extrémním nesouladu mezi všemi provedenými důkazy a právními závěry, jež z nich soudy vyvodily. Nejvyšší státní zástupce závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí krajského i okresního soudu včetně obsahově navazujících rozhodnutí a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání nejvyššího státního zástupce se prostřednictvím obhájce vyjádřila obviněná D. F., která byla přesvědčena, že dovolací námitky nenaplnily deklarovaný dovolací důvod. Tvrzení nejvyššího státního zástupce se týkala hodnocení důkazů a nikoli právního hodnocení, a proto Nejvyššímu soudu navrhla dovolání odmítnout jako nepřípustné, popř. zjevně neopodstatněné, eventuelně zamítnout jako nedůvodné.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.).
Důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se vztahoval již k rozhodnutí soudu prvního stupně, a které, ačkoli bylo vadné, odvolací soud nenapravil, předpokládá vadu spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K naplnění tohoto dovolacího důvodu tak může dojít výlučně v případech, kdy soudy zjištěný skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jak byl kvalifikován, nebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu, anebo naopak byl-li obviněný obžaloby zproštěn, bude tento dovolací důvod dán, pokud dovolatel tvrdí, že žalovaný skutek naplňuje znaky určitého trestného činu, který v něm však soudy neshledaly. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tak není možné uplatňovat výhrady proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů a vytýkat případné nesprávné použití ustanovení trestního řádu, včetně §2 odst. 5, 6 tr. ř., nelze namítat nedostatky v učiněných skutkových závěrech, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména již citované ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a dále ustanovení §89 a násl. tr. ř., §207 a násl. tr. ř. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.). S odkazem na dotčený důvod dovolání proto zásadně nelze namítat procesní vady spočívající v nesprávném způsobu hodnocení důkazů, nedostatečném rozsahu dokazování apod.
Uvedenému výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve spojení s důvodem pod písmenem l) téhož ustanovení v jeho druhé alternativě však dovolací námitky neodpovídají a Nejvyšší soud proto dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Své dovolací argumenty založil nejvyšší státní zástupce na existenci „extrémního nesouladu“ mezi soudy učiněnými skutkovými a právními závěry a obsahem provedených důkazů (dokonce v závěru dovolání namítl extrémní nesoulad mezi všemi provedenými důkazy a právními závěry soudů). Takový důvod dovolání však není uveden v jejich taxativním výčtu v §265b odst. 1, 2 tr. ř., a jedná se o pojem používaný především Ústavním soudem v těch případech, kdy zjistí porušení ústavně zaručených práv a svobod v důsledku vadné aplikace práva. S ohledem na ústavně garantované právo na spravedlivý proces soudní praxe připouští v rámci dovolacího řízení zásah do skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů. O vadu při zjišťování skutkového stavu věci, kterou by měl podle některých rozhodnutí Ústavního soudu dovolací soud zahrnout pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se však může jednat pouze ve velmi specifických případech. Sám Ústavní soud rozlišuje v podstatě tři okruhy situací, kdy mezi skutkovými zjištěními soudů a jimi provedenými důkazy byl zjištěn takový rozpor, že bylo nutné zrušit ústavní stížností napadená rozhodnutí. Jedná se o případy důkazů získaných a použitých v rozporu s procesními předpisy, dále případy důkazů opomenutých a konečně o svévolné hodnocení provedených důkazů tak, že skutkový stav nemá na provedené důkazy vůbec žádnou vazbu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 1902/10, určité shrnutí této otázky viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publ. pod č. 172, svazek 35 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Nejvyšší státní zástupce byl přesvědčen, že soudy rozhodující ve věci některé důkazy přehlédly, ve vztahu k nim pak hovořil o důkazech opomenutých, dále soudům vytkl, že provedené důkazy hodnotily pouze částečně tak, že vybraly jen některé informace z nich vyplývající a jejich závěr tak postrádá logické vyústění v podobě odsouzení obviněné. Nejvyšší soud se s námitkami nejvyššího státního zástupce neztotožnil a dovolání posoudil jako podané z jiného důvodu.
Nejvyšší soud nejprve považuje za vhodné shrnout dosavadní průběh trestního řízení tak, aby bylo zřejmé, v čem spatřuje dovolatel zásadní pochybení. K Okresnímu soudu Brno-venkov byla dne 8. 4. 2004 podána obžaloba (č. l. 376) státního zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov na obviněnou D. F. pro pět skutků, jimiž se měla dopustit pěti trestných činů porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., poslední skutek byl kvalifikován podle §255 odst. 1, 3 tr. zák. Skutek pod bodem 1) obžaloby se týkal prodeje nemovitostí v k. ú. M. z majetku státního podniku osobě Ing. M. U. za podhodnocenou cenu. Skutek popsaný v bodě 2) obžaloby spočíval v tom, že obviněná prodala nemovitosti státního podniku v k. ú. P. společnosti 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., rovněž za neodpovídající nízkou cenu. V případě skutku pod bodem 3) obžaloby se jednalo opět o podhodnocení kupní ceny za nemovitosti, tentokrát v k. ú. A. v J. h., které byly prodány opět Ing. M. U. Skutků uvedených v bodech 4) a 5) obžaloby se týká dovolání nejvyššího státního zástupce, neboť pouze o nich bylo rozhodnuto napadeným usnesením, resp. jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně. Podstatou obvinění v této části obžaloby bylo uzavření dvou smluv o poskytování služeb, na jejichž podkladě měla být vyplacena společnosti 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., záloha odměn a proveden zápočet vzájemných pohledávek ve výši celkem přes 12,5 milionu Kč, jak bylo interpretováno v úvodu tohoto usnesení dovolacího soudu. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 12. 2007 byla obviněná D. F. uznána vinnou pěti trestnými činy porušování povinnosti při správě cizího majetku, jak navrhovala obžaloba (č. l. 662). Krajský soud v Brně tento rozsudek v celém rozsahu zrušil svým usnesením ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 4 To 130/2008, a přikázal věc Okresnímu soudu Brno-venkov znovu projednat a rozhodnout. Ten tak učinil rozsudkem ze dne 18. 12. 2009, jímž odsoudil obviněnou pro skutky popsané v bodech 4) a 5) obžaloby a zprostil ji obžaloby pro skutky v jejích bodech 1), 2) a 3) /viz č. l. 903/. Také tento rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen, a to v jeho odsuzující části, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 4 To 42/2010 (č. l. 946). Krajský soud nepovažoval vyjádření Ing. Š. za dostatečný podklad pro závěr o tom, že obviněná bezdůvodně zatížila majetek státu nadhodnocením smluvní odměny, a vytkl okresnímu soudu, že se nezabýval obhajobou obviněné, pokud tvrdila, že státní podnik uhradil společnosti 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., vratnou zálohu do výše předpokládané odměny. Okresní soud Brno-venkov proto dne 18. 3. 2010 přibral znalecký ústav TOP AUDITING, s. r. o., z jehož znaleckého posudku (č. l. 988 a násl.) vycházel při dalším rozhodování. Rozsudkem ze dne 14. 9. 2010 obviněnou zprostil obžaloby i v rozsahu bodů 4) a 5) (č. l. 1072) a odvolání státního zástupce proti tomuto rozsudku krajský soud zamítl usnesením z 9. 11. 2010, které teprve napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním. Z uvedeného přehledu procesních událostí v dané věci vyplývá, že ve vztahu ke skutkům popsaným v obžalobě pod body 1) až 3) nabyl zprošťující výrok právní moci dne 9. 2. 2010.
Nejvyšší státní zástupce ve svém mimořádném opravném prostředku vytýkal soudům selekci důkazů, na rozdíl od soudů nižších stupňů se domníval, že smlouvy o poskytování služeb neměly za cíl skutečné provedení právních, účetních, ekonomických aj. služeb, ale měly sloužit jako prostředek k vyvedení majetku ze státního podniku. Přitom se však nejvyšší státní zástupce opomenul vypořádat se stěžejním důkazem, který se stal podkladem pro skutková zjištění soudů, a to znaleckým posudkem vypracovaným znaleckým ústavem TOP AUDITING, s. r. o. Zpracovatelé posudku potvrdili jak skutečnost, že fakturované práce byly společností 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., skutečně vykonány a zásadní výhrady nevyjádřili ani proti výši sjednané odměny. Odborné vyjádření znaleckého ústavu tak naprosto oprávněně považovaly soudy za závažný protiargument tvrzením obžaloby, který se společně s dalšími důkazy stal podkladem pro zprošťující výrok. Jestliže soudy nebylo zjištěno, že uzavřené smlouvy nebyly poškozující pro státní podnik, jehož zájmy a majetek byla obviněná povinna opatrovat z titulu funkce jeho ředitelky, podniku se v podstatě dostalo plnění, k němuž se společnost 1. AUDIT SERVICE CONSULTING, s. r. o., zavázala, nemohly ani rozhodnout jinak. Navíc je v této souvislosti nutné připomenout, že nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání v podstatě vůbec nevytýkal soudům nesprávné hmotně právní posouzení skutku či jiné skutkové okolnosti. Nijak totiž nekonkretizoval a neoznačil ty části žalovaného jednání, které podle jeho názoru naplňují jednotlivé zákonné znaky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. resp. §255 odst. 1, 3 tr. zák. Své výhrady totiž soustředil výhradně na podle jeho přesvědčení nesprávný postup soudů při hodnocení důkazů jak jednotlivě tak ve vzájemné souvislosti. Nesprávnost napadeného rozhodnutí a řízení jemu předcházejícího totiž spatřoval v tom, že soudy neučinily stejný právní závěr jako obžaloba. Přitom o tom, že žalované skutky se staly, ani soudy nepochybovaly, obviněná byla zproštěna obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., tj. proto, že skutek se stal, ale není trestným činem. Je tak možné dodat, že skutkovými námitkami nemohl být takový závěr soudů ani oprávněně zpochybněn.
Dále považuje Nejvyšší soud za vhodné ještě doplnit, že částí svého dovolání se nejvyšší státní zástupce ocitl mimo meze přípustnosti dovolání. Své výhrady formuloval odkazy na jednání týkající se prodeje nemovitého majetku státního podniku Brněnské papírny, jež sice byly předmětem obžaloby v této trestní věci [skutky označené pod body 1), 2) a 3) obžaloby], ale které již v současném stadiu řízení nebyly soudy projednávány, neboť obviněná byla této části obžaloby pravomocně zproštěna rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. 12. 2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2010, sp. zn. 4 To 42/2010. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu však nebylo dovolání v neprospěch obviněné podáno.
Nejvyšší státní zástupce kladl důraz na to, že za zcizovaný majetek státního podniku bylo placeno formou zápočtu. Jeho přesvědčení o vyvádění majetku ze státního podniku však bylo založeno na tom, že společnost 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., ve prospěch státního podniku Brněnské papírny nevyvíjela žádnou činnost a i kdyby ano, za ni sjednaná odměna byla nadhodnocená. Úsudek nejvyššího státního zástupce tak evidentně vychází z jiných skutkových zjištění, než která učinily soudy obou stupňů, a především zcela přehlíží obsah znaleckého posudku znaleckého ústavu TOP AUDITING, s. r. o., který podrobně vyložil, že práce provedeny byly, byť nebylo za daných okolností možno specifikovat přesně jejich rozsah, a odměny za ně se v obou případech nacházely v mezích tolerance (blíže viz str. 7-11 rozsudku soudu prvního stupně). Pokud tedy okresní soud dospěl ke skutkovému zjištění, že pohledávka společnosti 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., byla reálná (stejně jako závazky této společnosti a Ing. M. U. vůči státnímu podniku ze smluv o převodech nemovitostí a postoupení pohledávek), nelze spatřovat nic protiprávního na formě vypořádání vzájemných pohledávek a závazků, jakou tyto subjekty zvolily, tj. na dohodách o zápočtech vzájemných pohledávek obou subjektů, mezi nimiž existoval platný závazkový vztah.
Pouze pro úplnost a napravení nepřesností ze strany jak soudů tak dovolatele Nejvyšší soud uvádí, že dohoda o zápočtu vzájemných závazků a pohledávek ze dne 20. 9. 2001 byla uzavřena mezi státním podnikem Brněnské papírny a Ing. M. U., který odkoupil od společnosti 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., její pohledávky za státním podnikem a současně byl zavázán k uhrazení kupní ceny státnímu podniku za koupi nemovitostí v k. ú. M. a A. (viz kupní smlouvy na č. l. 110, 321 a dohoda o zápočtu ze dne 20. 9. 2001 na č. l. 96).
Je třeba ještě podotknout, že okresní soud si byl vědom převádění nemovitostí i postoupení pohledávek z majetku státního podniku, a je tudíž mylné tvrzení nejvyššího státního zástupce, že důkazy prokazující tyto události byly v trestním řízení opominuty. Okresní soud Brno-venkov konstatoval tyto okolnosti na str. 6 svého rozsudku. Za dané situace, kdy ze znaleckého posudku a některých svědeckých výpovědí vyplynulo, že závazky státního podniku vůči společnosti 1. AUDIT SERVICE & CONSULTING, s. r. o., ze smluv o poskytování služeb nebyly fiktivní ani nadhodnocené, však nebylo důvodu, aby se jimi soud ve vztahu ke skutkům v bodech 4) a 5) obžaloby jakkoli blíže zabýval. Zásadní totiž je, že soudem zjištěný skutkový stav neodpovídal znakům trestných činů podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., resp. §255 odst. 1, 3 tr. zák.
Dovolatel tak ve svém mimořádném opravném prostředku spatřoval nesprávnost právního posouzení skutku výlučně v nesprávném hodnocení důkazů a neuvedl jedinou konkrétní výtku k aplikaci ustanovení hmotného práva, jak vyžaduje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nemohlo tak dojít k úspěšnému uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud proto dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu věcně přezkoumal napadená rozhodnutí a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. června 2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová