ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1220.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1220/2011 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2011 dovolání, které podal obviněný E. K. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích –pobočka v Táboře ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 14 To 101/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 2 T 122/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného E. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 2 T 122/2010, byl obviněný E. K. uznán vinným:
v bodě 1) výroku
- pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
- pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §205 odst. 2 tr. zákoníku,
v bodě 2) výroku
- přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku,
v bodě 3) výroku
- přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku,
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §326 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to nože zn. S s černým koženým pouzdrem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené J. P., způsobenou škodu ve výši 150,- Kč a poškozené J. S. způsobenou škodu ve výši 1.185,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená J. S. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný a v neprospěch obviněného státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Táboře odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 14 To 101/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu, a to výrok o vině v bodě 2) rozsudku a výrok o trestu, obviněný E. K. napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný připomněl, jak ve věci soudy obou stupňů rozhodly a jakým způsobem krajský soud své usnesení odůvodnil. Dále v podrobnostech vznesl námitky ke skutkovým zjištěním pod bodem 2) výroku o vině v rozsudku okresního soudu, proti němuž podal odvolání, které odvolací soud zamítl. Konstatoval, že nezpochybňuje svoji přítomnost dne 28. 6. 2010 kolem 13.46 hod. v S., okr. T., v ulici P.V., popírá však výhrůžky či pokřikování na policisty v tom smyslu, že jim podřízne krky, apod. Vytkl, že krajský soud vycházel pouze ze skutkových zjištění prvostupňového soudu, ačkoliv provedené důkazy, na jejichž podkladě byl výše zmíněným trestným činem uznán vinným, byly nedostatečné a neprůkazné. Kromě zakročujících policistů nezaznamenal ani jeden ze svědků např. Ž., K. či samotný strážník městské policie Z. z jeho strany vůči zakročujícím policistům slovní či fyzické vyhrožování. Navíc se jednání mělo stát v odpoledních hodinách na frekventovaném místě v S., poblíž místní polikliniky, kde bylo snadné zajistit důkazy – svědky, což však orgány činné v trestním řízení neučinily.
Dále obviněný uvedl, že krajský soud nepřijal jeho tvrzení, že ve vztahu k městskému policistovi žádné agresivní jednání nevyvíjel, a proto nebyl agresivní ani proti policistům Policie ČR. Odmítl tvrzení odvolacího soudu, že nemusel vyvíjet agresivitu, protože se mohl domnívat, že vše bude posouzeno jako přestupek. Rovněž vyslovil nesouhlas s odůvodněním rozhodnutí soudu druhého stupně, že když však přijela na místo hlídka Policie ČR, musel vědět, že je dán důvod pro kvalifikaci jeho jednání jako pokusu o speciální recidivu krádeže. V dovolání zdůraznil, že věděl, že na místo jede hlídka Policie ČR a měl dostatek času ještě před jejím příjezdem utéci, avšak právě proto byl naopak v klidu a neměl důvod po jejím příjezdu své jednání měnit. To, že se poté policie na místě k němu chovala arogantně a nepřiměřeně, mohl někdo ze svědků vnímat jako roztržku mezi jeho osobou a zasahující hlídkou. Celou událost mohla popsat svědkyně V., která však v průběhu řízení zemřela. Namísto zajištění dalších svědků z frekventovaného místa však krajský soud poukázal na to, že byl v minulosti odsouzen za násilnou trestnou činnost, a tedy má sklony k páchání tohoto druhu trestné činnosti. Odvolací soud proto dospěl k závěru o jeho vině toliko na základě výpovědi poškozených – dvou zakročujících policistů a svědka R. K., který jen slyšel nějaký křik, ale kdo na koho a co křičel nevěděl, ani nekonkretizoval, zda to byl křik policistů na obviněného při zadržování, či právě vyhrožování z jeho strany. Soud rovněž přihlížel k jeho předchozí trestné činnosti. Taktéž nijak odstranil rozpor v popisu pachatele a po úmrtí jmenované důležité svědkyně chybně uzavřel, že není třeba rozšiřovat počet provedených důkazů, čímž porušil zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo.
Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný shrnul, že odvolací soud nesprávně hodnotil provedené důkazy, z nichž vyvodil nesprávná skutková zjištění a dokazování bylo provedeno v rozporu s trestním řádem. Vytkl, že pokud by Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře provedl veškeré potřebné důkazy ke správnému skutkovému zjištění, zjistil by, že skutkový stav není trestným činem, neboť nevykazuje znaky jeho objektivní stránky. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadené rozhodnutí a podle §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl a jeho osobu podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 5. 9. 2011, č. j. 1 NZO 890/2011-10, konstatoval, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného E. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
Zákon v §265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. plyne, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout . Podle §265e odst. 4 tr. ř. platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné .
Z ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. vyplývá, že lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §60 odst. 3 tr. ř. platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Ze spisu Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 2 T 122/2010, Nejvyšší soud zjistil, že v době, kdy rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pravomocně skončilo trestní stíhání obviněného E. K., měl obhájce JUDr. Jan Vobr (viz opatření o ustanovení obhájce ze dne 9. 7. 2010, č. j. 1 Nt 106/2010; č. l. 13 spisu). Jmenovaný obhájce dne 15. 7. 2010 udělil substituční plnou moc JUDr. Jaroslavu Blažkovi, AK M., nám. E. B., z jejíhož vymezení vyplývá oprávnění provádět v uvedené trestní věci v rozsahu práv a povinností podle trestního řádu veškeré právní úkony, k nimž je oprávněn obhájce obviněného (č. l. 14 spisu). Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 14 To 101/2011, bylo doručeno, a to obviněnému dne 13. 5. 2011 a obhájci JUDr. Janu Vobrovi dne 10. 5. 2011 (viz doručenky na č. l. 250 a 249 spisu) . P řípisem ze dne 11. 6. 2011 (č. l. 266 spisu) obviněný sdělil Okresnímu soudu v Táboře, že v polovině měsíce května písemně žádal JUDr. Jaroslava Blažka o sepsání dovolání a o návštěvu ve věznici, ten však dosud na jeho žádost nereagoval. Současně uvedl, že trvá na sepsání a odeslání dovolání. Dne 17. 6. 2011 JUDr. Jaroslav Blažek e-mailem (č. l. 268 spisu) Okresní soud v Táboře informoval, že během porady dne 16. 6. 2011 obviněný sdělil, že k jeho osobě i JUDr. Janu Vobrovi ztratil důvěru a ihned bude písemně žádat soud o ustanovení jiného obhájce pro účely sepsání dovolání. Jmenovaný advokát proto navrhl, aby žádosti bylo vyhověno, JUDr. Jan Vobr byl zproštěn povinnosti obviněného dále obhajovat a obviněnému byl ustanoven jiný obhájce. Opatřením Okresního soudu v Táboře ze dne 17. 6. 2011, č. j. 2 T 122/2010-269, bylo podle §40 tr. ř. zrušeno ustanovení JUDr. Jana Vobra obhájcem obviněného E. K.. Následně byl opatřením téhož soudu ze dne 17. 6. 2011, č. j. 2 T 122/2010-270, podle §39 tr. ř. obviněnému ustanoven obhájce JUDr. Zbyněk Dvořák, sídlem T., E., a to pro sepsání dovolání a zastupování v dovolacím řízení. Lze připomenout, že v přípisu ze dne 19. 6. 2011 (č. l. 272 spisu), který byl adresován Okresnímu soudu v Táboře, obviněný konstatoval, že dne 16. 6. 2011 jej v zastoupení JUDr. Jana Vobra navštívil JUDr. Jaroslav Blažek. Jelikož není s dosavadním postupem obou jmenovaných spokojen, jeho a jejich názory se dostávají do střetu a jejich postup nepovažuje za profesionální, ale pouze za formální, požádal prvostupňový soud o změnu obhájce. Opatření o ustanovení obhájce bylo doručeno jednak obviněnému dne 23. 6. 2011, jednak JUDr. Zbyňku Dvořákovi dne 20. 6. 2011 (viz doručenky na č. l. 270 spisu). Dovolání obviněného bylo prostřednictvím obhájce JUDr. Zbyňka Dvořáka podáno osobně u soudu prvního stupně dne 18. 8. 2011 (č. l. 292 spisu).
Z rekapitulace, jak byla v předchozím odstavci tohoto usnesení popsána, je zjevné, že dovolání obviněného E. K. bylo podáno opožděně, tj. až po uplynutí zákonné lhůty dvou měsíců stanovené v §265e odst. 1 tr. ř., přičemž – jak již bylo výše uvedeno – navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné (§265e odst. 4 tr. ř.). V této souvislosti je potřebné zdůraznit, že obviněnému i jeho obhájci uplynula ve smyslu znění §60 odst. 2 tr. ř. předmětná lhůta k podání dovolání dnem 13. 7. 2011 (nešlo o den pracovního klidu ani pracovního volna). Okolnost, že došlo k výše konstatované změně obhájce, nemá na běh lhůty pro podání dovolání žádný vliv.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného E. K., neboť bylo podáno opožděně. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat) a rozhodnutí učinil v souladu v ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k