ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.1225.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 1225/2011-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. září 2011 o dovolání obviněného D. K ., narproti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 To 553/2010-79, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 6 T 48/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 To 553/2010-79, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného, které podal do výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. 10. 2010, č. j. 6 T 48/2010-61, kterým mu byl podle §325 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců se zařazením do věznice s dozorem podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a to za přečin násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaný v souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným zmíněným rozsudkem.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 To 553/2010-79, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje v tom, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nebyl správně po právní stránce kvalifikován, a to „zejména z hlediska naplnění zákonných materiálních znaků přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, zejména z hlediska zásady zákonnosti a zásady subsidiarity trestní represe vyjádřených v §12 tr. zákoníku“. Podle mínění obviněného jeho jednání „nevykazovalo nijak vysoký stupeň společenské nebezpečnosti“, a proto bylo možno jej kvalifikovat jako přestupek proti občanskému soužití. V další části dovolání brojí proti nepřiměřenosti uloženého trestu, kdy poukazuje na rodinné a sociální zázemí a vyslovuje přesvědčení, že tento trest neodpovídá ustanovením §39 až 43 tr. zákoníku. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a soudu prvního stupně podle §265 l tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného ke dni konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není v části, která směřuje proti výroku o vině, přípustné.
Jestliže odvolání bylo obviněným podáno toliko proti výroku o trestu soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Obviněný sice uvádí, že nezpochybňuje skutkové zjištění, ale zpochybňuje závěry soudu o vině, kdy je toho názoru, že jeho jednání nemělo být kvalifikováno jako přečiny podle trestního zákoníku, ale pouze jako přestupky proti občanskému soužití. Z uvedeného je tedy zřejmé, že vznáší výhrady vůči výroku o vině, aniž by tento zpochybnil v odvolacím řízení, proto je aplikace shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu plně odůvodněna.
Uvedené argumentaci obviněného odpovídá také zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Shora již bylo uvedeno, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný, a to pouze do výroku o trestu. S ohledem na tuto skutečnost přezkoumal soud druhého stupně napadený rozsudek „z titulu podaného odvolání zákonnost a odůvodněnost výroku o trestu napadeného rozsudku, stejně jako postup řízení, které jeho vyhlášení předcházelo…“ (viz str. 2 usnesení krajského soudu). Z uvedeného je pak zřejmé, že jde o případ, kdy obviněný svým dovoláním napadá výrok, který nebyl odvolacím soudem přezkoumáván, neboť odvoláním nebyl napaden a odvolací soud neměl ani povinnost jej přezkoumávat podle §254 odst. 2, 3 tr. ř. Na takový případ je třeba aplikovat shora zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu (rozh. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.).
Dále je třeba uvést, že pod dovolacím důvodem §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil obviněný také své výhrady k trestu, který mu byl uložen. Trest odnětí svobody se zařazením do věznice s dozorem považuje za nepřiměřeně přísný, a to vzhledem k tomu, že družka a děti jsou na něm finančně závislí, rovněž musí splácet několik půjček, a proto je toho názoru, že uložený trest neodpovídá hlediskům §39 až 43 tr. zákoníku.
Pokud jde o výrok o trestu, který považuje obviněný za nepřiměřeně přísný, pak musí Nejvyšší soud odkázat na to, že dovolacím důvodem, kterým lze napadat výrok o trestu je ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to za situace, že byl obviněnému uložen trest mimo trestní sazbu za trestný čin, kterým byl uznán vinným, nebo mu byl uložen takový druh trestu, který zákon za trestný čin, kterým byl uznán vinným, nepřipouští. V dané trestní věci se však o žádnou z uvedených alternativ nejedná, neboť obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon za trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným, uložit dovoluje a současně výše tohoto druhu trestu byla uložena v rámci trestní sazby v zákoně stanovené (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněnému bylo možno za nejpřísnější přečin uložit trest odnětí svobody až na čtyři roky.
Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann