ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.132.2011.1
sp. zn. 6 Tdo 132/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2011 dovolání, které podal obviněný A. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 67 To 96/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 373/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného A. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 2 T 373/2007, byl obviněný A.H. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 67 To 96/2010, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný A. H. učinil vlastnoruční podání ze dne 24. 10. 2010, které adresoval Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a předal je poště k přepravě dne 25. 10. 2010. V písemnosti, kterou označil jako dovolání a jež byla adresátu doručena dne 29. 10. 2010, obviněný toliko uvedl: „Vážený soude, ve věci 2 T 373/2007 a 8 T 168/2005 podávám odvolání (správně má být zřejmě dovolání) , neboť jsem celý dluh na výživném zaplatil. V příloze zasílám čestné prohlášení paní M., že je dluh uhrazen. Nemám obhájce, prosím soud o jeho ustanovení“ (vše na č. l. 152 – 154 tr. spisu).
Dne 4. 1. 2011 učinila obhájkyně obviněného u Obvodního soudu pro Prahu 2 podání, jež označila za „Doplnění dovolání ve věci č. j. 2 T 373/2007“ .
V písemnosti se připomíná, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 2 T 373/2007, byl obviněný uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. včetně toho, jaký trest mu byl uložen. Rovněž se uvádí, že vůči tomuto rozsudku obviněný podal odvolání, které doplnil prohlášením o vyrovnání vyživovací povinnosti ze dne 7. 9. 2010 (správně má být, že toto prohlášení je přílohou podání obviněného ze dne 24. 10. 2010), jež bylo Městským soudem v Praze ze dne 8. 2. 2010 (správně má být dne 13. 4. 2010; uvedení spisové značky chybí) podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jako opožděně podané. Taktéž se konstatuje, že pravomocné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 obviněný napadl dne 24. 10. 2010 dovoláním, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Podle mínění obviněného bylo Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím nesprávně zamítnuto jeho odvolání, neboť je podal řádně v zákonné osmidenní lhůtě. Pokud soud dospěl k závěru, že odvolání podal opožděně, měl zároveň zvážit, zda jsou naplněny podmínky navrácení lhůty podle §61 tr. ř. Měl vzít v úvahu i skutečnost, že celé výživné na nezletilou dceru řádně uhradil k rukám matky H. M. Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po projednání věci zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání (vše na č. l. 159 – 160 tr. spisu).
Nejvyšší státní zastupitelství se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. k dovolání nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného A.H.je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však zjistil, že dovolání bylo podáno opožděně.
Dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (§265e odst. 1 tr. ř.). Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§265e odst. 2 tr. ř.). Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout (§265e odst. 3 tr. ř.).
Obviněnému A. H.bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 67 To 96/2010, doručováno prostřednictvím pošty do vlastních rukou na adresu: N. B., P. Na příslušné doručence je uvedeno: „Protože adresát nebyl zastižen, byla zásilka (písemnost) uložena a připravena k vyzvednutí dne 11. 5. 2010 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku (písemnost) vyzvedl“ . Jelikož si adresát nevyzvedl písemnost v následné desetidenní úložní lhůtě, pošta ji zaslala zpět soudu (vše na č. l. 138 tr. spisu). Nutno zdůraznit, že ohledně doručovaného rozhodnutí nastala ve smyslu ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. zákonná fikce doručení, a to dnem 21. 5. 2010. Rovněž je potřebné uvést, že zmíněnou adresu obviněný označil pro účely doručování (viz jeho odvolání podané u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 9. 2. 2010 – č. l. 127 tr. spisu). Taktéž lze poznamenat, že v odvolacím řízení obviněný neměl obhájce.
S poukazem na výše uvedené skutečnosti, a to předně, kdy nastala zákonná fikce doručení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 67 To 96/2010, obviněnému A. H., a dále na datum, kdy obviněný podal proti tomuto rozhodnutí dovolání, je evidentní, že dovolání bylo podáno opožděně, tj. po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty. Navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné (§265e odst. 4 tr. ř.).
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného A. H.Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k